Články odjinud

ANALÝZA: Izrael čekají předčasné volby. Kudy se vydá židovský stát? 3 možné volební scénáře

ANALÝZA: Izrael čekají předčasné volby. Kudy se vydá židovský stát? 3 možné volební scénáře

Izraelský parlament se rozpustil a země tak oficiálně vykročila k předčasným parlamentním volbám, které budou 9. dubna. Vyvrcholily tak spory ohledně výjimek z povinné vojenské služby pro ultraortodoxní židy. Křehká izraelská vláda čelila v posledních měsících krizi, fakticky už spíše začátku předvolební kampaně. Na INFO.CZ znovu publikujeme analýzu Pavla Novotného, která původně vyšla v listopadu, kdy otřesy na izraelské politické scéně začaly k tomuto vývoji naplno směřovat.

V současnosti Izrael řídí kabinet sestávající z formací napravo od středu. Dominuje výrazně pravicová strana Likud, kterou v listopadu u moci aktivně podržela partaj Židovský domov reprezentující osadníky (chtějí budování židovských obcí na palestinském Západním břehu) a obecně náboženské nacionalisty. Současnou koalici tvoří ještě dvě hnutí ultraortodoxních Židů (Šas a Sjednocený judaismus Tóry) a ekonomicky liberální strana Kulanu.

Po posledním vývoji měla koalice v Knesetu (parlamentu) nejtěsnější většinu, totiž 61 ze 120 křesel. Nabízíme několik scénářů, kudy se Izrael může už brzy vydat.

I. Pokračování (ještě) pravicovější vlády

Jakkoli si levicová a centristická opozice přeje opak, průzkumy favorizují vládní strany. Tedy jestřáby, kteří vůči Palestincům (a Arabům obecně) zastávají přinejmenším ostražitý, místy až otevřeně nepřátelský postoj. Likud byl zkraje poslední krize v palestinském Pásmu Gazy zhruba na svém – sám by podobně jako v roce 2015 obsadil asi čtvrtinu parlamentu.

Preference ovšem výrazně neklesají ani ostatním koaličním partnerům. Pravice si proto věří. Izrael je ale ještě stále rozdělen do dvou táborů (jestřábi vs. holubice) a hnutí se zřejmě chystají krást voliče v táborech nynějších spojenců. „Voliči jsou unaveni z toho, že volí pravici, ale dostávají levicová řešení,“ zaútočil na Benjamina Netanjahua a tedy i Likud mluvčí Židovského domova. Ano, to je ta strana, která naposledy – zřejmě z taktických důvodů – vládu podržela.

Lze očekávat, že pokud strany nynější koalice opět zvítězí, jejich politika se posune ještě radikálnějším směrem. Už nyní koalice prosadila, že arabština přestala být úředním jazykem a Izrael chápe budování osad na (okupovaném) palestinském Západním břehu coby „národní zájem“. Podle dostupných zpráv to byl právě Benjamin Netanjahu, kdo bránil ještě nacionalističtějším, drsnějším požadavkům koaličních partnerů. Taková sestava by zřejmě zachovala konfrontační kurz vůči Palestincům a neprotestovala proti bratření svého premiéra s autokratickými vůdci.

II. Likud se vrátí blíže ke středu

V průzkumech posiluje středové, nyní opoziční hnutí Budoucnost existuje – zřejmě až na 18 parlamentních křesel. Patrně na úkor politiků, které lze označit za pokračovatele tradiční levice a "holubice" ve vztahu k Palestincům. Spíše holubičí Sionistický tábor by totiž oproti minulému hlasování (2015) získal jen polovinu voličů, tedy asi 12 mandátů.

Žádné výzkumy nelze brát doslova, což vrchovatě platí i pro ty izraelské, a formace Budoucnost existuje má často vyšší odhady než následný zisk. Přesto lze říci, že židovské centristické strany spolu s těmi nalevo od středu (tedy bez hlasů opoziční arabské koalice Sjednocená kandidátka) by v době vzniku tohoto textu získaly sotva třetinu parlamentu. Je otázka, zda by s Likudem vůbec dokázaly vytvořit funkční parlamentní většinu, i kdyby se pravicový hegemon hodlal vrátit blíže do středu.

Nic jej k tomu navíc nenutí: světový vývoj (a zvláště ten americký) jestřábům jednoznačně přeje, což se projevuje také na náladách Izraelců.

III. Spasitel levého středu Benny Ganc

Politici především ze středu politické scény si mnoho slibují od politického angažmá někdejšího šéfa izraelské armády Benjamina „Bennyho“ Ganze. Muži, který velel jedné z nejlepších speciálních jednotek (Sajeret Šaldag), byl vojenským atašé v USA a nakonec náčelníkem generálního štábu, by se teoreticky mohlo podařit totéž, co svého času Arielu Šaronovi (1928 až 2006). Totiž sjednotit politiky od umírněné pravice až k demokratické levici a vytvořit z nich pragmatické hnutí, které by slíbilo řešit naléhavé problémy bez ohledu na ideologické bariéry.

Šaronův projekt s názvem Kadima politicky nepřežil svého zakladatele, i když se v jeho řadách shromáždily významné postavy izraelské politiky z obou stran politického spektra (za všechny pozdější prezident Šimon Peres nebo ministryně zahraničí a spravedlnosti Cipi Livniová).

Podle listu The Times of Israel se Ganc politicky pohybuje spíše vlevo od středu, i když v otázkách bezpečnosti – a ty jsou v Izraeli klíčové – za pravicovými jestřáby příliš nezaostává. Podle jeho stoupenců je ideální nezkorumpovanou alternativou k matadoru Netanjahuovi, který si v křesle izraelského premiéra odsloužil (s přestávkou) už téměř třináct let.

Už nyní by ho na postu šéfa vlády, alespoň podle listopadového průzkumu Smith Research, rádo vidělo 15 procent dotázaných. Pokud by si založil vlastní stranu, získal by podle červencových dat 14 křesel. Pokud by se spojil se Sionistickým táborem, dostal by do Knesetu až 24 poslanců. Což by zatím na premiérství zřejmě nestačilo. Otázkou také je, zda se mu podaří vyluxovat část voličů Likudu a nesebrat jen hlasy možným spojencům ve středu a vlevo. Pokud by se ale dokázal domluvit s Likudem a případně některým z centristických projektů, získal by Izrael umírněnější kabinet se zastoupením v obou znepřátelených táborech.

Mimochodem, o tom, že Ganc je těžká politická váha, svědčí fakt, že mu Netanjahu už nabídl místo na kandidátce Likudu i post ministra zahraničí. Tedy, alespoň podle izraelského tisku, který nezaznamenal, že by bývalý armádní velitel nabídku přijal.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud