Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

ANALÝZA: Trumpovy plány by do Česka přinesly armádní revoluci, ve hře by byla i povinná vojna

ANALÝZA: Trumpovy plány by do Česka přinesly armádní revoluci, ve hře by byla i povinná vojna

Ne dvě, ale rovnou čtyři procenta HDP vydávaných na obranu. S tímto požadavkem přišel na summitu NATO v Bruselu americký prezident Donald Trump. Státy aliance zatím počítají s původním plánem dosáhnout dvou procent do roku 2024. Pokud by Trump prosadil ještě větší náklady, znamenalo by to například pro Česko pravděpodobně naprostou armádní revoluci. Záleželo by také, co všechno bude možné do výdajů započítat.

Dvě procenta HDP do ledna a následně směřovat ke čtyřprocentní hranici. Tak by si americký prezident Donald Trump představoval, že budou členské země Severoatlantické aliance zvyšovat své výdaje na obranu. Dvě procenta jsou tradiční hranicí, na jejímž dodržování se spojenci znovu shodli na summitu ve Walesu před čtyřmi lety pod vlivem událostí na Ukrajině a vzestupu Islámského státu.

Limit však zatím plní jen pět zemí. Kromě Spojených států ještě Řecko, Velká Británie, Estonsko a Lotyšsko. Letos by se měly přidat Polsko, Litva a Rumunsko. Na summitu v Bruselu země nyní souhlasily s dalším navyšováním výdajů. Například podle stanoviska Francie se však dá vyčíst, že Trump se svými velkými plány neuspěl. Paříž hodlá dodržet původní dohodu a dvou procent dosáhnout do roku 2024.

Hřišníci se polepšují, Česko je stále na chvostu

Američané si na nedostatečné příspěvky členských zemí stěžují dlouhodobě. Trump však situaci vyhrotil. V červnu poslal dopis několika lídrům s pohrůžkou, že pokud se jejich platební morálka nezlepší, může stáhnout americká vojska z Evropy. V Bruselu měl podle zdrojů agentury Reuters hrozit blíže nespecifikovanými jednostrannými kroky.

S obrannými výdaji je na štíru i Česko. Nejnovější zpráva NATO udává, že výdaje Prahy činí pouze 1,11 procenta HDP. To je proti loňskému roku nárůst o 0,06 procentního bodu. Česko je šestou zemí s nejnižším podílem HDP. Méně přispívají už jen Maďarsko, Slovinsko, Španělsko, Belgie a Lucembursko.

Česká vláda dál trvá na postupném nárůstu. Podle programového prohlášení chce do konce volebního období dosáhnout hranice 1,4 procenta HDP a předložit přesný plán financování a investic do roku 2024 a dál. „Finance musí jít ruku v ruce s dobře připravenými a racionálními akvizičními projekty,“ píše se v dokumentu.

Trumpův požadavek by vedl k překopání armády

Trumpem avizovaný požadavek na čtyřprocentní výdaje ale působí utopicky. Takové prostředky v současnosti nevydávají ani samy Spojené státy. Jejich armáda dostává 3,5 procenta HDP. V Česku by splnění takového cíle znamenalo naprosté překopání dosavadní podoby obranných složek.

„Musel by se kompletně změnit přístup. Znamenalo by to větší armádu, více vybavení, techniky. Neobešlo by se to bez zavedení povinné základní vojenské služby,“ domnívá se v rozhovoru pro INFO.CZ bezpečnostní analytik František Šulc, jenž mezi lety 2010 a 2012 působil na ministerstvu obrany jako vedoucí poradců tehdejšího ministra Alexandra Vondry a poté dva roky jako ředitel kabinetu ministra obrany.

Podle bývalého náčelníka generálního štábu generála Jiřího Šedivého armáda není na tak velké množství peněz uzpůsobena. Oba se ale shodují, že původní dvě procenta jsou smysluplným požadavkem, který by měly členské země plnit.

Kritici přitom upozorňují, že se z dohodnuté hranice stalo dogma a nepřemýšlí se nad tím, jakým způsobem ji státy naplňují. Například Řecko limit plní. Dokonce platí 2,27 procenta HDP. Jenže více než 70 procent výdajů jde na personál, do čehož spadají například důchody a dávky pro vysloužilé vojáky. Většina řeckého vybavení má navíc sloužit k odstrašení Turecka, jež je historickým rivalem Atén, ale také jejich současným spojencem v NATO. Proti tomu Francie utrácí jen 1,81 procenta HDP, ale zapojuje se do ozbrojených konfliktů v Africe a na Blízkém východě.

„Mělo by to být tak, že personální výdaje nemají překročit 50 procent celkových peněz jdoucích na obranu. Dalších 20 procent by mělo jít na vybavení a 30 procent na ostatní náklady,“ vysvětluje pro INFO.CZ Šedivý, co přesně říká alianční dohoda. Česko dává v roce 2018 na personál 55 procent jeho příspěvku, do vybavení investuje 12,5 procenta.

Budou se do výdajů na obranu počítat i dálnice?

Bývalý velitel pozemních vojsk NATO v Evropě Ben Hodges v dubnu při návštěvě Česka navrhoval, aby se do výdajů na obranu počítaly i investice do infrastruktury. Tu českou označil za nedostatečnou pro případný rychlý přesun armádní techniky do Pobaltí.

„Pro přesun těžkých tanků jsou potřeba zpevněné mostní konstrukce. Nevěřím, že české železnice, dálnice a mosty zvládnou například průjezd tanků Leopard,“ kritizoval Hodges na veřejné debatě organizované vysokou školou Cevro Institut.

Svůj plán zopakoval i poté, co Trump udeřil jmenovitě především na Německo a vyzval kancléřku Angelu Merkelovou k rychlému zvýšení obranných výdajů. Investice do armády jsou však v Německu značně nepopulární. Pokud by Berlín ona dvě procenta splnil, dával by v Evropě zdaleka nejvíce. Na základě čísel z roku 2017 by to znamenalo náklady ve výši 76 miliard dolarů ročně (asi 1,7 bilionu korun). Pro srovnání, to je zhruba tolik, co nyní dávají Francie a Itálie dohromady.

„Evropa potřebuje více než německé tanky. Potřebuje německé vlaky. Navýšení kapacity německých železnic by umožnilo alianci přesouvat se rychleji než ruská vojska,“ cituje Hodgesovu připomínku list Washington Post.

Šulc však započítávání investic do infrastruktury mezi výdaje na obranu nevnímá jako šťastné řešení. Varuje, že v případě takového budování dálnic se peníze utratí snáze a armáda může finančně utrpět.

Šedivý je v tomto směru optimističtější. „Je to možné, pokud to budou stavby spojené s bezpečnostní infrastrukturou, například dálniční mosty ve vojenských koridorech. Ale nemůže to platit obecně pro všechny komunikace,“ vysvětluje.

Co platí na Rusko? Zbrojení, nebo jednota?

Na potřebě dotlačit evropské země k vyšším finančním příspěvkům se američtí politici shodují napříč spektrem. Politiolog Peter Beinart ze City University of New York však v úvaze pro web časopisu The Atlantic ale polemizuje, zda není třeba výdaje na americké straně spíše snižovat.

Argumentuje přitom tím, že pro Moskvu není největším strašákem masivní zbrojení, ale proslulý článek 5 Washingtonské smlouvy, který zajišťuje kolektivní obranu všem členům aliance. Kreml si podle Beinarta dobře uvědomuje rizika konfliktu s USA, proto zatím vojensky intervenoval jen na Ukrajině a v Gruzii, tedy v zemích mimo NATO.

„Článek 5 znamená, že všichni přispívají rovným dílem. Pokud si někdo myslí, že se poveze, tak to není pravda. Platí i další články. Dvě procenta jsou minimální úrovní, která zajistí obranyschopnost aliance,“ rozporuje podobné úmysly Šedivý.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744