Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

ANALÝZA: Proč Turci napadli syrské Kurdy a vyťali políček i Američanům

ANALÝZA: Proč Turci napadli syrské Kurdy a vyťali políček i Američanům

Jednotky turecké armády se svými spojenci dnes vstoupily do kurdské enklávy v severosyrské oblasti Afrín, kterou od pátku bombardují. Ankara prý chce u své hranice vytvořit třicetikilometrovou zónu, kterou sama označuje za „bezpečnou“. O co Turecko ve skutečnosti usiluje? Nabízíme základní otázky a odpovědi ohledně dalšího konfliktu v neklidném regionu.

Kdo s kým válčí?

Turecko oficiálně tvrdí, že na této frontě bojuje s kurdskými teroristy, což je v jeho slovníku široký pojem. Zahrnuje – cynicky řečeno – nejen takřka všechny turecké a syrské Kurdy, ale také jejich faktické i domnělé sympatizanty.

Tentokrát má Ankara na mysli milice syrských Kurdů známé pod zkratkou YPG. Ty jsou prý Ankaře nebezpečné nejen samy o sobě, ale hlavně tím, že spolupracují se Stranou kurdských pracujících (PKK). Tedy organizací, která vznikla a operuje převážně v Turecku, kde je ilegální, protože bojuje za nezávislost východních, převážně kurdských regionů.

Vazby mezi YPG a PKK existují, turecká vláda je ale podle všeho zveličuje.

Kde se nyní válčí?

V kurdské enklávě na severozápadě Sýrie. A Turecko dnes oznámilo, že chce při své hranici, ale už na syrském území, vytvořit 30 kilometrů širokou „bezpečnou zónu“. Podle všeho hodlá vytvořit pás, ve kterém nebudou žádní kurdští bojovníci. Zatím není jasné, zda a jak dlouho tu naopak pobudou turecké jednotky. Je také možné, že Turci dobyté území předají svým syrským spojencům.

Další území syrských Kurdů leží na severozápadě země a lze jen těžko odhadnout, zda se Turci a jejich spojenci vydají bojovat i sem. Pozorovatelé jsou ale přesvědčeni o tom, že Turecko nevstoupí do oblastí na východ od řeky Eufrat.

Proč se válčí nyní?

Ve skutečnosti se Turecko takto postavilo plánu USA vytvořit na půdorysu tzv. Syrských demokratických sil (SDS) jakýsi pohraniční sbor operující při turecko-syrské hranici. Síly podporuje Západ v čele se Spojenými státy, které tvrdí, že jen 40 procent jejich bojovníků tvoří Kurdové. A že tedy nejde o etnickou, ale celosyrskou armádu, která se navíc osvědčila v boji proti Islámskému státu.

Pohraniční sbory mají mít zhruba 30 tisíc bojovníků převážně z řad SDS, které mají podle různých odhadů celkově 40 až 55 tisíc mužů. Cílem pohraničních sborů bylo – alespoň podle oficiálních amerických představ – zabránit znovuzrození Islámského státu.

Turecko a řada dalších analytiků má ovšem za to, že páteř i většinu SDS tvoří kurdské milice YPG, které by převzaly dominanci i v plánovaných pohraničních sborech. Ankara se tak obává, že při její jižní hranici vznikne pás ovládaný silami, které budou řídit nepřátelské kurdské milice podporované navíc Spojenými státy.

Za kým stojí regionální hráči?

Turecko tvrdí, že pro operaci získalo předběžný souhlas od Íránu i Ruska. A není důvod mu nevěřit. Už proto, že z ohrožených míst v regionu Afrín se předem varovaní ruští pozorovatelé stáhli včas.

Teď Rusko verbálně protestuje, jde mu ale dlouhodobě o jediné: udržet u moci damašského prezidenta Bašára Asada a vrátit jeho vládě co nejvíce území předválečné Sýrie. Pokud tedy Turci v enklávě zlikvidují kurdské bojovníky, ale území dlouhodobě neobsadí a vrátí jej do Asadovy správy, Kreml může být spokojen. Tím spíše, že zabrání posílení amerického vlivu na hranici mezi Tureckem a Sýrií, ke kterému by prostřednictvím plánovaných pohraničních sborů došlo.

Kompletní zpravodajství k prezidentským volbám 2018 najdete zde>>>

Pokud si ale Turecko rozhodne ponechat nárazníkovou zónu na syrském území, půjde proti zájmům Bašára Asada a tím i Ruska.

Spojené státy nemají důvod ke spokojenosti už proto, že jejichž kurdští spojenci jsou napadeni. Konflikt s Ankarou navíc ohrožuje stále problematičtější spojenectví uvnitř Severoatlantické aliance, které jsou USA i Turecko členy. Mimochodem, takové pnutí se Kremlu jistě zamlouvá.

Co na to říká Bašár Asad?

Protestuje proti porušení syrské suverenity, fakticky ale nedělá nic. Režim je ekonomicky i vojensky slabý a plně závislý na podpoře Ruska, které za svého damašského vazala fakticky rozhoduje.

Co znamená vstup Svobodné národní armády do kurdské enklávy?

Stanice Al-Džazíra přinesla zprávu, podle které se do útoku na kurdskou enklávu zapojily jednotky tzv. Syrské národní armády, tedy té části protiasadovské Svobodné syrské armády, která je podporována Tureckem. Syrská národní armáda je tvořena Araby a syrskými Turkmeny (tedy Syřany turkického původu, kteří tíhnou k turecké identitě). Jejich zapojení je nebezpečné vzhledem k tradičnímu nepřátelství mezi Kurdy a těmito etniky, především Araby, které může přerůst do další regionální války.

Turkům se ale hodí fakt, že nemusejí nasazovat vlastní vojáky a navíc i oni mohou tvrdit, že na jejich straně stojí celosyrská, nikoliv etnická armáda. Lze také spekulovat o tom, jestli právě tyto jednotky neobsadí nárazníkové pásmo a nebudou jej s podporou Turecka (a samozřejmě pro něj) kontrolovat. Ankara se tak vyhne nařčení, že její vojáci okupují cizí území.

Jak na útok reagují Kurdové jinde?

Samozřejmě se na Turecko hněvají. A samozřejmě to není poprvé. Hrozí tedy, že se neklid přelije na jiná území obývaná převážně Kurdy, a to jak v Turecku, tak v Íránu, který zřejmě nynější operaci na severozápadě schválil také.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1