Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Analýza: Izrael se dvoří Arabům, ale jen těm ze Zálivu. O přízeň Palestinců teď zjevně nestojí

Analýza: Izrael se dvoří Arabům, ale jen těm ze Zálivu. O přízeň Palestinců teď zjevně nestojí

Námluvy mezi Izraelem a arabskými monarchiemi ze Zálivu úspěšně pokračují. Vztahy se Saúdskou Arábii kvetou už měsíce, teď premiér židovského státu s chotí navštívil Omán a jeho ministryni srdečně přivítali v Emirátech. Geograficky i kulturně nejbližším Arabům, tedy Palestincům, naopak izraelská vláda uštědřuje jeden políček za druhým. Rozpačité vztahy má ale kabinet také se sousedním Jordánskem.

Donedávna platilo, že se arabské země vztahy s Izraelem příliš nechlubily, i když je (mnohé) potajmu udržovaly. Důvodem byla oficiální podpora Palestinců, které podle ještě donedávna platného arabského konsenzu připravil právě židovský stát o půdu, respektive zemi. Výjimku tvořily Egypt a Jordánsko, které s Izraelem navázaly sice povětšinou chladné, přesto oficiální diplomatické vztahy. Jinými slovy: vyměňují si vyslance i turisty. Což jiné arabské země (alespoň dosud) nedělaly.

Píše se rok 2018 a vše je jinak, alespoň navenek. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu koncem října dorazil i s manželkou do (arabského) Ománu, kde si takřka padnul do náruče se sultánem Kábusem bin Saídem. Jeho ministryni kultury a sportu Mirjam Regevovou v téže době rozplakal úspěch izraelského džudisty na závodech v (arabských) Emirátech, kam by se ještě před několika lety ani jeden z nich nepodíval. Poté ji provedli mešitou v Abú Zabí, kam přišla oděná coby místní etikety znalá obyvatelka Blízkého východu, totiž oděná ve splývavé abáje a se zahalenými vlasy.

Izraelská ministryně v mešitě emirátu Abú ZabíIzraelská ministryně v mešitě emirátu Abú Zabíautor: ČTK

Měsíce se spekuluje o tom, že dojde k navázání diplomatických vztahů mezi Izraelem a Saúdy. Lídři donedávna antagonistických zemí se předhánějí ve vstřícnosti. Izraelský premiér stojí za korunním princem a faktickým vládcem saúdské monarchie Muhammadem bin Salmánem i poté, co podle všeho právě on nařídil zabít a rozporcovat opozičního novináře na konzulátu v Istanbulu. Mladý, rasantní saúdský lídr známý pod zkratkou MBS se v Americe na oplátku setkal dokonce s tamními pro-izraelskými lobisty, což zvažují i ne-muslimští politici. Tím jiné arabské vůdce šokoval do té míry, že si stěžovali u jeho otce a panovníka ropné monarchie. Ten pak byl na arabském summitu nucen vystoupit a doložit, že se jeho země nestala přinejmenším politicky dalším státem USA.

V tu samou dobu se výrazně pravicový, radikálními osadníky ovlivňovaný kabinet snaží, seč může, aby dal Palestincům najevo, že ze stávající podpory voličů i Washingtonu hodlá vytěžit maximum. A že o jejich přízeň, ba ani spolupráci nestojí. Několik políčků za všechny: nový základní zákon, který vládní koalice prosadila, Izrael definuje jako výhradně židovský stát a arabština ztrácí status oficiálního jazyka. Přičemž poslanci otevřeně dodali, že v praxi se nemění nic… Izrael též vyhlásil, že budování osad – faktické a postupné zabírání oficiálně okupovaného palestinského Západního břehu – je v jeho národním zájmu. Naposledy šéf izraelské vlády inicioval možnost udělit trest smrti těm Palestincům, které označuje za teroristy.

Vláda palestinské autonomie nyní i proto zvažuje přerušení kontaktů s židovským státem stejně jako pozastavení platnosti té normy, ve které uznává Stát Izrael. Jinými slovy: vztahy Palestinců s židovským státem jsou nejchladnější za dlouhá desetiletí. Na situaci reagovalo rovněž Jordánsko, které Izraeli naznačilo, že jeho jakkoli chladné, pragmatické partnerství není – na rozdíl od toho amerického – bezpodmínečné.

Co se vlastně děje? Nynější izraelská vláda, nadšená pro-izraelským postojem americké administrativy Donalda Trumpa, koná s Washingtonem v nerozlučném tandemu. Podle zlatého blízkovýchodního pravidla „Nepřítel mého nepřítele je můj přítel“ vytváří širokou, sunnitsko-arabskou-americko-izraelskou koalici proti šíitskému, převážně perskému Íránu. Ten je hlavním regionálním rivalem sunnitských monarchií a jeho výboje na arabská území – do Sýrie, Iráku a třeba i Jemenu – jistě panovníky ze Zálivu i další blízkovýchodní vůdce znepokojuje. Není se jim co divit, podobně jako Izraeli, proti které Írán vyzbrojuje sobě podřízené milice typu libanonského Hizballáhu.

Je ale otázka, zda lze Írán označit za opravdu jediného regionálního troublemakera. Izraelská sázka na zálivové státy navíc předpokládá, že USA spolu s ropnými monarchiemi přitlačí na Palestince tak silně, že v nouzi přijmou uspořádání, které by ještě před několika lety považovali za nevýhodné. Arabské státy mohou názor brzy změnit, třeba pod tlakem vlastní „ulice“. Věčně nebude u moci ani Trump, jakkoli si to přejí snad všichni autoritáři (této) planety. Dosavadní izraelský kurz, tedy snaha zabezpečit skrze mírové smlouvy co nejklidnější soužití s arabským okolím, nahradilo populistické, autoritářské siláctví premiéra Netanjahua namířené nejen proti Palestincům z autonomie, ale i arabským obyvatelům vlastního státu. Stát, který se definoval – a dosud chová – jako demokratický, tenduje k tribálnímu pojetí, čímž se blíží okolí kulturně i politicky.

Jen není jisté, zda by takové směřování přivítali jeho zakladatelé.

 

 

Vláda stopla utajovaný program, na kterém závisí životy českých vojáků v Afghánistánu

Ministr vnitra Milan Chovanec loni zastavil utajovaný program přesídlování místních tlumočníků, kteří pomáhají českým vojákům na misi v Afghánistánu. Podle zdrojů serveru INFO.cz toto rozhodnutí způsobilo nedostatek klíčových spolupracovníků české jednotky na neklidném bojišti. Vláda tak ohrozila nejen životy afghánských překladatelů a jejich rodin, ale zřejmě i bezpečnost českých vojáků, kteří se bez tlumočníků obejdou jen stěží. Konec programu podle všeho způsobil incident v pražské nemocnici na Bulovce, po kterém byl syn již přemístěného afghánského spolupracovníka obviněn ze znásilnění.

Čeští vojáci jsou zoufalí, tvrdí zdroje serveru INFO.cz. Nedaří se jim do svých služeb získat afghánské tlumočníky, které jsou pro fungování jednotky nepostradatelní. Ti se k Čechům nehrnou, Praha jim totiž počínaje loňskem odmítá po skončení nebezpečné služby pomoci na cestě do Evropy. Zahraniční armády působící v kulturně cizím prostředí místním spolupracovníkům i jejich rodinám běžně nabízejí přesídlení, a to z velmi dobrých důvodů. Tlumočníci i jejich blízcí jsou logickým cílem radikálů, kteří na jejich hlavy nezřídka vypisují i finanční odměny – jsou si totiž dobře vědomi jejich důležitosti.

Link

Kupříkladu Američané odvážejí lokální tlumočníky po skončení mise prý nejen z Afghánistánu, ale třeba i z Iráku. Autor tohoto textu pobýval v roce 2009 u české jednotky na základně v Lógaru, kde se s místními překladateli setkal. Na jejich výslovné přání je nefotografoval a dříve pořízené snímky z aparátu vymazal. Kvůli jejich utajení. Radikální povstalci z hnutí Tálibán totiž za jejich smrt nabídli slušný obnos.

Na tuto situaci ve své interpelaci ze dne 11. září upozornila poslankyně ODS a předsedkyně výboru pro obranu Jana Černochová. Místopředseda vlády a ministr vnitra Jan Hamáček na její dotaz ohledně programu pro afghánské spolupracovníky odpověděl 8. října. „V současnosti žádný program pomáhající afghánským tlumočníkům a spolupracovníkům Armády ČR s přesídlením do České republiky neprobíhá,“ konstatuje předseda české sociální demokracie. „Pokud jde o aktivity realizované v nedávné minulosti, ty jsou předmětem utajení ve stupni vyhrazené,“ dodal Jan Hamáček.

5033675:article:true:true:true

Může za konec programu konflikt z pražské Bulovky? 

A proč byl program – v armádách jiných zemí zcela obvyklý – v Česku zastaven? Zdroje oslovené serverem INFO.cz se shodují v tom, že tehdejší sociálnědemokratický ministr vnitra Milan Chovanec tímto způsobem reagoval na kauzu údajného znásilnění v nemocnici na pražské Bulovce. Tam se syn již do Česka přesídleného afghánského tlumočníka dostal do nejasného konfliktu se zdravotní sestrou, která mladíka obvinila ze znásilnění. Soud nakonec rozhodl, že se dvacetiletý Afghánec Sabawoon Davizi trestného činu nedopustil.

Případu se ale chytla média, která v době uprchlické krize zveřejňovala nejen údajné podrobnosti nepotvrzeného útoku, ale i jména přesídlených Afghánců. Detaily utajovaného programu se dostaly na veřejnost a ministerstvo vnitra se tehdy zřejmě z politických důvodů rozhodlo v přesídlování tlumočníků nepokračovat, aby prý nebylo konkurenčními politiky obviněno z podpory migrace.

Čeští vojáci se v Afghánistánu dostávají do střetů s islamistickými povstalci stále častěji. Letos v srpnu zahynuli při sebevražedném útoku tři vojáci, tuto středu bylo na hlídce zraněno pět českých vojáků, jeden z nich těžce. Zvýšená aktivita Tálibánu zřejmě souvisí se snahou získat před možnými mírovými jednáními se Spojenými státy pod kontrolu co nejvíce území.

Link

37232