ANALÝZA: Schůzka Kima s Trumpem jako příležitost k bolestivé kocovině. Kdo bude za naivku? | info.cz

Články odjinud

ANALÝZA: Schůzka Kima s Trumpem jako příležitost k bolestivé kocovině. Kdo bude za naivku?

Pompézní kulisy, velká gesta a neskrývané nadšení z naděje na mírový průlom – to vše doprovázelo korejsko-korejské setkání v minulých dnech. Pro americkou diplomacii to ale znamená spíš kouli u nohy než ulehčení. Při nadcházejícím setkání amerického prezidenta s Kim Čong-unem bude Donald Trump buď za naivku, nebo v roli toho, kdo podkopává touhy po světovém míru.

Severní Korea se v posledních letech nepochlubila jen bezpříkladným pokrokem na poli vývoje jaderných zbraní a mezikontinentálních raket. Před dvěma lety režim světu představil unikátní vynález: alkoholický likér, který nezpůsobuje kocovinu.

Nebylo by nevhodné, kdyby severokorejská delegace na nadcházející setkání s americkým prezidentem přivezla dostatečné zásoby tohoto nápoje, údajně složeného z rýžové pálenky a ženšenu. Kocovina ale hrozí americké diplomacii tak jako tak.

Skeptických komentářů k právě skončeníému korejsko-korejskému supersummitu se objevilo víc než dost. Kim Čong-un toho mnoho slíbil, zejména ochotu zbavit Korejský poloostrov jaderných zbraní. Chybí ale podpisy pod konkrétními smlouvami, stejně jako kontrolní mechanismy. S palčivou dávkou historické ironie kopírují některé formulace ze společných deklarací takřka doslova ty závazky, které světu dal Kimův otec Kim Čong-il – a které později do jednoho porušil.

KLDR: jak vznikl hrozivý režim a proč se (ne)bát jaderného konfliktu autor: INFO.CZ

Další kolo nadějí ale přichází se summitem Kim-Trump. Může americká diplomacie uspět? Zapíše se podceňovaný Donald Trump do dějin jako mírotvorce, který vsadil na správnou kartu, tedy tvrdé výhružky a ekonomický tlak? Dokonce i nejslavnější historik dneška Neill Ferguson ve svém komentáři zvažuje možnost, že na Donalda Trumpa se jednou, díky jeho korejskému průlomu, bude vzpomínat jako na geniálního stratéga.

Donaldu Trumpovi ale vedle mírových vavřínů hrozí i to, že se nechá nalákat do pasti, dobře přichystané protivníkem sice nepoměrně slabším, ale ve sféře strategických her překvapivě sofistikovaným.

Jízdní řád: od banketů k vůdcovu klidnému spánku na jaderném polštáři

Zkusme si představit, jaké dispozice mohl dostat Kim Čong-un před svým velkým diplomatickým gambitem od svých poradců a generálů.

Milovaný Předsedo!

  • Naše vlast je na pokraji historického úspěchu. To, o co usilovali váš božský děd a otec, se stává realitou. Naše ozbrojené síly v listopadu otestovaly mezikontinentální raketu Hwasong-15, schopnou zasáhnout Spojené státy. Obrovský pokrok v jaderné i raketové technologii šokoval nejen většinu světa, ale i americké tajné služby. Ty jsou přesvědčeny, že naši vědci jsou v řádu měsíců schopni dosáhnout miniaturizace jaderných hlavic i technologii pro to, aby jaderné nálože při letu přes Pacifik přežily návrat rakety zpět do atmosféry. Základní kámen národní bezpečnosti i toho, abyste neskončil hanebnou smrtí jako Muammar Kaddáfí nebo Saddám Husajn je položen. Stačí ho jen pevně ukotvit.
  • Jak jsme předpokládali, finální pokrok při vývoji zbraní vyvolal strach a rozhořčení našich nepřátel a nelibost našich spojenců. Spojené státy hrozí nejen válkou. Tvrdým diplomatickým tlakem také přiměly Čínu, na které závisí naše ekonomické přežití, aby sankce vůči nám začala uplatňovat nejen na papíře, ale i ve skutečnosti. Hospodářské důsledky mohou být zničující. Jde o to, jak těmito klíčovými okamžiky dějin naší země proplout a udržet si obojí: jaderné zbraně i přístup k obchodu se světem.
  • Abychom prolomily dusivé sevření hospodářských sankcí, je nutné využít žízně Jižní Koreje po míru. Jihokorejské obyvatelstvo projevuje tvář v tvář neustálému napětí a hrozbám vyčerpání. Dokladem je, že si za prezidenta zvolila Mun Če-ina, jehož hlavní agendou je mír. Nabídka na mírové rozhovory je přesně to, na co čeká.
  • Totéž platí o Donaldu Trumpovi. V jeho osobě proti vám stojí protivník bez zkušeností v diplomacii, zato s velkou touhou vyniknout, být viděn, přinášet rychlé výsledky. Této touhy je třeba využít.
  • Při obou setkáních budeme našim soupeřům nabízet na první pohled velkolepé výsledky, kterými se budou moci dobře prezentovat před domácím publikem: vyjednávání o mírové smlouvě, která by nahradila desetiletí trvající příměří; zmrazení jaderných a raketových testů; a jako korunu všech úspěchů rozhovory o denuklearizaci, možná s několika mezinárodními inspekcemi na naší půdě. Zvláštní důraz je třeba dbát na to, aby formulace v deklaracích zněly podobně, jako když spolu jednají zavedené jaderné mocnosti. Setkání d Donaldem Trumpem může být prvním krokem k tichému mezinárodnímu uznání naší vlasti coby jaderné velmoci. Ve všech memorandech také musí být prvek dlouhodobosti, postupnosti a podmíněnosti. Od slibů můžeme kdykoliv ustoupit, tak jako to udělal Váš národem milovaný otec.

Hrát si s Trumpem

Pokud severokorejské vedení plánuje svou diplomatickou partii podle zmíněných pravidel, pak mu osud nahrál do cesty ideálního protivníka.

Podle zákulisních zdrojů skočil Donald Trump po možnosti jednat osobně s Kim Čong-unem tak dychtivě, že ani nenechal domluvit vytřeštěné jihokorejské emisary, kteří mu tuto nabídku přišly zprostředkovat. Americký prezident, autor knihy Umění udělat dohodu, pevně věří ve své vyjednávací schopnosti a osobní šarm.

Vlastně mu ani nic jiného nezbývá. Spojené státy v posledních měsících pěstují diplomacii bez diplomatů. Ministerstvo zahraničí stihl nedávno propuštěný ministr zahraničí a dřívější ropný manažer Rex Tillerson přivést do stavu personální nouze. Stále není obsazený klíčový post velvyslance v Jižní Koreji; Victor Ča, nanejvýš kvalifikovaný adept, nedostal důvěru Bílého domu poté, co veřejně kritizoval Trumpovo blouznění, že Severní Koreji je třeba „natlouct nos“, tedy provést proti ní omezený vojenský úder, který by ale ve skutečnosti mohl snadno eskalovat v katastrofu se statisíci mrtvých Jihokorejců.

Není pochyb o tom, že Donald Trump bude na schůzce opět hrozit vojenským úderem. Kim a jeho vedení ale může snadno a zcela v duchu tradic asijských bojových umění odpovědět ústupem, který nechá padnout soupeřovu ránu do prázdna. Není žádný zvláštní důvod nenabídnout americkému prezidentovi to, co v tuto chvíli chce: slib míru, slib jednání o denuklearizaci.

Donald Trump samozřejmě může tlačit na „irácké řešení“: okamžitou likvidaci severokorejských zbraní hromadného ničení, neomezený přístup inspektorů. V opačném případě hrozit válkou, nebo zpřísněním sankcí. Znamenalo by to ale dostat se pod obrovský tlak všech dalších aktérů konfliktu, které už Kim nalákal do své pasti.

Jak by asi reagovali Jihokorejci na to, že americký tlak eskaluje napětí na jejich hranici? Že jejich zemi a životům hrozí obří zkáza krátce poté co je summit jejich prezidenta s vůdcem Severní Koreji nadchnul pro mír? Kdy volání po uvolnění vztahů s bratry na sever od korejsko-korejské hranice připomíná mánii, televize vysílá speciální pořad „Okno na sever“ a v Soulu se ze dne na den objevily fronty na severokorejské speciality? Roztržka z Jižní Koreou by byla v tuto chvíli mimořádně bolestná. A vrazit klín mezi USA a Soul patří k nejtoužebnějším přáním severokorejského režimu.

Čína měla své důvody k tomu, aby v minulých měsících zpřísnila sankce a uzavřela hranici se Severní Koreou. Má ale také řadu důvodů, aby režim opět uvolnila. Hrozba zhroucení Severní Koreje, následovaná milionovou uprchlickou vlnou na čínských hranicích, stále pronásleduje čínské vládce.

A pak je tu Rusko. Jeho vztahy se Severní Koreou jsou sice komplikované a zdaleka nejsou motivované výlučně jen snahou uškodit Spojeným státům. Možnost poutat síly a pozornost Washingtonu v této části světa je nicméně pro Moskvu lákavá. Rusko v minulých měsících podle řady indicií několikrát porušilo sankční režim vůči Severní Koreji. Je velmi ilustrativní, že právě v minulém týdnu se objevily ruské plány na stavbu mostu přes hraniční řeku.

Jednání Trump-Kim může skončit kolapsem, zejména pokud si Donald Trump postaví hlavu a bude trvat na reálných výsledcích. I kdyby tomu tak bylo, nebude to znamenat návrat do dnů před Kimovou ofenzívou šarmu a mírových slibů. Protikimovská fronta už je narušená a vina za ukončení mírových námluv by padla na Spojené státy.

Nebo si Donald Trump z jednání svou trofej odveze. V podobě dobře znějících slibů, jejichž naplnění bude zdlouhavé a možná jen iluzorní. Než se ale iluze zcela rozplyne a nahradí ji otázka, co dál s proradnou a jadernou mocností pod vládou komunistického diktátora, může už v Bílém domě sedět jiný prezident.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud