Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

ANALÝZA: Vyčerpala se v Íránu teokracie? Vydá se Persie vlastní, čínskou, nebo západní cestou?

ANALÝZA: Vyčerpala se v Íránu teokracie? Vydá se Persie vlastní, čínskou, nebo západní cestou?

Ne reformu, ale zrušení íránského politického systému. Patnáct prominentů žádá referendum, ve kterém by obyvatelé Íránu pod dohledem OSN fakticky rozhodli o přechodu země k pluralitní demokracii. Jejich hlas teď téměř jistě zůstane oslyšen, signalizuje ale fakt, že stále více Íránců vyjadřuje hrubou nespokojenost nejen s jednotlivými politiky, ale se systémem jako takovým.

„Nynější situaci lze řešit jedinou cestou, tedy pokojným přechodem od Islámské republiky k sekulárnímu státu, který se bude opírat o parlamentní demokracii a svobodné volby. Státu, který bude naprosto respektovat lidská práva a zbaví se zákonné diskriminace uplatňované především vůči ženám a etnickým, náboženským i jiným menšinám,“ píše se v petici žádající lidové hlasování.

„Íránský lid získá kontrolu nad svým osudem a bude moci svobodně rozhodnout o vlastním směřování,“ zdůvodňuje požadavek referenda opoziční petice.

Íránská politikaÍránská politikaautor: Info.cz

K jejím signatářům patří vedle několika bývalých i současných politických vězňů, spisovatelů a umělců třeba také nositelka Nobelovy ceny za mír Širín Ebadiová nebo filmový režisér Džafar Panahí. Dokument patnácti odpůrců režimu možná působí naivně a idealisticky, přesto jistě vyjadřuje postoje části Íránců. Jejich země došla na rozcestí, i když to režimní média halasně popírají nebo ignorují.

O (jiném) referendu mluvil i reformistický prezident

Čeho si ale i nejkonzervativnější deníky musely všimnout, byl projev umírněného, pragmatického prezidenta Hasana Rúháního k 39. výročí islámské revoluce.

Ten kromě tradičních floskulí naznačil, že by se také uchýlil k referendu, pokud by se nejtvrdší stoupenci islámských pořádků pokusili svrhnout jeho vládu. Referendum je zakotveno v 59. článku nynější ústavy. V tomto textu lze petici patnácti intelektuálů vnímat jako demokratickou odpověď reformistickému proudu, který se staví za větší občanské svobody a spolupráci se Západem, stále však v rámci islámské (teokraticko-demokratické) republiky.

720p 360p
Co je Islám? Animace vysvětluje spor mezi sunnity a šíity

Írán k politickému rozcestí posunuly i nepokoje z přelomu roku, které vyděsily především konzervativce. Do ulic i velmi malých měst vyrazily ti Íránci, na které se dosud spoléhali. Méně vzdělaní, venkovští a spíše zbožní lidé navíc otevřeně volali po změně režimu a nebývale drsně zacházeli s podobiznami i jménem nejvyššího vůdce země Sajjida Alího Chameneího. Přání jeho smrti zaznívalo z jejich úst vcelku bez rozpaků. Chameneí má ve spletitém politickém systému poslední slovo a jako náboženský vůdce symbolizuje v očích řady Íránců spíše islámskou republiku než zemi jako takovou.

Všechna srovnání nutně kulhají. Přesto - když v roce 2009 vyšli po zřejmě zfalšovaných volbách do ulic, jejich požadavky připomínaly spíše hesla československého jara roku 1968. Nedávné demonstrace už se blížily revolučnímu nastavení středoevropské společnosti z konce 80. let.

Složitý systém, kde má hlavní slovo nejvyšší vůdce

Politický systém Íránu má totiž – velmi zjednodušeně řečeno – dvě nestejně mocné větve.

Podobně jako jinde ve světě, i zde voliči hlasují o obsazení 290 křesel v parlamentních volbách. Přímo vybírají také prezidenta, který sestavuje vládu zodpovědnou poslancům.

Íránci ale co osm let volí také 88 členů tzv. Shromáždění znalců, které vybírá nejvyššího vůdce. A to fakticky na doživotí. Nejvyšší vůdce pak jmenuje šest znalců islámského práva do dvanáctičlenné tzv. Rady dohlížitelů, zbytek dodá spravedlnost. Všechny členy rady schvaluje parlament. Rada drží nejvyšší ústavní moc - hlavně náboženskou optikou posuzuje zákony, které už prošly parlamentem. A rozhoduje o tom, kdo vůbec smí kandidovat do veřejné funkce.

Případné spory mezi dvanáctičlenným ústavním tělesem a parlamentem řeší ještě jiný sbor, totiž Rada pro určování zájmu režimu, která je jmenována nejvyšším vůdcem.

Složité? Jinými slovy - nejvyšší náboženský vůdce má poslední slovo, v praxi rozhoduje o směřování země. Na přímo voleného prezidenta a jeho vládu zůstává denní agenda, především ekonomická. Proto se systém někdy označuje za teokratický, byť se silnými demokratickými prvky.

Nový lídr nalinkuje cestu

A toto chtějí mnozí Íránci změnit. Byť se většina znalců shoduje na tom, že je – cynicky řečeno – třeba počkat na skon stávajícího vůdce Chameneího. Ten je striktním zastáncem konzervativních hodnot a jeho okolí je zajedno v tom, že změnu nelze očekávat. Nynějšímu lídrovi letos bude 79 let a už se mnohokrát spekulovalo o jeho zdraví, hlavně v souvislosti s rakovinou.

Tím, kdo jeho roli převezme, se íránští politici reálně zabývají. Objevily se dokonce návrhy, podle kterých by funkci vykonávali najednou tři lidé, čímž by došlo k jejímu oslabení. Je možné, že se soupeřící skupiny – tedy velmi zhruba reformisté a konzervativci – shodnou na kompromisním, letitém klerikovi. Svět pak bude podobně jako během umírání Sovětského svazu sledovat odchody vůdců… a čekat na silného lídra.

720p 360p
Saúdská Arábie vs. Írán

A tím může být i současný prezident Rúhání. Ten by pravděpodobně posílil vliv volených institucí: hlavně parlamentu, ale i prezidenta. Pokusil by se patrně buď získat, nebo o kompetence připravit Radu dohlížitelů, a to ve prospěch poslanců. Omezil by vliv Revolučních gard, které jsou protežovanou paralelní armádou a mají enormní ekonomickou moc, což pragmatikům vadí i z čistě konkurenčních důvodů. Byť se to zdá nepravděpodobné, gardy nejsou politickým monolitem a Rúhání má své lidi uvnitř nich už teď.

S Rúháním v čele by patrně došlo k jistému oddělení náboženství od státu, byť asi ne úplnému. Íráncům stejně jako jejich podnikům by se určitě lépe dýchalo. Je ale téměř jisté, že by zemi nenasměřoval k demokracii západního typu. Nejpravděpodobnější je systém inspirovaný rudou Čínou, ovšem z let, kdy v ní docházelo k politickému uvolnění. Rúhání chce nejen výkonnou ekonomiku, ale i silnou armádu. Nechce být v alianci se Západem, rád by s ním ale byl zadobře.

Dnes se zdá být prakticky jisté, že se Islámská republika po takřka čtyřech dekádách existence přežila. Vedou jí zhusta ekonomičtí diletanti, podle čehož hospodářství vypadá. Novinky blokují dohlížející starci v náboženských funkcích, proti kterým protestují i jiní klerici. Je možné, že se Írán vydá vlastní, objevnou cestou. Nakonec se ale zřejmě bude rozhodovat mezi čínskou totalitní efektivitou a pomalou, zato kreativní, západní svobodou.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1