Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

ANALÝZA: Krvavý syrský únor. U Damašku umírají stovky lidí, na severu si jdou po krku velmoci

ANALÝZA: Krvavý syrský únor. U Damašku umírají stovky lidí, na severu si jdou po krku velmoci

Letošní únor patří k nejkrvavějším měsícům syrského konfliktu. V této fázi občanské války se rozhoduje, kdo a kde bude vládnout. Konflikty požírají celou Sýrii, nejvýraznější jsou ale čtyři ohniska: Na severovýchodě v okolí Afrínu bojují Turci proti Kurdům a zřejmě i bojovníkům věrným prezidentu Bašáru Asadovi. V povstalecké Ghútě u Damašku mezitím z nebe prší režimní pumy, které ničí i rebelský region Idlíb. A zbylí bojovníci Islámského státu mezitím hledají cestu ven.

Poslední vývoj v Sýrii přinesl překvapivé i varovné posuny. Jednotky stojící za syrským prezidentem Asadem se vydaly na pomoc kurdské enklávě Afrín na severovýchodě Sýrie. Turečtí vojáci, kteří v Afrínu se svými spojenci proti Kurdům bojují už od 20. ledna, je hned při příjezdu zasypali dělostřeleckými granáty…

Afrín: Kurdové proti Turkům, Turecko proti všem

Symbolizuje-li některá z bitev syrské občanské války komplikované vztahy syrských etnik i regionálních mocností, je to právě střet v Afrínu. Tuto kurdskou enklávu o 170 tisících obyvatelích už v roce 2012 vyklidili vládní vojáci a převzaly ji kurdské Lidové obranné jednotky, známé pod zkratkou YPG. Jde o milice syrských Kurdů, které inspirovala turecká i separatistická, nyní spíše už postmarxistická Strana kurdských pracujících (PKK).

Turecko tvrdí, že jemu nepřátelská PKK syrské kolegy řídí, což ale pravda není. Spolupráce kurdských bojovníků z různých států (Sýrie, Turecka, Iráku, Íránu i diaspory) je ale standardem a třeba na irácké frontě bylo možné potkat Kurdy z různých částí světa i ideologického spektra.

Pravý důvod, proč Turecko vojensky vstoupilo do Afrínu, byl jiný. Spojené státy pomáhaly vytvořit tzv. Syrské demokratické síly, které sestávají nejen z Kurdů, ale i Arabů, Turkmenů a dalších etnik. Páteří sil ovšem zřejmě opravdu jsou Kurdové a USA nedávno přišly s plánem, podle nějž by se Syrské demokratické síly fakticky proměnily v pohraniční sbor hlídající významné úseky syrsko-turecké hranice.

Sýrie: ohniska konfliktu

Jinými slovy: lehce paranoidním tureckým pohledem by hned za jižní hranicí Turecka vznikla Američany podporovaná, většinově kurdská armáda, která by měla rozmezí zcela pod kontrolou.

Je Sýrie bojištěm světové války v zastoupení?

Vstupem do Afrínu se tak v konfliktu nejprve ocitly Turecko a USA, jinak dvě členské země NATO. Situaci ale aktuálně ještě zkomplikovala vojenská podpora, kterou syrským Kurdům slíbila Asadova vláda. A dnes do Afrínu opravdu dorazily první syrské jednotky. Pokud nejde o partyzánskou akci některého z velitelů, může se do konfliktu s Tureckem dostat nejen režim Bašára Asada, ale coby jeho patron a protektor i Rusko.

Turecko totiž nyní přímo na bojišti válčí nejen proti spojencům USA (tedy Kurdům), ale i Ruska (syrským vojákům nebo jejich spojencům). Vratká koalice Moskvy a Ankary tak dneškem může skončit.

A turecký prezident Recep Tayyip Erdogan hovoří jasně. Dnes prohlásil, že jeho armáda v nejbližších dnech obsadí stejnojmenné hlavní město oblasti Afrín. Jinými slovy: Turecko toto území opravdu chce. A jde si za svým: Ankara tvrdí, že během operace dosud ztratila přes třicet vojáků. List Daily Sabah k tomu dodal, že turečtí vojáci „neutralizovali“ – rozuměj zabili, i když teoreticky i zajali – přes šestnáct set kurdských bojovníků.

Východní Ghúta: Nová Srebrenica, kterou svět nevidí

Jen během tohoto pondělí zahynuly dle pozorovatelů ve východní Ghútě téměř dvě stovky lidí, možná víc. Svět na otřesné obrázky sotva zareagoval, syrské násilí nestačí sledovat, vstřebat a už vůbec ne pochopit. Syrská armáda s ruskou pomocí bez ohledů na civilisty likviduje poslední povstaleckou enklávu v blízkosti hlavního města Damašku, který po celou dobu války patří vládě Bašára Asada.

Jen mezi 4. a 9. únorem zemřely ve východní Ghútě bezmála tři stovky Syřanů. Minulou středu měli lidé z enklávy přesto drobný důvod k radosti: poprvé od loňského listopadu k nim dorazil konvoj devíti nákladních aut pod vlajkou OSN, aby přivezl potraviny a léky pro zhruba sedm tisíc potřebných. Jde ale jen o kapku v moři: v Ghútě podle všeho stále žije několik set tisíc Syřanů. (Před nálety se počet obyvatel odhadoval na 400 tisíc, zkraje války žily přitom v celé oblasti zhruba dva miliony lidí.)

Režim z cynicky pochopitelných důvodů během pondělního bombardování útočil nejen na civilní domy a čtyři provizorní nemocnice, ale i na příjezdové komunikace do enklávy. Postupuje tak během celé války: před odchodem vládní jednotky zničily rebelům pekárny, nemocnice i školy. Záměr je jasný: vyděsit, demoralizovat. Je tedy možné, že další konvoj už do Ghúty přijede pod vlajkou prezidenta Asada. Přiveze s sebou tajné z rozvědky a mnoho mužů z enklávy se prostě „ztratí“…

Ghúta patří k vůbec nejtýranějším místům Sýrie. V srpnu 2013 tady po útoku chemickou zbraní (zřejmě sarinem) zahynuly podle různých zdrojů tři stovky až dva tisíce lidí. Látku velmi pravděpodobně použil tehdy rebely tísněný Asadův režim, o čemž byly přesvědčeny demokratické země – USA, Francie a Británie. Rusko a Írán, které stojí za Asadem, naopak tvrdily, že sarin použili (zřejmě na sebe samé) rebelové.

Mimochodem, Spojené státy tehdy proti Asadovi nezasáhly, i když předtím tvrdily, že právě nasazení chemické zbraně bude důvodem k akci. Nerozhodností fakticky nechaly zvrátit průběh celé války, když do syrského vlaku nejprve diplomaticky a později i vojensky naskočilo Rusko, které je nyní protektorem Asadovy Sýrie.

720p 360p
Proč se bát al-Káidy? Hrozí další 11. září?

Idlíb: Poslední shromaždiště rebelů

V severovýchodní provincii Idlíb se sešli rebelové nejrůznějších barev, od ideových spojenců islamistické sítě al-Káida po umírněné rebely z nezávislé Svobodné syrské armády. Často sem byli i s rodinami evakuováni po dohodě s vládou poté, co jejich území dobyli spojenci Bašára Asada.

Třetího února idlíbští rebelové sestřelili ruský letoun a jeho pilota zabili. Den nato se provincie stala cílem chemického útoku. Záchranáři informovali o nejméně devíti lidech trpících dýchacími potížemi. Od té doby došlo k řadě konvenčních útoků ze vzduchu i na zemi, kudy na rebelský region útočí pro-asadovské šíitské milice vyzbrojené a hlavně zaplacené Íránem.

Důvod je zřejmý: Idlíb je jako poslední shromaždiště povstalců pro Asada nepřátelským ostrovem a tedy hrozbou. Lze proto očekávat, že se prezident s ruskou pomocí alespoň pokusí Idlíb dobýt. Dosud nad rebely drželo ochrannou ruku – byť spíše vlažně – Turecko. Ano, ta mocnost, která se nyní zřejmě dostala do střetu se syrským režimem a tím i s Moskvou…

Islámský stát: Kam se poděje?

Přesně před týdnem (13. února) idlíbští rebelové ohlásili, že na jejích území už nepůsobí žádný bojovník extremistického Islámského státu. Půl druhé stovky jeho příslušníků se jim vzdalo i s rodinami, celkem jde o čtyři stovky lidí. Bojovníky Islámského státu povstalci postaví před soud. Těžko říci, zda tak činí v pudu sebezáchovy nebo na tureckou žádost, v obou případech jsou zřejmě vedeni snahou vyloučit ofenzívu vlády.

Nynější fáze syrského konfliktu už pohřbila islámský stát, jeho zbytky ale stále v Sýrii zůstávají, jmenovitě v provinciích Homs, Dajr az-Zaur a Hasaka. Někteří hledají cestu ven: nejčastěji míří do Libye nebo zřejmě i na egyptský Sinaj. Další usilují o dohodu a tím i bezpečí pro své blízké. Jakkoli už nejsou hlavní hrozbou pro Sýrii, stále koušou.

720p 360p
Co je Islám? Animace vysvětluje spor mezi sunnity a šíity

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1