Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

ANALÝZA: Protesty jako palebná příprava na volby. Jak číst situaci v rozbouřeném Tunisku

ANALÝZA: Protesty jako palebná příprava na volby. Jak číst situaci v rozbouřeném Tunisku

 „Sovy nejsou tím, čím se zdají být,“ prozradil Obr agentu Cooperovi v kultovním seriálu Městečko Twin Peaks. Ani tuniské protesty, které propukly v lednu sedm let po tzv. jasmínové revoluci, nejsou zdaleka tím, čím se zdají být a bylo by naivní považovat je za zcela spontánní reakci obyčejných lidí. 

Krátce po Novém roce se po celé zemi rozhořely protesty, které údajně podnítila sociální situace v zemi. Olej do ohně druhý týden v lednu přililo schválení nového státního rozpočtu na fiskální rok 2018. Ten cílil na snížení deficitu a zvýšení příjmů, jež měly napříště z celých 65 % pocházet z vybraných daní. Stát počítal se zásadním zvýšením daně ze spotřebního zboží, obzvláště toho, které není životně důležité, jako jsou tabák, alkohol, kosmetika a parfémy. Jenže zeptejte se jakéhokoliv kuřáka, tedy v Tunisku každého druhého člověka, jak moc je cigareta důležitá. A priority je zapotřebí chránit.

Jistě, proti absurdnímu zvyšování daní stojí za to protestovat, stejně jako proti tomu, že si, jak se zdá, elita neuvědomuje, že chudí lidé nemají pomalu co do úst už teď, natož až se, pochopitelně plošně, zvedne daňové zatížení. Jenže jsou tu jistá ale, která protesty staví do poněkud odlišného světla. Rozpočet byl schválen už 7. prosince loňského roku, tedy více než měsíc předtím, než se proti němu začalo protestovat (přičemž 132 poslanců hlasovalo pro, 21 proti, 14 se hlasování zdrželo). Následně strany, které hlasovaly proti jeho přijetí, vyzvaly své stoupence, aby vyšli na protest do ulice. Tyto strany ovšem návrh rozpočtu znaly dostatečně dlouho dopředu, proč proti němu neprotestovaly dřív? Jak to, že lidé dostali hlas, až když už se nedalo nic změnit? Jednání opozičních politických stran silně zavání populismem, obzvlášť pokud si uvědomíme, že regionální volby jsou za rohem a je zapotřebí profilovat se dobře v průzkumech veřejného mínění.

„Demonstrace si nedokázaly získat sympatie střední třídy,“ konstatuje Wafa Ben Hassine z Blízkovýchodní zpravodajské agentury, „špatně si zvolily událost, která měla vyprovokovat masy.“ Současná ekonomická situace Tuniska je důsledkem hospodaření v posledních sedmi letech a dalších desítek let autoritářského režimu, jenž jim předcházel. To jsou zdroje nespokojenosti Tunisanů, nový státní rozpočet posloužil pouze jako rozbuška.

Čas na změnu

Nejbližší možnost, kdy se mohou Tunisané pokusit něco změnit, bude v květnu, kdy zemi čekají regionální volby. Budou to první volby od revolučního roku a už teď je jisté, že můžeme očekávat zásadní změny. Volby budou navíc klíčové pro další vztahy mezi dvěma největšími politickými stranami v zemi: Hlasem Tuniska a Stranou obrody.

Datum komunálních voleb bylo pevně stanoveno na 6. května 2018. Tedy za dlouhé čtyři měsíce, během nichž, jak píše tuniský novinář Muchtár ad-Dabábí v deníku al-Arab, může vzniknout celá řada politických stran a uskupení, jež mohou těm velkým, které už mají nějaké renomé a minulost, pěkně zavařit. Muchtár se domnívá, že „zásadní roli sehraje popularita v odlehlých oblastech a chudých provinciích, jež neovlivňuje televizní vysílání, ani osobní, partijní, případně ideologické vztahy, které pomohly na výsluní nejedné politické hvězdě“. V odlehlých oblastech sehraje svou roli rodinná a klanová příslušnost spolu s profesní spřízněností. Rozhodující bude ale nakonec především schopnost kandidáta zajistit příspěvky a almužny, případně pomoc při získání jednorázové půjčky na takové věci, jako je nové oplocení pastvin nebo rozšíření malých zemědělských usedlostí rolníků.

Koho volit?

Počet stran vyskytujících se v Tunisku na komunální úrovni je nicméně notně omezený, po revoluci v roce 2011 byly totiž lokální instituce vyloučeny ze spektra politických stran. Lze předpokládat, že největší množství oblastních rad obsadí členové liberálního Hlasu Tuniska, nicméně podle odhadů získají maximálně 40 % hlasů. Straně nepomohou ani aktuální vnitřní rozpory, jež vedly k odchodu několika vlivných lídrů, kteří se těší podpoře mezi lidmi.

Hlas Tuniska těží z dědictví starého systému, jenž ovládal celou státní strukturu. Jeho členskou základnu tvoří především někdejší příslušníci předrevoluční vládnoucí strany, kteří spravovali instituce na lokální úrovni, starostové a dělníci z jednotlivých oblastí a členové zemědělské unie. Hlas Tuniska má obsazené posty na všech mocenských úrovních, příhodné kontakty a navíc se mu daří poskytovat pomoc potřebným.

Jenže státní úředníky nijak zvlášť nezajímají myšlenky politických stran ani jejich případné spory a s jejich loajalitou to není nejrůžovější. Vyberou si prostě tu nejschopnější a nejlépe organizovanou stranu, jež dokáže ochránit jejich zájmy, případně získat pro ně nové výhody. V roce 2014 měla tato vrstva lví podíl na volbě nového tuniského prezidenta, tehdy osmaosmdesátiletého al-Bádžího Qá’ida as-Sabsího.

Naopak od druhé nejvýznamnější politické strany, Strany obrody, se žádný zásadní výsledek na komunální úrovni neočekává. Strana obrody může jen doufat, že se za potenciálně vítězným Hlasem Tuniska udrží alespoň na druhé příčce. Přestože i Strana obrody má dostatečně dobré kontakty v regionech, ztratila během posledních pěti let svého působení ve vládě značnou část svých někdejších stoupenců, především mezi tradičně smýšlejícími voliči. Dojem neudělala Strana obrody ani na další skupinu, která v ni vkládala naděje – na mladší ročníky, které hledaly alternativu k hluboce zakořeněnému systému. Strana obrody však vzbudila dojem, že jí nakonec nejde o nic jiného, než o participaci na moci, kvůli níž je ochotná přistoupit na jakékoliv požadavky a splnit jakékoliv podmínky.

Na místní úrovni přesto má Strana obrody stále naději, neboť komunální volby neprobíhající pod mediálním tlakem, ani v nich není nutné organizovat rozsáhlou kampaň. Členové Strany obrody budou mít možnost objíždět jednotlivé regiony, setkávat se s lidmi osobně a udělat na ně potřebný dojem. Zároveň se jim naskytne jedinečná příležitost přesvědčit nezávislé kandidáty, aby se připojili k jejich straně.

Bez větší vize

Vedle dvou hlavních hráčů, se na scéně objeví minimálně tři další koalice: Lidová fronta, sázející na mladé, nezaměstnané Tunisany, které podpořila během lednových protestů; Lidový svaz a koalice sociálnědemokratických stran. Ani Lidový svaz ani koalice v nadcházejících volbách pravděpodobně mnoho hlasů nezískají, lze nicméně očekávat, že se o poznání výrazněji prosadí v parlamentních a prezidentských volbách v následujícím roce. Kandidovat bude podle očekávání také řada nezávislých kandidátů, mezi kterými lze očekávat zástupce islamistický uskupení, jež se nebudou chtít veřejně prezentovat, stejně jako politiky, kteří se rozešli s Hlasem Tuniska a vsadí na své lokální vazby.

Už teď je zjevné, že tuniské regionální volby budou především o schopnostech politiků přesvědčit lidi, že jsou pro ně v jejich oblasti schopni udělat nejvíc. Tunisko by však ze všeho nejvíc v současné dobře potřebovalo vizionářské politiky, kteří by dokázali myslet dál, než za délku vlastního mandátu a dokázali by nehasit jen to, co zrovna hoří nejvíc. Blížící se volby umožní mocenským kruhům naslouchat hlasu těch, jež by měli reprezentovat. Jestli jim budou vůbec schopni porozumět, to už je něco jiného.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1