Bez ohledu na manipulace a neférovost voleb: masy Turků daly o uplynulém víkendu důvěru muži, který pozavíral na 200 tisíc jejich spoluobčanů kvůli politickým „přečinům“, z velké části směšným či vykonstruovaným. Zdá se, že renesanci sultanátu v moderní podobě nemůže v Turecku už nic zabránit, stejně jako vyostření konfliktů s Evropou a USA. „Sultána“ ale čekají velké potíže. Jedna síla je totiž mocnější než Erdogan: světová ekonomika. Tržní síly, které pomohly Erdoganovi k moci a o kterých má dodnes naivní představy, se obracejí proti němu. A on proti nim dokáže postavit jen své megalomanství a zpupnost.
Je těžké si to představit pro člověka, který nezažil aspoň jeden z Erdoganových mítinků.
Když ale turecký prezident vstupuje na pódium, zní z reproduktorů strhující hudba, několik kamer přináší prostříhané dramatické záběry mocnářovy tváře a dav propuká ve frenetický řev. Masová koupel. Prezident ji zažívá už několik let, vždy jednou za několik dní. Za těchto okolností je těžké zůstat zcela při zdravém rozumu.