Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

ANALÝZA: Spor o ostrovy Dokdo ukazuje, že obě Koreje mají něco společného. Nesnáší Japonsko

ANALÝZA: Spor o ostrovy Dokdo ukazuje, že obě Koreje mají něco společného. Nesnáší Japonsko

Korejsky se jim říká Dokdo, „osamělý ostrov.“ Pro japonce jde o Takešimu, „bambusový ostrov.“ Západní svět o skupině osamělých nepatrných výspách v Japonském moři mluví prostě jako o Liancourtových skaliscích. Sedmatřicet stálých obyvatel si musí většinu základních komodit dovážet, ostrovy nejsou soběstačné. Jejich strategická hodnota je mizivá, přesto se o ně už desetiletí přetahuje Jižní Korea a Japonsko. Spor o Dokdo neboli Takešimu vstupuje do horké fáze. Soul totiž v prostoru pořádá dvoudenní vojenské cvičení. Japonsko se zlobí, v Pchjongjangu si severokorejský vůdce Kim Čong-un mne ruce.

O víkendu jihokorejská agentura Jonhap napsala, že Jižní Korea se Spojenými státy ruší tradiční společná vojenská cvičení. Jedná se o první hmatatelný důsledek summitu mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a severokorejským vůdcem Kim Čong-unem. To, že se v okolí Korejského poloostrova letos neodehraje tradiční harašení zbraněmi, by mělo přinést snižování vojenského napětí v oblasti.

V praxi to dopadlo úplně jinak. Jižní Korea vzápětí oznámila, že uspořádá vlastní demonstraci vojenské síly. Cílem je posílit korejský nárok na nepatrnou skupinu ostrovů v Japonském moři, které měly nějaký strategický význam naposledy v půlce devatenáctého století, když zde Američané provozovali velrybářskou stanici. Během dvacátého století obě Koreje i Japonsko deklarovaly, že Liancourtova skaliska patří jim, ale nikdy neudělaly nic pro to, aby je skutečně obsadily. Až v šedesátých letech se na ostrovy nastěhoval jihokorejský rybář jménem Čoj Jong-duk. Od té doby ostrovy za své považuje Jižní Korea.

Jižní Korea na kamenné výspě postavila maják a radarovou stanici. Čtyři desítky místních obyvatel si mohou vybrat z mobilního pokrytí poskytovaného dvěma konkurenčními operátory. Na nejvyšším místě ostrovů vlaje jihokorejská vlajka. A to je něco, s čím se jen těžko smiřuje Japonsko, které si na ostrovy z prestižních důvodů také dělá nároky.

Jihokorejské rozhodnutí uskutečnit dvoudenní vojenské manévry na dohled ostrovů, kterým říkají Dokdo, přišlo vzápětí poté, co vešly ve známost spekulace o tom, že se letos nebudou konat společné manévry s USA. Ty každoročně představují demonstraci síly určenou Severní Koreji; jsou také vyjádřením spojenectví mezi Soulem a Washingtonem. Společný výcvik se nezastaví, nicméně absence hmatatelného důkazu o tom, že Spojené státy jsou rozhodnuté postavit se kdykoliv za svého jihokorejského spojence, chybí.

Japonský ministr zahraničních věcí Icunori Odonera už podle CNBC řekl, že je jihokorejským rozhodnutím demonstrovat vojenskou sílu u Takešimy „překvapen.“ Odonera poznamenal, že je spíše „přítelem hledání porozumění.“ Současně řekl, že Japonsko nadále plánuje udržet svou přítomnost ve vojenských aliancích, jejichž účelem je minimalizovat severokorejskou hrozbu.

1080p 720p 360p
Kim Trumpa okouzlil, dohoda je ale jen cár papíru, říká Marek Hudema přímo se summitu

To je mimořádně zajímavý moment. Mezi Japonskem a Jižní Koreou zůstává množství nevyřešených potíží. Nekončí třeba diskuze o tom, jakým způsobem by se mělo Japonsko postavit ke zvěrstvům, jež jeho vojáci v minulém století páchali na korejském území. Citlivá je také otázka unesených korejských žen, které byly nuceny sloužit japonským vojákům jako prostitutky. I když k těmto ranám z minulosti připočteme spor o Takešimu, není to ale dostatečný důvod proto, aby na sebe obě země začaly cenit zuby.

Japan Times přišly s jednoduchým vysvětlením: Je jenom málo věcí, na kterých se Soul a Pchjongjang efektivně shodnou. Jednou z nich je, že Dokdo patří ke Koreji – a je nejspíš úplně jedno, ke které. Protijaponská nálada v obou Korejích je všudypřítomná. Neexistuje totiž rodina, která by nějakým způsobem nebyla postižena dlouholetou japonskou okupací.

Podle Japan Times je docela dobře možné, že Soul chce dvoudenními manévry severokorejskému Kimovi naznačit, že pokud jde o společné nepřátelství vůči Japonsku, lze počítat s tím, že spory mezi severem a jihem Korejského poloostrova mohou být pozapomenuty.

Severní versus Jižní KoreaSeverní versus Jižní Koreaautor: info.cz

To je špatná zpráva pro Japonsko, které beztak musí řešit dlouhodobý strategický americký ústup z celé oblasti. Nipon nyní musí vyvažovat mocenskou trojčlenku v Pacifiku – roste síla i nároky Číny, v podstatě nevyzpytatelná je Indie a Pákistán. Austrálie se potácí mezi geopolitickým příklonem k Číně a setrváním v západních strukturách. Japonsko tuší, že v budoucnu bude muset začít dělat velmocenskou politiku. To bude znamenat především najít únosné status quo zejména s Jižní Koreou, která se netají tím, že staví oceánské námořnictvo schopné vyzvat japonskou marínu na souboj. Není vůbec vyloučeno, že padesát tisíc amerických vojáků, kteří trvale jsou přítomní v Japonsku, se pro Tokio místo opory stanou přítěží.

 

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1