Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

ANALÝZA: Tajná zpráva odhaluje, jak Čína rozkládá australskou společnost a nasazuje špióny

ANALÝZA: Tajná zpráva odhaluje, jak Čína rozkládá australskou společnost a nasazuje špióny

Agenti čínské komunistické strany se nejméně deset let snaží infiltrovat do australské politiky, médií a byznysu. Uvádí to uniklá zpráva, jejíž vypracování v roce 2016 zadal ministerský předseda Malcolm Turnbull. Zpráva tvrdí, že Čína představuje pro Austrálii vůbec nejvýznamnější bezpečnostní hrozbu.

Jak s odkazem na portály 9News a Fairfax Media uvádí Business Insider, vyšetřování čínského vlivu na australský politický, hospodářský, technologický a vojenský segment odhalilo, že se agenti čínské komunistické strany pokoušeli vytrvale proniknout do všech sfér australského života. „Čína pronikala do akademické sféry a mezi učiteli a studenty se snažila získat špióny,“ uvádí Business Insider .

Ministerský předseda Malcolm Turnbull odmítl zveřejněné informace z tajné zprávy konkrétněji komentovat, připustil nicméně, že zadal její vypracování. Austrálii chybí celá řada legislativních nástrojů, jimiž by se čínské špionáži a vlivovým akcím mohla efektivně bránit, dodal Turnbull.

„Zjištění uvedená ve zprávě jsou z logiky věci tajná,“ řekl Turnbull. „Jediné, co v tuto chvíli mohu říci, je, že to, co jsme se z ní dozvěděli, námi otřáslo. Podnikáme rychlé a tvrdé kroky.“

Významnou roli při vypracování zprávy podle všeho zastával John Garnaut , někdejší zahraniční zpravodaj v Číně a poté seniorní poradce premiéra Turnbulla. Tento zkušený profesionál označil čínskou strategii pozvolného pronikání do společenského života, získávání trojských koní a následného vytvoření efektivní vlivové a informační struktury v cizích zemích za „velmi účinnou“.

„Jsou v tom daleko lepší než Rusové,“ tvrdí Garnaut. „Číňané jsou trpěliví a pracují strategicky. Pátou kolonu vytváří obvykle prostřednictvím různých nadací, které po dlouhou dobu šíří stále stejnou propagandu.“

Garnaut upozorňuje, že čínská stínová ofenziva bývá velmi nenápadná, a že si napadená země ani dlouho neuvědomí, že se stala terčem hybridního útoku. Obvykle se ale čínská snaha o získání vlivu v cizí zemi dá rozpoznat podle několika identických znaků. Aktivizuje se čínská menšina a pořádají se akce, které mají většině ukázat přitažlivou, přátelskou tvář asijské mocnosti. Dochází k významným investicím do úzkoprofilových aktivit srozumitelným všem společenským vrstvám, typicky jde třeba o vstup do sportovních klubů. Prostřednictvím byznysového vlivu v médiích se dostává podpory doposud okrajových politických sil. Zvyšuje se počet čínských turistů v zemi; tento příliv je přímo řízen komunistickou stranou. Cílem je vytvořit podklady pro argumentaci o „přílivu čínských peněz“.

Čínský zájem o vliv na Austrálii má jako obvykle geopolitický základ. Pekingská strategie je založená na brutálním prosazování vlivu v chudých zemích, zatímco bohaté země se Čína snaží proměňovat v jakési klíny vražené do jednotných nadnárodních bloků. Cílem se přitom stávají země, které se vinou vlastní politické reprezentace nebo problematických vnějších okolností nedokážou do těchto bloků začlenit. První případ dobře reprezentuje třeba Česká republika, druhý právě Austrálie.

Její geopolitické zakotvení nejpozději od roku 1946 spočívalo v těsné pacifické spolupráci se Spojenými státy. Jak ale jejich dominance během vlády Baracka Obamy začala oslabovat, Austrálie musela začít hledat nová spojenectví. Postoj Austrálie přitom přímo ovlivní politiku celé řady pacifických ostrovních států, které sice nemají žádné významné surovinové zdroje, ale zato představují významnou síť strategických základen. Pokud by se Číně povedlo ovlivnit Austrálii ve prospěch spojenectví na ose Canberra–Peking, znamenalo by to v důsledku skokové posílení čínského vlivu v celé oblasti.

Prozatím Austrálie inklinuje spíše k vytvoření strategického spojenectví s Japonskem, které představuje nejsilnější mocnost pacifické oblasti – a současně je přirozeným hlavním soupeřem Číny a jejích mocenských ambicí. Tvrdá slova, která premiér Turnbull na čínskou adresu aktuálně směřuje, nasvědčují spíše tomu, že se jeho země hodlá opřít o spojenectví právě s Tokiem. To lze z hlediska mocenské rovnováhy považovat za dobrou zprávu, i když v Pekingu na věc dozajista mají jiný názor.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1