Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

ANALÝZA: Pobaltí zbrojí. NATO utrácí miliardy, lidé v Putinově pevnosti Kalinigrad strádají

ANALÝZA: Pobaltí zbrojí. NATO utrácí miliardy, lidé v Putinově pevnosti Kalinigrad strádají

NATO posiluje přítomnost v Pobaltí. Do Polska a trojice malých baltských republik, Estonska, Litvy a Lotyšska, míří další letadla, vojáci i jednotky okamžitého zásahu. Rusko na západní hranici hromadí vojska, skokově posílila posádka v ruské exklávě Kaliningradu. Město vklíněné do polského území mělo být Hong Kongem Evropy. Místo toho se stalo pevností, ve které jsou obyčejní lidé a jejich životy až na samém konci pomyslného žebříčku priorit.

Kdysi kypící obchodní přístav Kaliningradu je šedý a nepřátelský. Dojít se do něj dá jen přes několikerou strážnici. V každé z nich stojí po zuby ozbrojený voják s nasupeným výrazem ve tváři. Obří sklady společnosti Rybflotprom, která se zabývá mezinárodním obchodem, se dávno vyprázdnily. Zahraniční zboží do města kvůli mezinárodním sankcím přestalo připlouvat. Čas od času do města připluje loď z mateřského Ruska a doveze civilní zásoby. Nikdy jich není dost a ne každý si může dovolit je nakoupit.

Přístav ale není mrtvý. Oč méně do něj vplouvá obchodních lodí, tím víc jich je vojenských. Šedé výhružné siluety splývají s mlhou, která pravidelně táhne ze studeného Baltu. Strohé fasády domů, které vznikly ještě v časech, kdy byl Kaliningrad pruským Königsbergem, odrážejí kroky vojáků pochodujících z otřískaných ubikací do přístavu na další z nekonečných cvičení, popsal reportér Daily Mailu.

Tak dnes vypadá Kaliningrad, půlmilionové město, v němž na každých osm obyvatel připadá jeden voják. Putinova pevnost, do které se postupně vkrádá mentalita obleženého města.

Problém jménem Pobaltí

Politika je vážná činnost, jejímž výsledkem je souvislá řada zcela iracionálních rozhodnutí. Přesně podle tohoto hesla se Pobaltí stává dějištěm stále masivnější koncentrace ozbrojených sil na jedné straně NATO a na druhé straně Ruska. Pro vedení konvenční války je přitom celý region krajně nevhodný. Skutečný boj se mezi Ruskem a Západem odehrává na neviditelné frontové linii, která se táhne od jednoho počítače s připojením na internet k druhému.

Severovýchodní výspu NATO tvoří trojice malých států vklíněných do mělkých vod Baltu: Estonsko, Lotyšsko a Litva. Všechny tři země získaly nezávislost ve válečném intermezzu 1918 – 1939, a znovu ji získaly až v devadesátých letech minulého století. Je to nicméně nezávislost limitovaná nutností silného spojenectví. Pobaltské republiky si zvolily příslušnost k atlantickému geopolitickému okruhu, čímž si vytvořily nikdy neusínajícího nepřítele na východní hranici.

Tím nepřítelem je Rusko coby dědic imperiální tradice SSSR i carské říše. Pro Moskvu byla trojice zemí historicky vždy předmostím otevřeným do Baltského prostoru. Bez přístavů, jako je Revel nebo Klajpeda, jsou ruské obchodní i vojenské možnosti redukované kapacitou přístavů v Sankt Petěrburgu, respektive Kronštadtu. Pobaltské státy šikovně a prozíravě využily toho, že se Rusko po rozkladu SSSR dočasně muselo vzdát svých mocenských ambicí a vymanily se z dosahu kremelského magnetismu.

Teď se Rusko snaží ztracený geopolitický vliv získat zpět a celé Pobaltí cítí, že je tak říkajíc „na ráně.“

Zbrojení ve velkém

Všudypřítomnému pocitu ohrožení odpovídají zbrojní výdaje. Obavy z Ruska vedou Estonsko, Lotyšsko a Litvu k dramatickému navyšování armádních rozpočtů. Jak informoval deník E15 , analytická společnost IHS Markit tvrdí, že pobaltské země budou od roku 2020 utrácet za zbraně 670 milionů dolarů ročně. To je trojnásobné číslo v porovnání se stavem krátce po ruské anexi Krymu v roce 2014. Rozpočty obranných rezortů regionu rostou nejrychleji na světě.

Eskalaci napětí v celé oblasti napomáhá fakt, že se obě strany, ruská i západní, zapletly do začarovaného kruhu. Každé posílení výzbroje na jedné straně vyvolává kyvadlový efekt. V celém regionu přitom výrazně přituhuje. Rusko loni na podzim provedlo rozsáhlé vojenské cvičení podél celé západní hranice. Jednotlivé operace se odehrávaly v běloruském prostoru, v Baltském moři a v okolí ruské exklávy v Kaliningradu. Podle ruského ministerstva obrany šlo o cvičení, které mělo ověřit schopnost ozbrojených sil reagovat na plošný útok vojenských sil NATO. Generál Riho Terras, šéf estonského generálního štábu a operativní šéf vojenských sil pobaltské země, ale v rozhovoru pro Bild uvedl, že skutečnost je odlišná.

„Rusko ve skutečnosti prověřovalo svou vlastní schopnost útočit na Západ,“ tvrdí Terras. „Rozsah cvičení a množství nasazených sil také bylo výrazně větší než jak to uvádí ruské oficiální zdroje,“ dodává.

Rusko tvrdí, že se zářijového cvičení zúčastnilo dvanáct tisíc vojáků. Podle Terrase jich mělo být až třikrát víc. Operace se navíc měly utajeně odehrávat také na finské a estonské hranici. Pokud má Terras pravdu, šlo by ze strany Ruska o porušení Vídeňského protokolu. Ten stanoví, že cvičení, kterého se účastní víc než třináct tisíc vojáků, má být monitorováno nezávislými pozorovateli a že letadla jiných mocností mají oprávnění ho sledovat.

Pokud by byli pozorovatelé během zářijového cvičení přítomni, viděli by dost znepokojivé věci. Rusko totiž nacvičovalo například rychlé obsazení pobaltských přístavů a vytvoření strategických ohnisek podél klíčových námořních tepen na východě Baltského moře. Součástí cvičení bylo také bombardování kritické infrastruktury.

Tady se přece nedá válčit

V Kaliningradu lidé každým dnem očekávají, že studená fáze války přejde v horkou. Sledují vojáky, kteří leští rakety. Ve městě už jich je tolik, že pro ně není místo. Taktické rakety schopné zasáhnout například Berlín, proto volně stojí na kasárenských buzerplacech. Za ostnatými dráty se budují opevněná odpalovací sila. Raketové čluny každý den vyplouvají na Balt a hledají nepřítele.

Celý region zachvátila jakási rozzlobená nervozita. Zbraně se zde hromadí na obou stranách a stará historická pravda říká, že kdo nahromadí příliš zbraní, ten je bude muset také použít. Potíž je v tom, že stratégové netuší, jak potenciální válku na Baltu vést. Jaderný útok je vyloučený, zbývá tedy konvenční válka.

Celá oblast je ale mimořádně hustě zalidněná, takže jakýkoliv vojenský úder by uvedl do nekontrolovatelného pohybu masy civilního obyvatelstva. To je taktika, kterou s rozmyslem používal Wehrmacht coby součást bleskové války. V roce 2018 by ale tento vývoj vedl k humanitární katastrofě nevídaných rozměrů. Zasažen by navíc logicky nebyl jen napadený, ale také útočník. Pobaltí je na vedení moderní války příliš těsné. Přesto je právě v okolí Kaliningradu velké riziko, že zde k něčemu takovému dojde. Stačí, aby někomu v nevhodnou chvíli ujely nervy.

Snadným řešením celé situace by bylo vyhlášení Kaliningradu otevřeným městem. Na nic takového ale ruský prezident Vladimir Putin nepřistoupí. Koneckonců když měl Kreml rozhodnout, zda dá peníze na dokončení stadionu, na němž se má hrát mistrovství světa ve fotbale, místo toho rozpočet alokoval na budování opevnění v Kaliningradu.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1