Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

ANALÝZA: Nebezpečí číhá všude. Proč je afghánská armáda smrtelnou hrozbou pro české vojáky

ANALÝZA: Nebezpečí číhá všude. Proč je afghánská armáda smrtelnou hrozbou pro české vojáky

Není to poprvé, co příslušník provládní Afghánské národní armády (ANA) zabil koaličního, (papírově) spojeneckého vojáka. Vojáci ANA se chovají podobně jako jejich političtí šéfové z kábulské vlády: nechávají se korumpovat, podléhají ideologické manipulaci a bojovou morálku vykazují proměnlivou. Čas od času pak některý přeběhne k nepříteli, tedy k profesionálnímu vojsku radikálně islámského hnutí Tálibán.

Větší z vojáků měl výrazný knír a klidný úsměv. Jeho menší kolega se pyšnil plnovousem a rychle, zbrkle mával rukama. Seznámili se na vojenské akademii, kde společně studovali. Pak se jejich cesty rozešli: vyšší zůstal věrný prokomunistické vládě, za vlády islámských radikálů z Tálibánu (1996– 2001) byl proto jako nepřítel režimu vězněn a po propuštění se protloukal všelijak. To malý důstojník se naopak chytil u Tálibánu, a to jako profesionální voják. Před devíti roky, kdy jsem je v Afghánistánu potkal, se oba opět sešli ve stejně uniformě – měli na starost výcvik rekrutů Afghánské národní armády (ANA). Chovali se k sobě přátelsky, tedy přinejmenším tehdy a navenek.

Českého vojáka zabil toto pondělí právě příslušník ANA. Dnes, tedy v úterý 23. října, ještě není jasné, zda šlo opravdu o jednání v afektu, či – méně pravděpodobný – čin tálibánského atentátníka, který se do armády infiltroval. Nebo třeba o zoufalý útok muže, který se pro čin rozhodl poté, co si islámští radikálové došlápli na jeho příbuzné. Jisté se naopak zdá, že se podobné činy mohou, a zřejmě i budou opakovat. A že vojáci budou měnit také nadále strany podle toho, jak to pro ně – a jejich blízké – bude výhodné.

Umožňuje jim to jak chybějící systém v ANA, tak společenská nálada v zemi jako celku. Předloni touto dobou měla mít afghánská armáda spolu s policií celkem 320 tisíc příslušníků. Takřka všem – včetně kábulských úřadů samotných – bylo jasné, že faktické číslo je dramaticky nižší. Že mnozí vojáci a policisté existují jen na papíře. Proto, aby byly zahraniční sponzoři ANA spokojení a jejich peněženky se nezavřely. Situace se krapet zlepšila v okamžiku, kdy se Američané pokusili sbírat biometrické údaje branců, zmatek ale zcela nevymítili prostě proto, že k Afghánistánu a jeho armádám patří.

Sám jsem naslouchal steskům amerických instruktorů, podle kterých se branci s nafasovanými botami a uniformou z dovolené nevraceli (v nejlepším případě) proto, že museli doma pomoci při žních. Mnozí z nich považovali bytelné kusy oděvu za dar vlády a zůstali prostě doma. Další s výstrojí, ba i výzbrojí okamžitě zamířili k Tálibáncům, kteří si vydržují vlastní profesionální armádu. Práci u nich tak hledají zdaleka nejen přesvědčení náboženští radikálové, ale i profesionální důstojníci a bývalí vládní vojáci.

Mimochodem, Tálibán, který vyrostl z domácích, především paštunských kořenů, své jednotky organizuje Afgháncům mnohem srozumitelnějším způsobem. Vojenské operace nyní řídí (podle všeho) čtyři rady, šúry, které si mezi sebe územně rozdělily bojiště. V rámci těchto poradních sborů se scházejí – a rozhodnutí přijímají – nejen profesionální velitelé ozbrojených jednotek, ale také vůdci sympatizujících milic z jednotlivých regionů. Vojáků na plný úvazek Tálibán zaměstnává zřejmě asi 60 tisíc, tito mají v případech důležitějších bojů podporu dalších 150 tisíc mužů zůstávajících ve svém regionu.

Neplatí také, že Tálibánec zůstává u rebelů až do (pokud možno mučednické) smrti, jak si představují běžní Evropané. Typickým bojovníkem islamistů je svobodný mladík ve věku mezi 16 a 25 rokem. Pokud se rozhodně třeba oženit, bývá bez problémů propuštěn domů. Radikálové, kteří se stále považují za legitimní vládce země (takřka celý Afghánistán řídili mezi roky 1996 a 2001), navíc v posledních letech ustupují od náboru dětských vojáků.

Pro jistou část vládních vojáků je tedy Tálibán atraktivní nejen ideologicky či politicky, ale i ekonomicky a společensky. Radikálové tak nabízejí alternativu těm příslušníkům ANA, kteří pocházejí z oblastí, kde Tálibán dominuje – příslušnost k rodině a strach o její bezpečnost se v Afghánistánu zdá být důležitější než věrnost proměnlivé, cizími mocnostmi vydržované vládě. 

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1