ANALÝZA: Hra o Bibiho přežití nekončí. Selhal a Izrael čeká nové volební drama | info.cz

Články odjinud

ANALÝZA: Hra o Bibiho přežití nekončí. Selhal a Izrael čeká nové volební drama

Izraelci půjdou v polovině září opět k parlamentním volbám, i když letos v dubnu už poslance vybírali. Dosavadnímu premiérovi Benjaminu Natanjahuovi se totiž nepodařilo ve stanovené lhůtě složit koalici, protože nebyl schopen překonat rozpory mezi sekulárními a ultraortodoxními stranami v pravicovém táboře. Šéf vlády, který je u moci celou dekádu, podle komentátorů nechtěl dopustit, aby šanci sestavit kabinet dostal kdokoli jiný. Proč? Roli může – kromě osobnostních rysů – hrát také strach z trestního stíhání.

Jediný hlas chyběl „Bibimu“ Netanjahuovi, aby sestavil nový, ještě pravicovější izraelský kabinet. Navzdory úporné snaze však jeho vyjednavači neuspěli a jeho Likud tedy prosadil nové hlasování o Knesetu. Nabízíme proto odpovědi na základní otázky týkající se nynějšího politického dění v židovském státě.

Jak byly karty v dubnu rozdané?

Vítězem voleb se fakticky stal pravicový Likud, který sice získal ve 120-ti členném parlamentu stejně mandátů (35) jako centristická formace Modrobílá, vykazoval však větší koaliční potenciál. Na třetím a čtvrtém místě se totiž umístili spíše pravicové, jistě náboženské strany zastupující ortodoxní věřící (Šas a UTJ) se shodným ziskem 8 hlasů. A podle očekávání se ihned zapojily do koaličního vyjednávání s Likudem. Netanjahu počítal i s ekonomicky liberálním spolkem Kulanu (4 křesla) a nemýlil se. Se shodným ziskem 5 poslanců se do Knesetu nominovaly ještě sekulárně-pravicový Náš domov Izrael a krajně pravicová Sjednocená pravice. Zbytek sněmovních míst pobraly arabské a levicové strany.

Proč Netanjahu neuspěl?

Hegemon izraelské politiky připravoval pravicovou koalici dlouho před dubnovými volbami. Přiměl kupříkladu své radikální spojence, aby vstřebali následovníky ještě extremističtějšího, rasistického rabína Meira Kahaneho a vytvořili Sjednocenou pravici. Volby dopadly pro Likud úspěchem, třebaže jen zdánlivým: všechny pravicové a/i náboženské strany obdržely celkem 61 křesel, tedy většinu.

Izraelské volby: Kdo usiluje o hlasy voličů?

Netanjahu však zjevně podcenil odpor Avigdora Liebremana a jeho partaje Náš domov Izrael ke svému stylu vládnutí. Komentátoři tradičně uvádějí, že oba politici se nemusejí ani osobně, jednání se však zasekla na zákoně o branné povinnosti. Ten by k základní vojenské službě nutil i příslušníky ultraortodoxní komunity, kteří jsou nyní povinnosti (jinak i pro dívky nařízeného) nástupu do armády zproštěni, na což žárlivě dohlížejí obě ultraotrodoxní partaje Šas i UTJ. Ostatně, tyto strany – tedy kromě zisku sociálních dávek a dalších státem garantovaných výhod – příliš rozsáhlý program nemají. Lieberman naopak zastupuje především sekulární voliče ruského původu, kteří nejen že do uniforem musejí, ale kvůli odporu náboženského establishmentu dokonce nemají ani všechna práva jako jiní Izraelci. Zjednodušeně, ba vulgárně řečeno: vůdci věřících je nepovažují tak docela za Židy.

Možná i proto se Lieberman zakopal v pozicích, jakkoli jím navrhovaný zákon není zcela přelomový. „Byli jsme svědky toho, jak se Likud naprosto podřídil ultraotrodoxním představám. Nebudeme partnery ve vládě, které se hodlá řídit (židovským) náboženským právem,“ konstatoval šéf Našeho domova Izraele.

Proč je Netanjahu přesvědčen, že vládu může vést jen on?

„Izraelská veřejnost se zvolila jasně. Rozhodla, že to já mám být premiérem a Likud vedoucí stranou pravicové koalice. Lid mě vybral, abych vedl Izrael,“ cituje list The Times of Israel šéfa pravicové strany Benjamina Netanjahua. A dodává, že politik byl během tohoto krátkého projevu k novinářům viditelně rozčilen. Osobností rysy podle médií hrají v Netanjahuově politickém rozhodování vůbec důležitou roli a novinářské přezdívky jako „Napoleon“ nebo „král“ patří k těm lichotivějším. Roli ale hraje jistě i strach z trestního stíhání v několika korupčních kauzách.

Opravdu Bibimu hrozí trestní stíhání?

Ano. Reálně mu hrozí obvinění ve třech korupčních kauzách. A čeká ho vyšetřování, které už přislíbil generální prokurátor, který se tak stal – alespoň v očích premiérových fanoušků – nenáviděným Netanjahuovým nepřítelem. Likud a jeho lídr se dokonce snažili prosadit zákon, podle kterého by Bibi byl ve funkci šéfa vlády chráněn před trestním stíháním.

Mimochodem, Netanjahu se bojí zřejmě právem. Jeho předchůdce Ehud Olmert, byť v časech jiné politické kultury, na funkci v roce 2008 sám rezignoval právě pro podezření z korupce a podvodu. Někdejší premiér byl později shledán vinným a opravdu nastoupil do vězení (odkud byl předčasně propuštěn).

Dostaly strany středu a levici od Likudu koaliční nabídku?

Prý obě. Veřejně ji komentovala zatím jen umírněně levicová Strana práce, která ji neakceptovala. Labouristé, kteří získali 6 poslanců, prý měli výměnou za vstup do koalice získat ministerstvo spravedlnosti stejně jako podporu při prezidentské volbě pro partajního prominenta Amira Perece.

Co se týče nejsilnější opoziční formace, tedy strany Modrobílá, ta údajně dostala mnohem velkorysejší nabídku i vzhledem k zisku již zmíněných 35 křesel. Šéfové tohoto hnutí žádné jednání s Likudem nepotvrdili, sotva však mohli akceptovat Bibiho premiérství, o premiérské imunitě nemluvě.

Vydrží hlavní opoziční hnutí Modrobílých pohromadě i do dalších voleb?

To je otázka. Mluvčí z modrobílého aparátu dnes INFO.CZ ujistil, že se formace sestavená z nejméně čtyř silných osobností a tří stran nerozpadne. Nejen server Ynet ovšem naznačuje, že uvnitř této politické aliance může dojít k novému souboji o prvním místo na kandidátce.

Kolik budou stát rozpuštění parlamentu a další volby?

Podle ministerstva financí přijde Izrael rozpuštění parlamentu, nový výběr zákonodárců a vůbec vše s procesem další volby spojené na 475 milionů šekelů, tedy přes 3 miliardy korun.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud