Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

ANALÝZA: Spor o ostrovy Dokdo ukazuje, že obě Koreje mají něco společného. Nesnáší Japonsko

ANALÝZA: Spor o ostrovy Dokdo ukazuje, že obě Koreje mají něco společného. Nesnáší Japonsko

Korejsky se jim říká Dokdo, „osamělý ostrov.“ Pro japonce jde o Takešimu, „bambusový ostrov.“ Západní svět o skupině osamělých nepatrných výspách v Japonském moři mluví prostě jako o Liancourtových skaliscích. Sedmatřicet stálých obyvatel si musí většinu základních komodit dovážet, ostrovy nejsou soběstačné. Jejich strategická hodnota je mizivá, přesto se o ně už desetiletí přetahuje Jižní Korea a Japonsko. Spor o Dokdo neboli Takešimu vstupuje do horké fáze. Soul totiž v prostoru pořádá dvoudenní vojenské cvičení. Japonsko se zlobí, v Pchjongjangu si severokorejský vůdce Kim Čong-un mne ruce.

O víkendu jihokorejská agentura Jonhap napsala, že Jižní Korea se Spojenými státy ruší tradiční společná vojenská cvičení. Jedná se o první hmatatelný důsledek summitu mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a severokorejským vůdcem Kim Čong-unem. To, že se v okolí Korejského poloostrova letos neodehraje tradiční harašení zbraněmi, by mělo přinést snižování vojenského napětí v oblasti.

V praxi to dopadlo úplně jinak. Jižní Korea vzápětí oznámila, že uspořádá vlastní demonstraci vojenské síly. Cílem je posílit korejský nárok na nepatrnou skupinu ostrovů v Japonském moři, které měly nějaký strategický význam naposledy v půlce devatenáctého století, když zde Američané provozovali velrybářskou stanici. Během dvacátého století obě Koreje i Japonsko deklarovaly, že Liancourtova skaliska patří jim, ale nikdy neudělaly nic pro to, aby je skutečně obsadily. Až v šedesátých letech se na ostrovy nastěhoval jihokorejský rybář jménem Čoj Jong-duk. Od té doby ostrovy za své považuje Jižní Korea.

Jižní Korea na kamenné výspě postavila maják a radarovou stanici. Čtyři desítky místních obyvatel si mohou vybrat z mobilního pokrytí poskytovaného dvěma konkurenčními operátory. Na nejvyšším místě ostrovů vlaje jihokorejská vlajka. A to je něco, s čím se jen těžko smiřuje Japonsko, které si na ostrovy z prestižních důvodů také dělá nároky.

Jihokorejské rozhodnutí uskutečnit dvoudenní vojenské manévry na dohled ostrovů, kterým říkají Dokdo, přišlo vzápětí poté, co vešly ve známost spekulace o tom, že se letos nebudou konat společné manévry s USA. Ty každoročně představují demonstraci síly určenou Severní Koreji; jsou také vyjádřením spojenectví mezi Soulem a Washingtonem. Společný výcvik se nezastaví, nicméně absence hmatatelného důkazu o tom, že Spojené státy jsou rozhodnuté postavit se kdykoliv za svého jihokorejského spojence, chybí.

Japonský ministr zahraničních věcí Icunori Odonera už podle CNBC řekl, že je jihokorejským rozhodnutím demonstrovat vojenskou sílu u Takešimy „překvapen.“ Odonera poznamenal, že je spíše „přítelem hledání porozumění.“ Současně řekl, že Japonsko nadále plánuje udržet svou přítomnost ve vojenských aliancích, jejichž účelem je minimalizovat severokorejskou hrozbu.

1080p 720p 360p
Kim Trumpa okouzlil, dohoda je ale jen cár papíru, říká Marek Hudema přímo se summitu

To je mimořádně zajímavý moment. Mezi Japonskem a Jižní Koreou zůstává množství nevyřešených potíží. Nekončí třeba diskuze o tom, jakým způsobem by se mělo Japonsko postavit ke zvěrstvům, jež jeho vojáci v minulém století páchali na korejském území. Citlivá je také otázka unesených korejských žen, které byly nuceny sloužit japonským vojákům jako prostitutky. I když k těmto ranám z minulosti připočteme spor o Takešimu, není to ale dostatečný důvod proto, aby na sebe obě země začaly cenit zuby.

Japan Times přišly s jednoduchým vysvětlením: Je jenom málo věcí, na kterých se Soul a Pchjongjang efektivně shodnou. Jednou z nich je, že Dokdo patří ke Koreji – a je nejspíš úplně jedno, ke které. Protijaponská nálada v obou Korejích je všudypřítomná. Neexistuje totiž rodina, která by nějakým způsobem nebyla postižena dlouholetou japonskou okupací.

Podle Japan Times je docela dobře možné, že Soul chce dvoudenními manévry severokorejskému Kimovi naznačit, že pokud jde o společné nepřátelství vůči Japonsku, lze počítat s tím, že spory mezi severem a jihem Korejského poloostrova mohou být pozapomenuty.

Severní versus Jižní KoreaSeverní versus Jižní Koreaautor: info.cz

To je špatná zpráva pro Japonsko, které beztak musí řešit dlouhodobý strategický americký ústup z celé oblasti. Nipon nyní musí vyvažovat mocenskou trojčlenku v Pacifiku – roste síla i nároky Číny, v podstatě nevyzpytatelná je Indie a Pákistán. Austrálie se potácí mezi geopolitickým příklonem k Číně a setrváním v západních strukturách. Japonsko tuší, že v budoucnu bude muset začít dělat velmocenskou politiku. To bude znamenat především najít únosné status quo zejména s Jižní Koreou, která se netají tím, že staví oceánské námořnictvo schopné vyzvat japonskou marínu na souboj. Není vůbec vyloučeno, že padesát tisíc amerických vojáků, kteří trvale jsou přítomní v Japonsku, se pro Tokio místo opory stanou přítěží.

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744