ANALÝZA: Pýcha, lži a pošetilost. Erdogan kráčí od triumfu k triumfu, ale směrem ke katastrofě | info.cz

Články odjinud

ANALÝZA: Pýcha, lži a pošetilost. Erdogan kráčí od triumfu k triumfu, ale směrem ke katastrofě

Bez ohledu na manipulace a neférovost voleb: masy Turků daly o uplynulém víkendu důvěru muži, který pozavíral na 200 tisíc jejich spoluobčanů kvůli politickým „přečinům“, z velké části směšným či vykonstruovaným. Zdá se, že renesanci sultanátu v moderní podobě nemůže v Turecku už nic zabránit, stejně jako vyostření konfliktů s Evropou a USA. „Sultána“ ale čekají velké potíže. Jedna síla je totiž mocnější než Erdogan: světová ekonomika. Tržní síly, které pomohly Erdoganovi k moci a o kterých má dodnes naivní představy, se obracejí proti němu. A on proti nim dokáže postavit jen své megalomanství a zpupnost.

Je těžké si to představit pro člověka, který nezažil aspoň jeden z Erdoganových mítinků.

Když ale turecký prezident vstupuje na pódium, zní z reproduktorů strhující hudba, několik kamer přináší prostříhané dramatické záběry mocnářovy tváře a dav propuká ve frenetický řev. Masová koupel. Prezident ji zažívá už několik let, vždy jednou za několik dní. Za těchto okolností je těžké zůstat zcela při zdravém rozumu.

Erdoganovy sklony k pošetilosti a velikášství – zdánlivě banalita. S tím, jak mu Turci na stříbrném podnose přinesli takřka absolutní moc, se z ní ale stává téma zásadní. Jeho mentalita bude stále víc určovat geopolitické směřování mocnosti. A co je důležitější, paranoidní mánií nakazil prezident velkou část svého národa.

Turecko: předběžné výsledky prezidentských voleb dle agentury AnadoluTurecko: předběžné výsledky prezidentských voleb dle agentury Anadoluautor: INFO.CZ

Je to osobní

Možná přišel zlom se sofistikovanou diplomovou prací. To když budoucí Erdoganův ministr zahraničí a jeho fyzický protipól, obrýlený a subtilní Ahmet Davotoglu přišel s tezí, že Turecko je dost silné na to, aby zahájilo éru suverénní, novoosmanské zahraniční politiky, bez ohledu na přání a zájmy Západu.

Možná ještě důležitější moment přišel v roce 2016, kdy Erdogan sledoval v televizi prudký pád turecké měny. Podle svědků zuřil a vinil okolní svět. Agenty západu, agenty Izraele…

Ponechme stranou, jakou ránu s nedělním hlasováním utrpěla demokracie. Ponechme stranou i to, že podle žebříčku organizace Freedom House přišli Turci v posledním roce o větší díl svobody než třeba obyvatelé Jemenu zdevastovaného krutou válkou a humanitární katastrofou. Že vládou ovládaná média Erdoganovi věnovala 180 hodin vysílacího času, zhruba desetkrát více, než jeho pěti protivníkům dohromady.

Nedělní volby jsou také odrazem historického cyklu, ve kterém se Turecko pohybuje a jehož výkyvy si jeho vládce i obyvatelé vysvětlují převážně jako projev protitureckého spiknutí.

Megastavby na kopci dluhů

O jednom není pochyb: Erdogan a jeho strana dosáhli obdivuhodných úspěchů. Od roku 2002, kdy se AKP ujala moci, se turecká ekonomika zhruba zdvojnásobila, a to i díky účinným reformám a privatizaci. Země dosahovala a stále dosahuje tempa růstu srovnatelného s Čínou. V donedávna velmi chudých oblastech centrálního Turecka se urodilo hned několik tzv. „anatolských tygrů“, úspěšných podnikatelů s často konzervativními, islámskými kořeny, kteří mohou konkurovat tradičním sekulárním elitám z oblasti Istanbulu.

Jádrem tureckého ekonomického zázraku je ale propojení se světem. Země rostla díky přílivu západního kapitálu i díky zpětnému přenosu know-how z milionových tureckých komunit v západní Evropě. Turecko se zapojilo do akcelerované globalizace počátku nového tisíciletí a hodně z toho získalo. Před čtvrt stoletím byl Istanbul špinavé a nebezpečné orientální město s žebráky na každém kroku. Teď je to světová metropole s úchvatným centrem, ve které rostou místo slumů vzorná sídliště se spoustou dětských hřišť. Pojem „turecké hospodářství“ by Češi měli přehodnotit při vzpomínce na tunel Blanka. V Istanbulu se podařilo bez velkých zádrhelů vyprojektovat a postavit největší vysutý most světa s osmi dálničními pruhy, dvěma vlakovými tratěmi a s přilehlou sítí dálnic a silnic o délce 257 kilometrů.

Korunou těchto úspěchů se má stát nové istanbulské letiště. Megalomanský projekt a pečeť na statusu ekonomické mocnosti má útočit na titul největšího vzdušného přístavu světa, který odbaví čtvrt miliardy cestujících každý rok. Jako první letadlo na něj tři dny před volbami usedl speciál prezidenta Erdogana.

Istanbulské letiště s novým terminálem

Z vrcholu je ale příkrá cesta dolů. Síly globalizaci, které pomáhaly Turecku na vzestupu, ukazují svou odvrácenou tvář.

Turecká lira ztratila od začátku roku pětinu hodnoty. Za posledních pět let je to dokonce 60 procent. Desetiprocentní inflace likviduje kupní sílu obyvatel. A mezinárodní investoři začínají Turecko obloukem obcházet. Je to jednak důsledek sílícího dolaru a úspěchů americké ekonomiky, která vysává investice z jiných částí světa. Zároveň je to důsledek konfliktu Erdoganovy vlády se Západem.

Meziroční růst ekonomiky o 7,3 procenta sice působí impresivně, skrývá se za ním ale kopec dluhů, veřejných i firemních. Erdogan před volbami rozdával ve velkém na úkor státní kasy a opozice mohla jen závidět.

Turecké podniky jsou silně zadlužené – v dolarech. Splátky dluhů se jim se slabou lirou v zádech výrazně prodraží. Zdražuje ropa i plyn, klíčové suroviny, kterými zeměmi nedisponuje, ale jejichž spotřeba masivně narůstá a Turecko si je musí kupovat na světových trzích za dolary.

Turecký prezident k této hrozivé situaci přistupuje jako dřív – jako k výsledku údajného spiknutí, konspirace proti Turecku i jeho osobě. A zatímco vyzývá Turky k tomu, aby vlastenecky prodávali dolary a kupovali liru, ignoruje ekonomické zákonitosti a zarputile se brání zvýšení úrokových sazeb. To by mělo za následek oslabení růstu, jednu z jeho hlavních volebních deviz.

Proti všem?

Jak se Erdogan vyrovná s novou výzvou? A jaký to bude mít dopad na geopolitickou situaci? Staronový a nově mnohem silnější vládce (díky automatickému posílení pravomocí odhlasovanému v minulosti) má v zásadě na výběr ze dvou možností.

První je pokorný pokus o návrat k Západu a respektování síly trhů. Turecko potřebuje obnovit důvěru investorů a zahraničních obchodních partnerů.

Tuto cestu ale téměř úplně zatarasilo Erdoganovo ego a paranoia. Nejde jen o případnou ztrátu tváře před nacionalisticky laděnými voliči. Erdogan je navíc přesvědčen, že během pokusu o puč, který proti němu zorganizovala armáda v roce 2016, ho Západ hodil přes palubu. Jemu osobně zřejmě život zachránily informace ruské rozvědky. Ta Erdogana varovala mimo jiné před komandem, které se ho pokusilo zabít v letovisku na Turecké riviéře.

Daleko spíš se země pod Erdoganovým vedením vydá cestou ještě vypjatějšího nacionalismu a nevraživosti vůči okolí. Pocit ohrožení a obležení vyústí do ještě větší agresivity navenek, podle hesla čím hlubší krize, tím větší militarizace a mobilizace společnosti. Erdoganova garnitura začínala vládnout pod heslem bezproblémových vztahů se všemi sousedy. Teď má naopak protivníka téměř za každou svou hranicí. Například zdražení energetických importů může ještě vyostřit spor s Kyprem, členskou zemí EU, o naleziště plynu ve Středozemním moři. Zajímavé rovněž bude, co Ankaře přinese její pokračující angažmá na syrském bojišti, kde se zaštiťuje tažením proti Kurdům, které má za bezpečnostní hrozbu.

O podporu si Erdogan zjevně nemusí dělat starosti Obyvatelstvo si v minulých letech velmi cenilo ekonomických úspěchů a přisuzovalo je efektivitě vlády. V případě neúspěchů to ale neplatí. Podle jednoho z průzkumů z nich garnituru viní jen 4 procenta voličů AKP, kdežto 65 procent je přisuzuje protitureckému spiknutí. Erdogan krytý kolektivní paranoiou mezitím děsí investory hřímáním proti bankám, proti úrokům, ratingovým agenturám. Turecko vstupuje do těžkého období s narcistickým a omezeným vládcem, s válkou na hranicích a mentalitou jako v obležené pevnosti.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Hra o trůny (Game of Thrones)

Redakce INFO.CZ pro své čtenáře připravila tematický speciál k poslední řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zájemci si budou moci před osmou sérií postupně připomenout postavy i dosavadní odvysílané epizody a dozví se o všech nových trailerech a spoilerech, které vyjdou najevo. Premiéra osmé řady se uskuteční 14. dubna 2019 (v Česku 15. dubna ve 3 hodiny ráno).

O seriálu Postavy Rody Shrnutí epizod Herci Knihy Mapa Titulky Trailer Stolní hry Jak to dopadne? Fotografie z 8. série Cestujte po stopách Hry o trůny

Game of Thrones s08e01 - shrnutí 1. dílu

Game of Thrones s08e02 - shrnutí 2. dílu

Game of Thrones s08e03 - shrnutí 3. dílu

Game of Thrones s08e04 - shrnutí 4. dílu

Články odjinud