Články odjinud

ANALÝZA: Válka mezi syrskými Kurdy a Tureckem je zažehnána. Snad alespoň prozatím

ANALÝZA: Válka mezi syrskými Kurdy a Tureckem je zažehnána. Snad alespoň prozatím

Syrští Kurdové s velkou pravděpodobností nebudou v následujících týdnech čelit turecké vojenské invazi, jejíž začátek v závěru loňského roku se lhůtou „v řádu dní“ ohlásil prezident Recep Tayyip Erdogan. Lídr USA Donald Trump sice trvá na stažení svých vojáků ze Sýrie, což k avizovanému tureckému plánu nepřímo přispělo, ovšem patrně na nátlak amerických i jiných přátel Kurdů ustoupil od rychlého odchodu z blízkovýchodního bojiště. Washington teď sice vydává chaotické signály, přesto si syrští Kurdové mohou alespoň prozatím oddychnout.

Zmatečné, zato silácké tweety. Drsná slova následovaná patrně mnohem věcnějšími telefonáty. Nynější světová diplomacie trpí sebestředností a nedisciplinovaností silných, ba autoritářských, či populistických lídrů typu tureckého i amerického prezidenta. Vyjednavači (na všech stranách) ale dosud nevymřeli a snaží se stav planety konsolidovat.

Nabízíme odpovědi na základní otázky ohledně osudu syrských Kurdů, kteří koncem loňského roku očekávali tureckou invazi. Krátce po jejím ohlášení americký prezident Donald Trump oznámil, že stáhne své vojáky z kurdských území na severovýchodě Sýrie, což obavy tamních bojovníků posílilo. Američané totiž Kurdům slouží jako svého druhu živá pojistka právě proti tureckému útoku – ani Ankara pod vedením autoritářského vůdce Erdogana totiž nemůže dopustit přímý střet s Trumpovými vojáky.

Zradila Amerika syrské Kurdy?

Teď se snad zdá, že Američané odejdou, ovšem víceméně se ctí. I když to tak donedávna nevypadalo.

Trump vystavěl svou domácí popularitu na izolacionistických a ekonomických principech, podle kterých se má Amerika v zahraničí angažovat co nejméně i nejlevněji. Všichni protagonisté syrského konfliktu včetně Kurdů proto předpokládají, že Američané jednou ze země odejdou. A stane se tak zřejmě již za Trumpovy vlády, snad dokonce před prezidentskými volbami, které se budou konat zkraje listopadu příštího roku. Trump bude prezidentský post obhajovat.

Otázkou tedy je, jak brzy Američané odejdou. A kam, respektive za jakých podmínek. Pokud by se dvě tisícovky Američanů stáhly ze Sýrie rychle, třeba v řádu tří, čtyř měsíců, Kurdům by opravdu hrozil vpád Turecka a jeho syrských spojenců. Takový odchod, který Trump původně navrhl, by bylo možné vykládat jako zradu. A humanitární i vojenskou katastrofu, neboť z domovských území nemají Kurdové kam ustoupit.

Trump ale z loňského postoje slevil…

Jak tedy Trump mluví teď? Co dojednal s Erdoganem?

Prezident USA především odložil stažení vojáků ze Sýrie. S tím, že se i poté přesunou jen nedaleko, patrně na kurdský sever Iráku.

Turecku pohrozil ekonomickým zničením, pokud Kurdy napadne.

A s Erdoganem se také snaží dohodnout vytvoření třicet kilometrů široké (bezpečnostní) zóny při jižní hranici Turecka, která by podle všeho vznikla na syrském území. Jde o čerstvý návrh a není jasné, jak se k němu postaví regionální hráči. Zřízení takového pásu by Erdoganovi každopádně umožnilo vycouvat z ohlášené ofenzivy proti Kurdům, neboť hlavním argumentem pro ni je, že přímo na pomezí s Tureckem operují jeho zavilí nepřátelé. Z pohledu Ankary jde o ty (takřka) nejhorší, totiž syrské Kurdy. Jejich milice známé pod zkratkou YPG jsou podle Turecka spojenci Strany kurdských pracujících (PKK), která dlouhodobě usiluje o nezávislost, či alespoň autonomii tureckých Kurdů na Ankaře.

Jaký je vztah syrských Kurdů k Asadovu režimu?

Chladný, pragmatický, ne však nutně nepřátelský.

Lídři syrských Kurdů odmítají, že by usilovali o nezávislost na Damašku. Opakují ale, že chtějí silnou autonomii, a to nejen pro sebe. A doufají také v Sýrii demokratickou a svobodnou, což je ale zcela nereálná představa. Zdejší občanskou válku totiž vyhrála koalice Ruska, Íránu a jejich společného damašského vazala Bašára Asada, přičemž ani jeden ze členů tohoto spolku zavedení skutečné demokracii nepředpokládá.

Kurdové

Odehraje se tedy na severovýchodě Sýrie další bitva?

V tuto patrně chvíli ne. A pokud ano, tak nikoli mezi dominantními hráči. Syrští Kurdové směřují k nějaké formě spolupráce s vládou v Damašku, tedy i s Ruskem (méně již s Íránem, který k vlastním Kurdům přistupuje velmi nevybíravě). Dosáhnou-li syrští Kurdové významné i reálné autonomie v rámci poválečné Sýrie, nevyjdou z celé války nejhůře.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud