Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

ANALÝZA: V USA bude mít Němcov náměstí, doma úřadům vadí i květiny na místě jeho vraždy

ANALÝZA: V USA bude mít Němcov náměstí, doma úřadům vadí i květiny na místě jeho vraždy

Příští měsíc si svět připomene třetí výročí vraždy ruského opozičního politika Borise Němcova. Osud muže, který byl v polovině 90. let, tedy za časů Borise Jelcina, považován za příštího ruského prezidenta. Jenže Němcovův osud dokládá pravdivost rčení, podle kterého doma není nikdo prorokem. Jeho jméno ale v zapomnění zcela jistě neupadne.

Washingtonská městská rada totiž minulý týden (9. ledna) jednomyslně podpořila návrh na přejmenování prostranství před tamním ruským velvyslanectvím na náměstí Borise Němcova.

Technicky vzato jde vlastně o pojmenování místa, které dosud žádný zvláštní název nepotřebovalo. Těsně totiž přiléhá k Wisconsin Avenue, jedné z nejdelších tepen americké metropole, která město přetíná od severu k jihu - od hranic se státem Maryland až k řece Potomac, na jejímž jižním břehu začíná stát Virginia. Adresa ruské ambasády v USA tak i nadále bude Wisconsin Avenue 2650, symbolický význam tohoto aktu je ale zřejmý.

O to zřejmější, že má vstoupit v platnost 27. února letošního roku. Tedy v den třetího výročí vraždy jednoho z nejhlasitějších a nejvytrvalejších domácích kritiků Kremlu.

Washington se tak s největší pravděpodobností stane prvním místem na světě, kde bude památka na Němcova takto oficiálně zvěčněna. O něco podobného se snaží také v Kyjevě, tam byl ale k tomuto účelu vybrán parčík vzdálený asi sto metrů od budovy ruského velvyslanectví.

Obdobná iniciativa se zrodila už předloni i v Praze. Místopisná komise pražského magistrátu ovšem návrh skupiny občanských aktivistů v čele s místopředsedou Strany zelených Petrem Kutílkem zamítla s tím, že ke změně názvu prostranství před ruskou ambasádou v pražské Bubenči z náměstí Pod Kaštany na náměstí Borise Němcova není důvod. Jinak to vidí petice, která návrh aktivistů podpořila. Píše se v ní, že „je na místě současnému Putinovu režimu připomenout, že podporu svobody, demokracie a lidských práv ve světě - a tedy i v Rusku - myslíme stále vážně“.

„Jsem nadšen tím, že Boris Němcov bude uctěn ve Washingtonu. Byl bych rád, kdybychom se i u nás naučili být odvážnější a vyjadřovat tímto způsobem naše hodnoty,“ komentoval americký počin pro Info.cz Petr Kutílek. A dodal, že se myšlenky trvalého uctění Němcovovy památky v Praze nevzdává. Praha prý v zamítavé odpovědi připustila možnost pojmenovat po něm jiný prostor v české metropoli.

Jakýsi konkrétní záměr mají aktivisté údajně i se samotným prostorem ruské ambasády, Kutílek ale projekt zatím nechce zveřejnit. Na den třetího výročí Němcovovy vraždy se každopádně hodlá spolu s kolegy z prostředí ruského demokratického exilu i české občanské společnosti zúčastnit vzpomínkové akce.

Reakce z Dumy: Sprosťárna, co má poškodit Rusko!

Oficiální reakce z Ruska na rozhodnutí washingtonské městské rady nepřekvapily.

Šéf zahraničního výboru Státní dumy Leonid Sluckij z Liberálně demokratické strany v tom vidí jasný naschvál: „Je to sprosťárna! Mysleli si, že se nás tím dotknou. O to se ostatně snaží neustále, chtějí tak zcela zničit obraz Ruska v jejich informačním a politickém prostoru. A nám bohužel nezbývá než konstatovat, že protiruský setrvačník, který byl natažen předchozí administrativou prezidenta Obamy, se točí dál,“ citoval ho server gazeta.ru.

Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov se tentokrát držel spíše zpátky, ale i tak bylo zjevné, co si o celé věci myslí:  „Rád bych zdůraznil, že takový krok je výsostným právem washingtonské městské správy. To ale nic nemění na tom, že úroveň našich mezistátních vztahů by - mírně řečeno - mohla být lepší,“ zachytila jeho slova agentura RIA-Novosti.

Dcera zavražděného opozičního lídra, novinářka Žanna Němcovová, situaci vidí jinak. „Jsou evidentně velmi nervózní. Zřejmě ho nenávidí za to, že říkal pravdu. Pro naši zemi je špatným znamení, že jsou u moci lidé, kteří nenávidí ty, kdo vyjadřují nezávislé názory,“ řekla kolegům z Deutsche Welle. Sama žurnalistka jen čtvrt roku po smrti svého otce a bezpočtu výhrůžek, které obdržela, když se domáhala řádného prošetření vraždy, raději emigrovala do Německa.

Němcovová dodala, že když státní moc ani nemá potřebu skrývat nenávist vůči zavražděnému opozičnímu lídrovi, neodbytně se vtírá otázka, kdo si jeho vraždu objednal. Na to totiž soudní proces s vrahy, který vyvrcholil loni v červenci, odpověď nedal. Pětice Čečenců v čele se Zaurem Dadajevem, který do Němcova na mostu přes řeku Moskvu v těsné blízkosti Kremlu vypálil šest ran z pistole (pokud to tedy byl on), dostala tresty v rozpětí 11 až 20 let. Nepodařilo se ale zjistit, kdo je úkoloval. A je otázka, zda se o to vyšetřovatelé vůbec snažili.

Žanna Němcovová je přesvědčena, že stopy vedou do bezprostředního okolí čečenského vůdce a kremelského oblíbence Ramzana Kadyrova. A nepochybuje o tom, že od ruských vyšetřovatelů se pravdu nikdy nedozví.

Z disidenta (málem) prezidentem… a znovu disidentem

Borisi Němcovovi bylo v době smrti 55 let. Za tu dobu stačil v politice opsat trajektorii ve tvaru obráceného písmene V.

Už během perestrojky se jako vystudovaný fyzik začal společensky angažovat v hnutí proti dostavbě jaderné elektrárny v jeho rodném Nižném Novgorodu (tehdy Gorkij). V březnu roku 1990 byl zvolen jako jeden z mála nekomunistů do tehdy ještě sovětského ruského parlamentu (ruského Nejvyššího sovětu), kde si ho pro jeho otevřeně demokratické názory všiml budoucí prezident Boris Jelcin. Poté, co mu Němcov stál v srpnu roku 1991 věrně po boku během neúspěšného pokusu komunistického tvrdého jádra o puč, z něj Jelcin učinil svého zmocněnce - a později gubernátora – v Nižněnovgrorodské oblasti. Tam se Němcov mohl projevit jako odhodlaný reformátor, který svůj region provedl bouřlivým obdobím přechodu z centrálně plánovaného hospodářství na tržní.

V roce 1994 ho Jelcin vzal na návštěvu USA, kde ho svému příteli Billu Clintonovi představoval jako budoucího prezidenta. V předloňském filmu o Borisi Němcovovi, který natočil jeho dlouholetý spolupracovník Vladimir Kara-Murza mladší, na to barvitě vzpomíná tehdejší náměstek amerického ministra zahraničí Strobe Talbott. 

Film „Němcov“ z roku 2016 v režii Vladimira Kara-Murzy mladšího:

V roce 1997 Jelcin povolal Němcova do Moskvy, kde z něj udělal prvního vicepremiéra reformně orientované vlády premiéra Černomyrdina. Když se ale v roce 1998 dostavily hospodářské těžkosti a nucená devalvace rublu, byl Němcov jedním z obětních beránků a do vysoké politiky se vrátil až následujícího roku jako poslanec (a místopředseda) Státní dumy za nově vytvořený Svaz pravicových sil. To už ale kolem Jelcina kroužil jeho nový oblíbenec Vladimir Putin, zprvu jako řadový člen administrativy, poté jako premiér a po Jelcinově rezignaci i jako prezident.

Těžko přitom hledat větší kontrast k Němcovovi než je právě Putin. Jestliže Němcov zasvětil život boji za přeměnu Ruska z totalitní země v otevřenou společnost, Putin jako by se snažil vrátit čas zpět před rok 1991, kdy došlo podle jeho přesvědčení s rozpadem SSSR k „nejhorší geopolitické katastrofě 20.století“. Němcov byl navíc jedním z prvních, kdo pochopil, kolik uhodilo. Po roce 2003, kdy jeho strana nepřekonala pětiprocentní bariéru pro vstup do Státní dumy, zahájil kariéru mimoparlamentního, pouličního opozičníka, což je v putinovském Rusku také jediné možné místo pro autentickou opozici.  

Je nepohodlný i po smrti

Boris Němcov byl jednou z hlavních tváří protestů za čestné volby, které na přelomu let 2011 a 2012 otřásaly Ruskem a dokázaly do ulic opakovaně přivést desetitisícové davy. Měl jsem tehdy to štěstí v Moskvě působit jako zpravodaj a zažívat na vlastní kůži to nečekané procitnutí ruské společnosti z letargie. S Němcovem jsem mluvil několikrát a zcela rozumím tomu, proč byl v polovině 90. let podle průzkumů veřejného mínění nejpopulárnějším politikem v zemi.

Nepřestal se veřejně angažovat ani poté, co Putin po svém opětovném zvolení prezidentem v roce 2012 začal utahovat šrouby. A když po anexi Krymu ruskou společností začala zmítat vlna šovinismu, zorganizoval Němcov protiválečné pochody, kde lidé demonstrovali svou solidaritu s Ukrajinou. I když bylo stále těžší dostat lidi do ulic, Němcov ve svém úsilí neustal. A je příznačné, že se velký jarní opoziční pochod, který svolal na prvního března roku 2015, nakonec proměnil v tiché uctění jeho památky, které se zúčastnilo na 50 tisíc lidí.

Od těch dob je na Velkém moskvoreckém mostě, doslova pár kroků od kremelské zdi, improvizovaný památník v místech, kde zůstalo ležet jeho bezvládné tělo. Lidé tam přinášejí květiny, vzkazy i Němcovovy portréty. I když úřady opakovaně vše likvidují, památník se neustále obnovuje. Dobrovolníci ho střeží před útoky vandalů i strážníků a riskují při tom fyzické napadení. Jeden z nich už za to dokonce zaplatil životem.

Obyvatelé domu v moskevské ulici Malaja Ordynka, kde Němcov bydlel, se loni v září rozhodli umístit na dům prostou pamětní desku s nápisem „Zde žil politik Boris Němcov, jenž zemřel rukou nájemného vraha 27. února roku 2015“. I ta ale byla násilně odstraněna, podobně jako tabulka umístěná na budově v Jaroslavli, ve které Němcov od roku 2013 zasedal v oblastním zastupitelstvu. Mimochodem, jako jediný nezávislý kandidát mezi komunisty a zástupci vládní státostrany Jednotné Rusko, která na sovětskou „kompartiji“ navazuje v lecčems zdatněji než sami komunisté. Nepochybně si tam musel často klást otázky, kam se po čtvrtstoletí snah o transformaci Ruska vlastně dostalo.

Větší pocit zmaru by však pravděpodobně měl z toho, že ani jeho smrt nedokázala nastolit jednotu v řadách opozice, o což se on sám usilovně snažil. Ano, řádně zaregistrovaná (což v dnešním Rusku není malý výkon) opoziční strana Parnas, které spolupředsedal, pokračuje v činnosti. V roce 2016 se neúspěšně pokusila kandidovat do Státní dumy: získala necelé procento hlasů a výsledek voleb odmítla uznat.

Nadcházející prezidentské volby ale opět vrazily do opozičních řad klín. Přes snahu Parnasu najít jediného společného kandidáta, který by se postavil Putinovi, jich jde do předem prohraného boje hned několik. Přitom ten, který by měl asi největší šanci zabodovat – Alexej Navalnyj – volební komisí nebyl zaregistrován. Patrně nejvýraznější opoziční předák proto volá po bojkotu hlasování s cílem co nejvíce snížit volební účast a zpochybnit tak legitimitu „voleb Putina“, kterých se podle něj nesmí účastnit nikdo, kdo není ochoten akceptovat jejich předem daný výsledek.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1