Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

ANALÝZA: Rusko je na Blízkém východě silnější než v časech Sovětského svazu

ANALÝZA: Rusko je na Blízkém východě silnější než v časech Sovětského svazu

Rusko je zpátky a chová se na Blízkém východě agresivněji než svého času Sovětský svaz. Je asertivnější, nicméně také chudší než Spojené státy, které v regionu vyzvalo na souboj. Přinejmenším v Sýrii ale dnes panuje Moskva, která odsud kromě jiného vytrvale škodí americkým zájmům.

Píše se září roku 2013. Americký prezident Barack Obama přijímá ruský návrh na zničení syrských chemických zbraní. A hlavně odkládá útok na režim Bašára Asada, který krátce předtím (21. srpna 2013) použil chemickou zbraň na své rebelující spoluobčany v oblasti Ghúty u Damašku. Podle amerických odhadů tehdy zahynulo téměř patnáct set osob.

Nejpozději v této chvíli Moskva uchopila syrskou krizi do vlastních rukou, jakkoli byla v zemi přítomna už předtím. Váhavý prezident Obama nesplnil slib, podle něhož je použití chemické zbraně nutné potrestat vojensky. Kreml, který nikdy ani náznakem nepřipustil, že by se syrská armáda kdy dopustila jakéhokoli chemického útoku, je teď spolu s Íránem protektorem režimu.

Jinými slovy: syrská armáda nepodnikne nic (většího) bez ruského souhlasu. Moskva je zpátky a regionální mocnosti s ní počítají.

720p 360p
Tady je Putinovo! Jak se z judisty a agenta KGB stal vládce, kterému leží u nohou celé Rusko?

Hra o Sýrii: Írán, Turecko, Izrael

Írán patří spolu s Ruskem k hlavním patronům režimu Bašára Asada, který mu plní starý sen – šíitský či šíitům nakloněný koridor ke Středozemnímu moři. Teherán se totiž staví do role planetárního ochránce tohoto menšinového směru islámu. Spolupráce v Sýrii sbližuje obě země i obchodně. Moskva plánuje islámské teokracii pomoci s jaderným programem, což je důležité také pro zbytek světa a Izrael zvlášť – Kreml získá vhled do všech íránských atomových aktivit, tedy i těch vojenských.

S Tureckem, které je členskou zemí NATO, je Moskva od loňska opět zadobře. Oba autoritářští prezidenti – Vladimir Putin, respektive Recep Tayyip Erdogan – velmi pragmaticky překonali předchozí dvouletou krizi, kterou vyvolalo sestřelení ruského letadla tureckou armádou. Dnes si Ankara spolu s Teheránem a Moskvou porcuje Sýrii, aniž ke stolu pustí USA nebo OSN.

Turecko se navíc právě v Sýrii dostalo do střetu se Spojenými státy, a to kvůli americké podpoře syrských Kurdů. Komentátoři mají za to, že Rusko této situace nadšeně využívá k oslabení vazeb mezi Tureckem a Amerikou.

Co se vzájemných vazeb týče, Rusko se účastní řady klíčových tureckých projektů, včetně výstavby strategicky důležitých produktovodů a jaderné energetiky. Ankara si také od Moskvy koupila obávaný protiletadlový systém S-400, jehož první dodávky očekává v roce 2020.

S izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem měl Vladimir Putin dlouho nadstandardní vztahy, které ale krapet narušil (velmi pravděpodobně) izraelský útok na základnu syrské armády, respektive její íránské osazenstvo. Dosud totiž platila nepsaná dohoda, podle níž Rusko zařídilo, aby se na jih Sýrie, tedy blíže k Izraeli nedostali nepřátelé židovského státu – šíitské milice a jejich íránští poradci.

Odměnou byly Moskvě dobré vztahy s Tel Avivem demonstrované vzájemnými návštěvami. Je v zájmu Izraele i Ruska, aby tato úmluva pokračovala. Je ale otázka, zda Rusko dokáže Írán a jeho milicionáře držet na uzdě.

720p 360p
Saúdská Arábie vs. Írán

Mezi sunnity: Egypt, Libye, Saúdská Arábie

V Libyi Moskva sází na Chalífu Haftara, někdejšího druha a později nepřítele bývalého diktátora Muammara Kaddáfího. Ambiciózní sekulární generál, který studoval v Rusku a Egyptě, bojuje s islamisty a snaží se pod svojí vládou sjednotit celou zemi. Kreml se jeho prostřednictvím dostal do libyjské hry a nabízí se i jako zprostředkovatel v politických jednáních.

Egyptský prezident Abdal Fattáh Sísí během návštěvy Moskvy dohodl nákupy zbraní a povolil ruským pilotům, aby využívali vzdušný prostor jeho země. Podle dalších zpráv jsou na jedné z egyptských základen ruští vojáci. Snad lze říci, že Sísí znovuobjevil starou hru na vyvažování mezi Washingtonem a Moskvou, z níž během studené války profitovala nejedna země tzv. třetího světa. V zásadě šlo o to, že nebyl-li jeden z globálních aktérů nakloněn v daném případě pomoci, třeba zbrojní dodávkou nebo penězi, byl dotázán druhý.

Asertivní Rusko se nevyhýbá ani kontaktům se Saúdskou Arábii a dalšími sunnitskými zeměmi Zálivu, jakkoli v blízkovýchodním konfliktu straní šíitům a jejich spojencům, tedy Íránu a Sýrii. Moskva se Saúdy úspěšně jedná o cenách ropy, které jsou pro její, na surovinách zcela závislou ekonomiku, klíčové.

Navzdory dramatickým obrázkům, které přicházejí ze Sýrie, kde si Rusko servítky opravdu nebere, slaví úspěch především kremelská diplomacie. A to i díky znovuobjevené taktice: Rusko prostě nahrazuje USA tam, kde po nich zbylo geopolitické vakuum. „Lze říci, že s výjimkou Sýrie posílilo Rusko svůj vliv na Blízkém východě výhradně diplomatickou cestou. Putin ukončil dekády ruské neviditelnosti v regionu. Ba co více, Moskva tu nyní má pozici silnější než jaké před čtyřiceti lety dosáhl Sovětský svaz,“ konstatuje Jessica T. Mathewsová z Carnegieho nadace pro mezinárodní mír.

 

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1