Články odjinud

ANALÝZA: Příměří v Afghánistánu jako výsledek patové situace, kterou nikdo nechce řešit

ANALÝZA: Příměří v Afghánistánu jako výsledek patové situace, kterou nikdo nechce řešit

Už zítra by mělo začít v Afghánistánu platit druhé příměří mezi Tálibánem a vládou. Vyhlásil ho afghánský prezident Ašraf Ghaní. Jeho cíl je jasný, postupně dosáhnout úplného usmíření s radikálním hnutím. Jenže Tálibán nechce příměří veřejně přijmout a do jednání s vládou se nehrne.

Hnutí Tálibán má v Afghánistánu 20-40 tisíc bojovníků a jeho síla se v posledních letech nemění, uvádí s odvoláním na odhady americké armády deník The New York Times. Toto povstalecké hnutí přitom do určité míry kontroluje podle některých odhadů až 30 procent území země a pohybuje se na 70 procentech země. Více než polovina země není pod plnou kontrolou vlády. Odhady se různí, protože nikdo přesně neví, jak zjistit kdo co kontroluje a jak definovat přítomnost.

Zároveň ale Tálibán není schopný kontrolovat dlouhodobě žádné větší město a pochybná je i jeho kontrola souvislých rozsáhlých území. Zdá se, že se počet Tálibánem kontrolovaných celých provincií – bez hlavních měst - příliš nezvětšuje. Brání mu v tom na první pohled silná afghánská armáda a policie, které mají přes 300 tisíc mužů a vzdušnou a další podporu amerických vojáků. Jejich „opotřebování“ se ale zvyšuje. Počty padlých jsou od loňska tajné a už dříve byly utajeny i údaje o dezertérech. Každopádně se zdá, že i při velmi střízlivých odhadech ročně přijde dezercemi, útěky, zraněními a úmrtími afghánská policie a armáda o čtvrtinu své síly. A část jejích jednotek existuje jen na papíře.

Ve skutečnosti v Afghánistánu na podstatné části území existuje jakási smíšená správa, kde vedle sebe působí vládní úředníci a Tálibán a třeba státem placení učitelé a tálibánské soudy. Uvádí to nedávno publikovaná studie odbornice na Afghánistán Ashley Jacksonové založená na rozhovorech s bojovníky Tálibánu i lidmi žijícími pod jeho vládou. Už to není jako před lety, kdy byla kontrola Tálibánu spíše dočasná, často jen v noci a omezovala se na útoky bojovníků a krátké rychlé soudy. Dnes si Tálibán vytváří vlastní stát a ten se prolíná s tím oficiálním do té míry, že dokonce v některých případech uzavírají vyšší provinční vládní úředníci smlouvy či „memoranda o porozumění“ se svými tálibánskými protějšky.

Současné vedení Tálibánu, islamistického hnutí opírajícího se o afghánskou národnost Paštúnů, je přitom podle mnoha zpráv umírněnější než ta předchozí a to včetně Tálibánců, kteří vládli v Afghánistánu do roku 2001. Pak je svrhla americká invaze, protože Afghánistán pod vládou Tálibánu poskytoval útočiště Al-Káidě a Usámovi bin Ládinovi při jejich plánování útoků 11. září v USA. Dnešní Tálibán se už tak neizoluje od světa, spolupracuje s neziskovými organizacemi, stále má podle něj být základem státu velmi striktně aplikované islámské právo šaría a i když nyní uznává právo na vzdělání i pro ženy, prakticky pro ně stanovil takové podmínky, které je velmi těžké splnit.

Afghánská vláda by přitom chtěla s Tálibánem jednat. Ale zatím se jí to moc nedaří. Tálibán ani oficiálně neodpověděl na nabídnuté příměří v souvislosti s muslimským svátkem Íd al Adhá začínajícím v úterý (a unesl v pondělí okolo dvou stovek lidí), i když podle informací rozhlasové stanice Hlas Ameriky je nakonec bude respektovat. Hnutí tak chce ukázat svoji sílu vůči afghánské vládě, kterou oficiálně neuznává. Tálibán trvá na tom, že před uzavřením míru chce odchod všech zahraničních vojáků a že bude jednat nejprve se Spojenými státy, které podporují afghánskou vládu a mají v zemi své jednotky. Tálibán zřejmě předpokládá, že se USA dohodne snáze než s afghánskou vládou. Právě s USA začal Tálibán jednat už před lety k velké nelibosti tehdejšího afghánského prezidenta Hámida Karzáe.

Ve skutečnosti se ale zdá, že současná patová situace Tálibánu vyhovuje. Doufá, že přesvědčí Američany a další zahraniční jednotky k odchodu ze země a tím oslabí vládu. Nehodlá tedy urychleně začít jedna s vládou a uzavřít s ní mír. Navíc to, jak Tálibán buduje svoji vlastní správu, naznačuje podle oborníků to, že se nebude chtě stát jen obyčejnou politickou stranou v zemi. Bude si chtět udržet i administrativní moc a rozhodování v některých „morálních“ otázkách. Afghánský prezident Ghaní si zase sice přeje získat auru mírotvorce, ale zároveň se mu nehodí mír s Tálibánem před letošními parlamentními volbami. Sdílení moci s Tálibánem by otřáslo jeho pozicí doma a některé tálibánské požadavky by zase mohly vést k omezení západního financování jeho vlády. Ghaní naopak doufá, že USA zesílí svoji podporu jeho vládě a on dotlačí Tálibán k výhodnějším mírovým podmínkám.

 

Články odjinud