ANALÝZA: Ukrajinou to jen začalo. „Zdvořilí lidé“ z Ruska se při hybridní válce neptají

Pavel Vondra

Ukrajinou před čtyřmi lety otřásaly masivní protesty proti prourskému prezidentovi a země se následně stala první obětí ruské hybridní války. Nemusí být ale zdaleka poslední – cíle Moskvy jdou mnohem dál. Navíc hrozí, že se od Rusů inspiruje například Čína, která má k mezinárodnímu právu podobně přezíravý přístup.

Válka na Ukrajině brzy načne pátý rok trvání a nic nenasvědčuje tomu, že by měla brzy skončit. Jestli nás, Evropany zpočátku právem pobuřovala, s její vleklostí a stabilně nevelkou intenzitou se dostavila ztráta pozornosti a smíření se s tímto rychle zamrzlým konfliktem. I když se tato slova snadněji píšou, než říkají do očí obyvatelům měst lemujících „linii dotyku“.

Válka na Ukrajině

Trvá od konce února (anexe Krymu), respektive března roku 2014 (začátek ozbrojených nepokojů na Donbase). Počet obětí na ukrajinské straně dosáhl podle údajů OSN 10 300 lidí, z toho je nejméně 2500 civilistů. Válečné operace probíhají především na 400 km dlouhé frontové „linii dotyku“ mezi Mariupolem a Luhanskem, obě separatistické lidové republiky zabírají necelých 5 procent rozlohy Ukrajiny. Ve zbytku země se válka téměř neprojevuje.

Od února 2015 existuje podepsané příměří (tzv. Minsk 2), v terénu se ale příliš neprojevuje. „Po více než třech a půl letech jsme bohužel od řešení tohoto konfliktu dále než kdykoli předtím,“ řekl minulý měsíc novinářům v Kyjevě Alexander Hug, zástupce šéfa pozorovatelské mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), která má mandát dodržování příměří monitorovat. „Vidíme víc násilností a menší vůli naplňovat dohody z Minsku. Konec je v nedohlednu,“ dodal.

Rusko nadále popírá, že má s vojenskými aktivitami na východě Ukrajiny cokoli společného. Málokdo ale věří tomu, že ostře proruské samozvané lidové republiky v Doněcku i Luhansku a jejich „domobrany“ jsou skutečně tím, za co se vydávají. Zejména Washingtonu začíná docházet trpělivost. Americké ministerstvo zahraničí proto na konci prosince vyzvalo Rusy, ať přestanou s dělostřeleckou palbou a raketovými útoky na ukrajinské civilní cíle za „linií dotyku“.

A ani šéf americké diplomacie Rex Tillerson, který v Rusku dlouhé roky dělal byznys jako představitel těžařské společnosti Exxon a v roce 2013 za to převzal z rukou Vladimira Putina dokonce Řád přátelství, se na prosincové schůzce ministrů zahraničí členských zemí OBSE ve Vídni nerozpakoval ukázat na Moskvu prstem. „Měli bychom jasně říct, odkud se toto násilí bere. Rusko vyzbrojuje, vede a cvičí protivládní síly, po jejichž boku samo bojuje,“ dodal Tillerson s tím, že je to právě pokračující válka na Ukrajině, která stojí v cestě zlepšení rusko-amerických vztahů.

sinfin.digital