Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

ANALÝZA: Konec bláznění kvůli terorismu. USA chtějí být velmoc, soupeři jsou Čína a Rusko

ANALÝZA: Konec bláznění kvůli terorismu. USA chtějí být velmoc, soupeři jsou Čína a Rusko

Odklon od protiteroristických operací ke strategickému soupeření s největšími mocenskými rivaly, tedy Čínou a Ruskem. To je hlavní poselství Národní obranné strategie Spojených států amerických (National Defense Strategy, NDS). Jejím duchovním otcem je ministr obrany James Mattis a jasně odráží fakt, že v čele klíčového úřadu americké administrativy stanul voják, nikoliv diplomat.

Jamesi Mattisovi se říká „Vzteklý pes.” Pokud se takto někomu říká i v pověstně agresivním prostředí námořní pěchoty, z níž Mattis vzešel, už to o něčem významném svědčí. Například o tom, že nositel takovéto přezdívky prostě ví, kde je nepřítel. Nutno poznamenat, že Mattis při přípravě NDS prokázal víc strategického bystrozraku, než celá jedna generace diplomatů z Washingtonu.

Mattis už v preambuli strategie nechal popsat, jak se dřívější americké administrativy doslova zbláznily do boje proti terorismu a úplně ustoupily z tradiční doktríny strategické přítomnosti vojenských sil na celém světě. „Vedení boje proti rovnocennému protivníkovi ustoupilo do pozadí. Této nepozornosti využily Čína a Rusko. Obě země posledních patnáct let budovaly své ozbrojené síly s jediným cílem, a to oslabit velmocenskou pozici Spojených států,” říká NDS.

František Mičánek, děkan vojenské školy NATO Defense College, ve vysílání veřejnoprávní České televize tento fakt popsal zcela pregnantně. „Když vám někdo ustoupí ze zorného pole, což se určitě v minulosti stalo, začínáte mít sklon ho podceňovat nebo mu nevěnujete tolik pozornosti,” uvedl Mičánek s tím, že Rusko se posledních deset let učilo, jak se jednotlivé státy Aliance zapojovaly v Afghánistánu, v Iráku a dalších regionech a tiše pracovalo na svém záměru předvést světu velmocenský návrat v impozantním stylu.

Mattis se svým nejužším týmem se na Rusko zaměřuje velmi důsledně. NDS konstatuje, že ruská anexe Krymu v roce 2014 ukázala Rusko coby mocného nepřítele, který v některých aspektech získal náskok. To se týká především protivzdušné obrany, dělostřelectva a zbraní dalekého dosahu.

Od toho zjištění vede už jen pár kroků ke konstatování, které je nejspíš klíčové: „Strategická hospodářská soutěž mezi státy, nikoliv terorismus, je nyní hlavním předmětem zájmu americké národní bezpečnosti. Výzvou pro bezpečnost Spojených států je strategická konkurence.“ NDS je stručně řečeno dokument zaměřený na budoucnost. Účtuje s americkou posedlostí 11. zářím a terorismem a přesouvá pozornost k velkým mocenským protivníkům.

Veřejná část NDS naznačuje, že Spojené státy přesunou výraznou část svého 686miliardového vojenského rozpočtu do vývoje strategických sil a že se do centra pozornosti dostane také rozvoj nových technologií. Co je zajímavé - NDS konstatuje, že rizikem pro bezpečnost Spojených států jsou nejen zbraně, ale také s nadsázkou řečeno peníze. Národní bezpečnost tedy nově zahrnuje i nevojenské rozměry včetně ekonomické, energetické, ekologické, potravinové nebo počítačové bezpečnosti. Národní bezpečnost USA neřeší jen působení nepřátelských národních států, ale i nestátních aktérů jakými jsou drogové kartely a globální korporace. To by mimochodem jistě potěšilo Reinharda Heydricha, který už v roce 1940 tvrdil, že nejhorším nepřítelem každé velmoci je společnost Unilever.

NDS nicméně definuje tři základní priority. Jsou jimi posílení spojenců, zvýšení ničivosti zbraňových systémů a reforma obchodních zvyklostí Pentagonu, což je bezesporu smělá myšlenka, protože marnotratnost amerických zbrojířů je pověstná. Třemi hlavními oblastmi mocenského soupeření je oblast Indického oceánu a Pacifiku, Evropa a Střední východ. Kromě hlavních mocenských oponentů Číny a Ruska dokument vysloveně jako hlavní hrozby zmiňuje Severní Koreu, Írán a až na posledním místě terorismus.

Rusko Mattis hodnotí bez podcenění, ale střízlivě. Upozorňuje zejména na to, že Putin po svých sovětských předchůdcích zdědil těžkopádnou logistiku a trén a mizernou technologickou základnu. Konstatuje také, že se ruská ekonomika svou výkonností ve vojenské oblasti rovná zhruba té italské. Ta není marná, hrozivá ale taky není. Zato Čína má silnou a rostoucí ekonomiku, která bude v průběhu času neustále podporovat silnou a rozšiřující se armádu. Největší hrozbou pro Spojené státy je proto z dlouhodobého hlediska právě Čína. Toto zjištění by mělo podle NDS vést k utužení rozvolňujícího se spojenectví s Japonskem a s Austrálií.

V této souvislosti sám ministr obrany Jim Mattis uvedl, že končí doba, kdy Spojené státy stály v pozici učitele, který neposlouchá žáky. „Budeme dělat více než jen poslouchat nápady jiných národů. Budeme ochotni se nechat přesvědčit.“

 

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1