Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

ANALÝZA: Teď se hraje o Gazu. Přejde pod egyptskou správu? Nebo bude samostatná?

ANALÝZA: Teď se hraje o Gazu. Přejde pod egyptskou správu? Nebo bude samostatná?

Blízkovýchodní politici a rozvědčíci mají napilno. K tajným i veřejným jednáním se Egypťané, tradiční mediátoři arabsko-židovského sporu, scházejí jak s Izraelci, tak s Palestinci ze Západního břehu. A zřejmě také Američany, kteří připravili nový blízkovýchodní plán. Diplomaté jednají o budoucnosti palestinského Pásma Gazy, ostrůvku trvalé nestability v už tak rozbouřeném regionu.

Jméno nešťastného území, které je skoro o třetinu menší než Praha, zato v něm bydlí o třetinu více obyvatel, zná celá planeta. Stalo se synonymem beznaděje, chudoby, válek i extrémismu, to podle politického postoje hodnotitele.

Jisté je, že samo palestinské Pásmo Gazy strádá ekonomicky stejně jako politicky, jeho obyvatelé trpí chudobou i izolací a pro sousedy je hrozbou. A zátěží. Od roku 2007, kdy se vlády v Gaze zmocnilo hnutí Hamas, vedlo Pásmo s Izraelem už tři války, o menších potyčkách nemluvě.

Americká administrativa Donalda Trumpa tvrdí, že připravila pro region nový mírový plán. Chvástavá vláda podezřívaná z nekoncepčnosti a vyjadřující bezpodmínečnou podporu Státu Izrael zatím projekt (jako celek) nepředstavila. V zásadě ale existují jen čtyři možnosti.

Gaza bude součástí Egypta

Mezi roky 1948 a 1967 už Pásmo pod egyptskou správou bylo. Gaza by se ani tentokrát nestala integrální, samozřejmou součástí Egypta, jako jí není ani Sinaj. Mohla by ale v budoucnu profitovat – jako už častokrát v dějinách – z polohy u Středozemního moře, dnes navíc v blízkosti technologicky vyspělého i ekonomicky zdatného Státu Izrael.

Problém je, že nynější vojenská vláda v Káhiře s Hamasem rozhodně nesouzní. A tuší, že by s Gazou – jistě zpočátku – byly jen problémy, což ovšem věděly i předchozí egyptské vlády. Jde tak o poměrně fantaskní představu, kterou nyní nepřipouští především sami Palestinci, i když Izraeli by se zřejmě ulevilo.

Mimochodem, tu a tam někdo navrhne, aby Západní břeh – tedy vedle Pásma druhé území tvořící Palestinskou autonomii – převzalo Jordánsko, jehož součástí toto území bylo (rovněž) do roku 1967. V tomto případě se jedná o ještě nepravděpodobnější scénář hlavně proto, že Jordánsko už nyní složitě udržuje rovnováhu mezi potomky arabských beduínů a rodinami uprchlými z Palestiny. Připojení Západního břehu (Jordánu) by pečlivě ošetřovaný balanc narušilo.

Opravdu vznikne palestinský stát

Mluví se o něm už desetiletí. Nezávislý palestinský stát s křeslem v OSN. Sestávající ze dvou částí, Západního břehu a Pásma Gazy.

Tato představa je ale stále iluzornější. V Izraeli, především mezi pravicovými (vládnoucími) politiky, osadníky a jejich sympatizanty totiž v současnosti převládá názor, že tzv. dvoustátní řešení – suverénní Palestina vedle stejně nezávislého Izraele – už nepřichází v úvahu. Nový základní zákon navíc kromě jiného konstatuje, že rozšiřování osad na palestinském Západním břehu je v izraelském národním zájmu.

Problém je i v palestinské nejednotě. Hamas, který v Gaze vládne, se o moc dělit nechce. A iniciativy na smíření, kterých bylo více než hub po dešti, skončily vždy neúspěšně. Řešení by bylo dosadit do Pásma zástupce umírněného hnutí Fatah, které vládne na Západním břehu, o což podle dostupných zpráv stojí především Egypt. Jak ale takového uspořádání docílit, to Káhira ani nenaznačila.

Pásmo se stane fakticky nezávislým

Už nyní Hamas vládne Gaze, aniž by se (nutně) ptal na názor vůdců Západního břehu. Jakkoli to Palestinci nahlas popírají, obyvatelé obou regionů jsou díky jinému historickému vývoji i krajovým rozdílům dobře rozeznatelní. Pokud by se Západní břeh rozhodl budovat palestinský stát sám, měl by patrně větší šanci.

Otázkou je, jak by poté fungovala Gaza. Pod protektorátem OSN? Tato eventualita se zdá být málo pravděpodobná.

Vše zůstane při starém

Takový vývoj se zdá být naopak velice reálný. Izrael sice letos opravdu pociťuje hněv obyvatel Gazy, s Hamasem se ale už naučil opatrně vycházet, i když to tak navenek nevypadá. V dlouhých časových intervalech dodržovala obě území příměří a židovský stát dokonce podle všeho pomáhal známému čertu – Hamasu – v boji proti nevyzpytatelnému ďáblovi, tedy ideově ne-palestinským, globálně ukotveným a hlavně radikálnějším islamistům.

V neposlední řadě: jakkoli je současná situace v Pásmu Gazy tristní, svět se jí naučil přehlížet. Může tak činit ještě dlouhá léta.

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1