Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

ANALÝZA: Rok zbytečné blokády. Vyjde Katařanům „drzost“ à la Charta 77?

ANALÝZA: Rok zbytečné blokády. Vyjde Katařanům „drzost“ à la Charta 77?

Titulní stránky novin a homepage webových serverů patří teď setkání amerického prezidenta Trumpa se severokorejským diktátorem Kim Čong-unem. Vloni touhle dobou stejný prostor patřil téměř výhradně zprávám, analýzám a predikcím osudu jedné velmi malé a velmi bohaté země v Perském zálivu. Minulý týden uplynul rok od doby, co Saúdská Arábie spolu se Spojenými arabskými emiráty, Bahrajnem a Egyptem zahájila blokádu Kataru. Jen co utichl prvotní rozruch, dovezly se krávy, do regálů se vrátily potraviny a život v podstatě do běžných kolejí, přestal se svět (vcelku logicky) o situaci zajímat. Po roce je vhodný čas podívat se, co tedy rok trvající blokáda Kataru (ne)způsobila?

Na mrtvém bodě

Po prvotním šoku se otevřely nové zásobovací cesty a razantně posílila domácí potravinová produkce. Hodně tratily národní aerolinky Qatar Airways, kterým zákaz operování na celkem 18 letištích v zemích, jež blokádu vyhlásily, způsobil značnou ztrátu. Ani pro Katařany žijící v SA, SAE nebo Bahrajnu to nebyl nejspíš zrovna jednoduchý rok. Po vyhlášení blokády dostali tři týdny na to, aby zemi opustili a vrátili se do Kataru – bez ohledu na to, co v zemi dělali nebo jaké k ní měli vazby. A vyjednávání, jehož se zhostil sousední Kuvajt, nikam v podstatě nevedla. Ten, kdo vloni předvídal, že celá blokáda ustrne na mrtvém bodě, se může poplácat po rameni. Měl pravdu.

Co však blokáda spolehlivě dokázala, je nabudit vlasteneckého ducha. Mrakodrapy hlavního města Dauhá zdobí vlajky a stylizované portréty emíra šejcha Tamíma bin Hamada Ál Sání. „Katar ukázal světu, že úspěšná a rozvinutá země může existovat i bez podpory Saúdské Arábie,“ komentoval události posledního roku patnáctiletý Filipínec Romeo Ezekiel Ocfemia pro anglickou al Jazeeru. „Vláda si stála za svým a bojovala za vlastní suverenitu.“ Přesně tak celou situaci vnímá drtivá většina z 2,7 milionu obyvatel země (90 % tvoří cizinci), na jejímž území se nachází třetí největší známá naleziště zemního plynu na světě (14 % veškerých zásob). Podle Trading Economics tu ještě v roce 2016 dosahovalo HDP na obyvatele občana 526 % světového průměru (a pokud byste vzali jen „občany“, pak je to ještě více než 6krát tolik). Poslední rok byl pro místní důkazem schopností vlády, jejího odhodlání se nesehnout před velkými hráči; raději v boji padnout, než nebojovat vůbec. A Saúdští Arabové se na vlastní kůži přesvědčili, že vyhladovět nejbohatší zemi světa není vůbec jednoduchých úkol.

Máme polštář, ale všechno není růžové

„Náš suverénní fond dosahuje hodnoty 250 % HDP, máme Katarskou centrální banku a máme strategické rezervy ministerstva financí,“ shrnul situaci v zemi její ministr financí Alí Šaríf al-Imádí listu The Times zhruba měsíc po zahájení blokády. Podle něj je jeho národ příliš bohatý, než aby mu dělali jeho rozzlobení sousedé vrásky. Zjevně se nemýlil. Ani po roce blokády Katar neprojevuje žádné známky toho, že by se chystal tlaku bývalých spojenců podlehnout. Najde se navíc i dost těch, kdo tvrdí, že blokáda zemi v důsledku posílila a podpořila příliv zahraničních investic. „Během roční blokády naše národní produkce včetně léků a potravin exponenciálně vzrostla,“ sdělil minulý týden Bloombergu katarský ministr obrany Chálid bin Muhammad al-Atíja. Mezinárodní měnový fond v březnu dokonce předpověděl, že katarská ekonomika v roce 2018 poroste po loňském 2,1 % o 2,6 %. Podle MMF to dokazuje, že stávající krize je „zvládnutelná“.

Sami Katařané se ale nějak ne a ne shodnout, jak to vlastně je. Když si na něco stěžují, je to obvykle na růst cen a časově i finančně podstatně náročnější cestování. Někdo vnímá blokádu víc, jiný méně. „Nárůst cen z kraje blokády byl trochu děsivý vzhledem k příjmům, které máme. Museli jsme upravit měsíční rozpočet a taky změnit nákupní seznamy. Ale postupem času ceny zase klesly a některé věci jsou dokonce levnější než dřív,“ popisuje šestadvacetiletá Šahna Abdulkarim. „Ovlivnilo to obchod, cestování je mnohem dražší a komplikovanější, do blokujících zemí se někdy nedostanou dokonce ani cizinci, kteří v Kataru žijí,“ doplňuje kolumbijská konzultantka Marcela Daza a je zřejmé, že to všechno není jen růžové.

I podle Sarah Harrisonové, Britky, která v Dauhá otevřela před časem školku, je teď všechno komplikovanější – zboží podražilo, rodiny nemají tolik peněz, neposílají děti tolik do školek a její byznys tím samozřejmě trpí. Marocký student Dehbí Fáres to vidí jinak: „Teď uběhl rok a já úplně zapomněl, že nějaká blokáda existuje. Všeho je dostatek a celé se to otočilo opačným směrem a já pozoruji, jak tahle země čím dál víc roste.“

„Vláda v Kataru se maximální snaží, aby lidé blokádu nepociťovali. Její kredit v našich očích dál stoupá, protože proti blokádě bojuje legálními prostředky, ne odvetnými opatřeními,“ popisuje pro Info.cz Veronika Horniaková, která v Kataru dlouhodobě žije. „Znatelný je odliv lidí, ten ale trvá poslední dva tři roky, takže s blokádou asi přímo nesouvisí. Až poslední rok ale přinesl zlevnění astronomických nájmů a je i víc míst ve školách. Většina věcí, jako třeba benzin, oblečení nebo školné, postupně zdražuje. Na firmy doléhá nejistota budoucích investic, myslím, rozvoj hodně táhne stát. Výhrůžky stále přicházejí, ale už se je snažíme brát s větším klidem, ale stejně to není nic příjemného.“

Katarská „drzost“

Mohlo by se zdát, že Katar sedí s rukama v klíně, platí a čeká, co bude dál. Realita je jiná. V pondělí oznámila katarská vláda, že se chystá podat žalobu u mezinárodního soudu na Spojené arabské emiráty kvůli porušování lidských práv. Podle (Saúdy financovaného) deníku al-Arab na sebe chce Katar pouze přilákat pozornost, protože na něj všichni v zásadě zapomněli. Snaží se vzbudit sympatie v zahraničí, o nic jiného prý nejde. Katar naopak tvrdí, že opatření související s blokádou ze strany SAE měla „ničivý dopad na lidská práva Katařanů a osob v Kataru žijících“ a vedla k „diskriminaci Katařanů, včetně jejich vypovězení ze SAE, zákazu jejich vstupu do Emirátů nebo průjezdu přes jejich území; dále pak přinutila občany SAE opustit Katar a SAE před Dauhá uzavřely vzdušný i námořní prostor“. Podle odborníků, kterých se novináři z al-Arabu ptali, se Katar tímto krokem pokouší „zneužít“ toho, že SAE podepsaly mezinárodní dohodu o odstranění všech forem diskriminace včetně diskriminace na základě státní příslušnosti. Rozhořčení je samozřejmě na místě – jednou se podepíšete, a oni to pak na vás budou vytahovat a ještě po vás budou chtít, abyste to doopravdy dodržovali? Taková drzost. (Čechovi se mimoděk vybaví podobná „drzost“, kterou vytahovali proti komunistickému režimu před listopadem 89’ disidenti z Charty 77.) A proč jen SAE? No protože Saúdská Arábie, Bahrajn ani Egypt signatáři nejsou.

Katarská al-Džazíra celou situaci pochopitelně vidí v docela jiných barvách. Připomíná i neoprávněné vstupy do nemovitostí vlastněných katarskými občany, diskriminaci katarských studentů, uzavření kanceláří al-Džazíry a zablokování přístupu na katarské internetové stránky. SAE vytýkají Katařané také podíl na nenávistné a štvavé kampani proti jejich zemi.

Katar doufá, že soud rozhodne v jeho prospěch a Spojené arabské emiráty budou muset s okamžitou platností diskriminační nařízení zrušit. Navíc požadují zaplacení kompenzací včetně těch za porušení mezinárodní dohody o odstranění diskriminace. Mluvčí katarského ministerstva zahraničí Lulwa Rášid al-Chátir v rozhovoru pro al-Džazíru neopomněla zdůraznit, že Katar „od prvního dne blokády prohlašoval, že pokud půjde o ochranu práv jeho občanů, žádné úsilí pro něj nebude příliš velké“. Dodala, že žaloba má pevnou oporu v právu a tím pádem si je Katar jistý, že bude úspěšný a práva jeho občanů v SAE budou opět brzy obnovena. „Vyvíjíme také diplomatické úsilí, jež by mělo v září vyústit ve schůzku,“ pokračovala ještě tisková mluvčí. „Míč je teď na straně hřiště blokujících států, které zůstávají stále stejně umíněné, zatímco Katar vyšel kuvajtskému zprostředkovateli výrazně vstříc.“

Zdá se, že tahle blokáda se zrovna nevyvedla. Dokonce i představitelé zálivových zemí, které stojí oficiálně proti Dauhá, potají připouštějí, že Katar v tomhle sporu vede a vsadil na správnou kartu. „Kdybych byl Katar,“ řekl nejmenovaný vysoký představil SAE časopisu Foreign Policy, „nechal bych optiku, aby za mě udělala veškerou práci – malinkatý Katar proti přesile velkých zemí. Je naprosto přirozené, že většina se postaví na katarskou stranu.“ Dobře, ale jak z toho ven?

 

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1