Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

ANALÝZA: Trumpovy plány by do Česka přinesly armádní revoluci, ve hře by byla i povinná vojna

ANALÝZA: Trumpovy plány by do Česka přinesly armádní revoluci, ve hře by byla i povinná vojna

Ne dvě, ale rovnou čtyři procenta HDP vydávaných na obranu. S tímto požadavkem přišel na summitu NATO v Bruselu americký prezident Donald Trump. Státy aliance zatím počítají s původním plánem dosáhnout dvou procent do roku 2024. Pokud by Trump prosadil ještě větší náklady, znamenalo by to například pro Česko pravděpodobně naprostou armádní revoluci. Záleželo by také, co všechno bude možné do výdajů započítat.

Dvě procenta HDP do ledna a následně směřovat ke čtyřprocentní hranici. Tak by si americký prezident Donald Trump představoval, že budou členské země Severoatlantické aliance zvyšovat své výdaje na obranu. Dvě procenta jsou tradiční hranicí, na jejímž dodržování se spojenci znovu shodli na summitu ve Walesu před čtyřmi lety pod vlivem událostí na Ukrajině a vzestupu Islámského státu.

Limit však zatím plní jen pět zemí. Kromě Spojených států ještě Řecko, Velká Británie, Estonsko a Lotyšsko. Letos by se měly přidat Polsko, Litva a Rumunsko. Na summitu v Bruselu země nyní souhlasily s dalším navyšováním výdajů. Například podle stanoviska Francie se však dá vyčíst, že Trump se svými velkými plány neuspěl. Paříž hodlá dodržet původní dohodu a dvou procent dosáhnout do roku 2024.

Hřišníci se polepšují, Česko je stále na chvostu

Američané si na nedostatečné příspěvky členských zemí stěžují dlouhodobě. Trump však situaci vyhrotil. V červnu poslal dopis několika lídrům s pohrůžkou, že pokud se jejich platební morálka nezlepší, může stáhnout americká vojska z Evropy. V Bruselu měl podle zdrojů agentury Reuters hrozit blíže nespecifikovanými jednostrannými kroky.

S obrannými výdaji je na štíru i Česko. Nejnovější zpráva NATO udává, že výdaje Prahy činí pouze 1,11 procenta HDP. To je proti loňskému roku nárůst o 0,06 procentního bodu. Česko je šestou zemí s nejnižším podílem HDP. Méně přispívají už jen Maďarsko, Slovinsko, Španělsko, Belgie a Lucembursko.

Česká vláda dál trvá na postupném nárůstu. Podle programového prohlášení chce do konce volebního období dosáhnout hranice 1,4 procenta HDP a předložit přesný plán financování a investic do roku 2024 a dál. „Finance musí jít ruku v ruce s dobře připravenými a racionálními akvizičními projekty,“ píše se v dokumentu.

Trumpův požadavek by vedl k překopání armády

Trumpem avizovaný požadavek na čtyřprocentní výdaje ale působí utopicky. Takové prostředky v současnosti nevydávají ani samy Spojené státy. Jejich armáda dostává 3,5 procenta HDP. V Česku by splnění takového cíle znamenalo naprosté překopání dosavadní podoby obranných složek.

„Musel by se kompletně změnit přístup. Znamenalo by to větší armádu, více vybavení, techniky. Neobešlo by se to bez zavedení povinné základní vojenské služby,“ domnívá se v rozhovoru pro INFO.CZ bezpečnostní analytik František Šulc, jenž mezi lety 2010 a 2012 působil na ministerstvu obrany jako vedoucí poradců tehdejšího ministra Alexandra Vondry a poté dva roky jako ředitel kabinetu ministra obrany.

Podle bývalého náčelníka generálního štábu generála Jiřího Šedivého armáda není na tak velké množství peněz uzpůsobena. Oba se ale shodují, že původní dvě procenta jsou smysluplným požadavkem, který by měly členské země plnit.

Kritici přitom upozorňují, že se z dohodnuté hranice stalo dogma a nepřemýšlí se nad tím, jakým způsobem ji státy naplňují. Například Řecko limit plní. Dokonce platí 2,27 procenta HDP. Jenže více než 70 procent výdajů jde na personál, do čehož spadají například důchody a dávky pro vysloužilé vojáky. Většina řeckého vybavení má navíc sloužit k odstrašení Turecka, jež je historickým rivalem Atén, ale také jejich současným spojencem v NATO. Proti tomu Francie utrácí jen 1,81 procenta HDP, ale zapojuje se do ozbrojených konfliktů v Africe a na Blízkém východě.

„Mělo by to být tak, že personální výdaje nemají překročit 50 procent celkových peněz jdoucích na obranu. Dalších 20 procent by mělo jít na vybavení a 30 procent na ostatní náklady,“ vysvětluje pro INFO.CZ Šedivý, co přesně říká alianční dohoda. Česko dává v roce 2018 na personál 55 procent jeho příspěvku, do vybavení investuje 12,5 procenta.

Budou se do výdajů na obranu počítat i dálnice?

Bývalý velitel pozemních vojsk NATO v Evropě Ben Hodges v dubnu při návštěvě Česka navrhoval, aby se do výdajů na obranu počítaly i investice do infrastruktury. Tu českou označil za nedostatečnou pro případný rychlý přesun armádní techniky do Pobaltí.

„Pro přesun těžkých tanků jsou potřeba zpevněné mostní konstrukce. Nevěřím, že české železnice, dálnice a mosty zvládnou například průjezd tanků Leopard,“ kritizoval Hodges na veřejné debatě organizované vysokou školou Cevro Institut.

Svůj plán zopakoval i poté, co Trump udeřil jmenovitě především na Německo a vyzval kancléřku Angelu Merkelovou k rychlému zvýšení obranných výdajů. Investice do armády jsou však v Německu značně nepopulární. Pokud by Berlín ona dvě procenta splnil, dával by v Evropě zdaleka nejvíce. Na základě čísel z roku 2017 by to znamenalo náklady ve výši 76 miliard dolarů ročně (asi 1,7 bilionu korun). Pro srovnání, to je zhruba tolik, co nyní dávají Francie a Itálie dohromady.

„Evropa potřebuje více než německé tanky. Potřebuje německé vlaky. Navýšení kapacity německých železnic by umožnilo alianci přesouvat se rychleji než ruská vojska,“ cituje Hodgesovu připomínku list Washington Post.

Šulc však započítávání investic do infrastruktury mezi výdaje na obranu nevnímá jako šťastné řešení. Varuje, že v případě takového budování dálnic se peníze utratí snáze a armáda může finančně utrpět.

Šedivý je v tomto směru optimističtější. „Je to možné, pokud to budou stavby spojené s bezpečnostní infrastrukturou, například dálniční mosty ve vojenských koridorech. Ale nemůže to platit obecně pro všechny komunikace,“ vysvětluje.

Co platí na Rusko? Zbrojení, nebo jednota?

Na potřebě dotlačit evropské země k vyšším finančním příspěvkům se američtí politici shodují napříč spektrem. Politiolog Peter Beinart ze City University of New York však v úvaze pro web časopisu The Atlantic ale polemizuje, zda není třeba výdaje na americké straně spíše snižovat.

Argumentuje přitom tím, že pro Moskvu není největším strašákem masivní zbrojení, ale proslulý článek 5 Washingtonské smlouvy, který zajišťuje kolektivní obranu všem členům aliance. Kreml si podle Beinarta dobře uvědomuje rizika konfliktu s USA, proto zatím vojensky intervenoval jen na Ukrajině a v Gruzii, tedy v zemích mimo NATO.

„Článek 5 znamená, že všichni přispívají rovným dílem. Pokud si někdo myslí, že se poveze, tak to není pravda. Platí i další články. Dvě procenta jsou minimální úrovní, která zajistí obranyschopnost aliance,“ rozporuje podobné úmysly Šedivý.

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

Praha Brno Ostrava

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Zoufalec týdne: Piráti. Komentář Petra Holce

Ani topení počítačem nebo neschopnost pozvat elektronicky někoho na poslanecký výslech vám o Pirátech neřekne tolik jako projev jejich šéfa Ivana Bartoše na nedělním pirátském happeningu k internetu, jak jinak. Evropský parlament bude 12. září hlasovat o směrnici k autorskému právu, která má mimo jiné omezit internetové pirátství velkých firem jako Google na účet tradičních médií. A Pirátům se to nelíbí.

Jako správní piráti chtějí pirátství se vším všudy, něco jako v Somálsku. „Připravovaná legislativa a zejména její články 11 a 13 představují skutečnou hrozbu. A já bych skutečně nerad sledoval to, jak příběh George Orwella začíná nabírat reálné obrysy, kdy se historie a realita nebude přepisovat, ale z internetu mohou pod různými záminkami mizet informace, které prostě už nikdy běžný člověk nedohledá a o jejichž existenci nebude ani vědět,” řekl Bartoš na akci.

Fakt? Piráti, samozvaní guruové „digitálu“, se hlásí o státní funkce ohledně e-governmentu, zatímco sami shání odborníky na e-government. Prostě Piráti, i když teď kluci oblékli saka. Nejen Bartoš jako by spal v idylických 90. letech, kdy nás web měl osvobodit od všeho zlého. Pamatujete? Informace zdarma potečou jak voda a svět bude najednou lepší, svobodnější a demokratičtější.

Link

Ještě tehdy neexistoval Facebook, Twitter ani Instagram a málokdo tušil, že z nás právě internet vytáhne to nejhorší. Dejte někomu prostor pustit svou fantazii a uděláte Donalda Trumpa prezidentem. Většina z nás předtím pořád žila v reálném světě a virtuální realita patřila do sci-fi. Internet to ale i s pomocí sociálních sítí, z nichž se mezitím stala spíš antisociální černá díra plná falše a narcisismu, dokázal rychle otočit: ze sci-fi dělá stále sofistikovaněji realitu ohrožující nejen naši příčetnost, ale i demokracii.

Osvobozuje nás od svobody a sám se mění v Orwella. Přiznal si to dokonce už i Facebook, cynický pionýr toho všeho, a začal proto sám sebe radši cenzurovat. Což vám mimochodem o závažnosti problému řekne vše, co jste (ne)chtěli vědět. Evropská směrnice samozřejmě internet neomezuje ani necenzuruje, ostatně i v Bruselu se v pracovní době rádi věnují vlastnímu Facebooku, Twitteru nebo Instagramu.

Například Bartošem zmiňovaný článek 11 má tradiční media chránit před pirátstvím firem typu Google, které na webu zobrazují linky na mediální články a umožňují náhled obsahu. Je to obchodní model á la Somálsko: zadarmo si „vypůjčíme“ váš obsah, za který jste zaplatili, a za to shrábneme většinu peněz z reklamy. A vy si přežívejte, jak chcete.

Link

Evropská směrnice chce proto tradiční vydavatele chránit před tímto pirátstvím aspoň tím, že jim umožní účtovat za odkazy nebo náhledy jejich vlastního obsahu poplatek. Vlastně to není nic moc revolučního – nebo aspoň v nepirátské části světa: směrnice v podstatě jen říká, že za zboží někoho jiného máte zaplatit. Všechno všech totiž nakonec nebylo ani v komunismu, což si ovšem většina kluků z Pirátů nepamatuje.

Korunu všemu ale nasadil pirátský kandidát na pražského primátora Zdeněk Hřib. Ten se zasnil a řekl, že nás právě neregulovaný internet „chrání před autoritativními tendencemi ve společnosti”. A sakra! To nikdy neslyšel o Putinových trollech? Nebo o guruovi falešného strachu jménem Tomio Okamura, který se i díky vlastním webovým fake news teď s Piráty pere o titul třetí nejsilnější politické strany?

Ale dost zoufalství. Piráti a zvlášť jejich šéf Bartoš umí rozdat i naději a optimismus. Třeba když se ho server Novinky.cz zeptal, jestli už jsou Piráti zralí na to vést Prahu, kde si čtyři roky trénují politické pirátství. „Taková otázka mi připadá dost vtipná. Když si vzpomenu, s jakými zkušenostmi do vedení města nastoupila Adriana Krnáčová… I tady v poslaneckém klubu, i v rámci strany máme lidi vzdělané a bystré a méně vzdělané a méně bystré. To je normální. Myslím, že jsme kompetentní. Rozumíme financování města,“ odpověděl Bartoš. A jejda!

-1