Arabové ztrácejí víru, gaye netolerují a ženy v čele státu jim nevadí. Co ukázal unikátní průzkum? | info.cz

Články odjinud

Arabové ztrácejí víru, gaye netolerují a ženy v čele státu jim nevadí. Co ukázal unikátní průzkum?

Téměř pětina Arabů mladších třiceti let nevěří v Boha. A podobný počet obyvatel celkem deseti arabských zemí (plus Palestinské autonomie) ležících většinou při Středozemním moři zvažuje emigraci – ať už do Severní Ameriky, Evropy nebo bohatých zemí Zálivu. Vyplývá to z unikátního průzkumu, který si zadala a zveřejnila stanice BBC.

Ze studie vyplývá, že počet muslimů, kteří se od víry odvracejí, v posledních letech vzrostl. Zatímco před šesti lety deklarovalo nezájem o náboženství jen osm procent Arabů, nyní je to již téměř každý sedmý respondent (13 %).

Nejdramatičtější „útěk“ výzkum zaznamenal mezi mladými do třiceti let, kteří se nedokážou identifikovat s žádným věroučným systémem v 18 procentech. Co se regionů týče: Arabové přestávají věřit hlavně v severní Africe. A pouze v občanskou válkou zničeném Jemenu přibylo těch, kteří se k islámu navracejí. Zřejmě tedy platí teze, že ve zlých časech se Arabové, respektive muslimové obracejí k normám předků.

Arabský svět a víra

Obdobné trendy sociologové popsali i mezi muslimy v jiných než arabských společnostech. Turecko vystavené za vlády nábožensky konzervativního prezidenta (předtím šéfa vlády) Recepa Tayyipa Erdogana rostoucímu vlivu islámu ve školství a veřejném prostoru vůbec, také hlásí razantní úbytek věřících. Podle agentury Konda se počet Turků, kteří se vzdali islámu, v poslední dekádě ztrojnásobil. Jednoznačně se za muslimy považuje už jen polovina (přesně 51 procent) obyvatel země. Stanice BBC k tomu dodává, že se někdejší silně věřící Turci uchylují třeba k deismu, tedy (velmi zjednodušeně řečeno) představě, podle které jediný Bůh stvořil svět, člověk si v něm už ale vystačí sám a s vlastním rozumem.

Podobná situace je i mezi muslimy žijícími či narozenými na Západě. Podle loňské zprávy Pew Research Center v dospělosti od islámu odpadne až 23 procent těch amerických muslimů, kteří byli v této víře vychováni. Nejčastějšími důvody jsou kromě prosté pochybnosti o Boží existenci také odpor k organizovanému náboženství, nedostatečná ukotvenost ve víře, či přechod k jiné spiritualitě. Britský list The Guardian přinesl několik příběhů mladých ostrovanů muslimského původu, kteří kvůli zběhnutí od islámu fakticky přišli o zázemí vlastní rodiny. „Tito dezertéři v západním světě nemusejí čelit davu, který se je chystá lynčovat. Riskují ale osamělost a ztrátu blízkých,“ konstatuje badatel Simon Cottee.

Konzervativní Arabové? Jak v čem

Shora zmíněný průzkum BBC kromě víry kladl Arabům i společenské otázky. Došel kupříkladu k závěru, že osloveným v zásadě nevadí žena v čele státu či vlády. V Libanonu se v tomto smyslu vyslovily rovnou tři čtvrtiny lidí. Pouze (a snad poněkud překvapivě) v jinak vcelku moderním Alžírsku s tímto názorem souhlasila méně než polovina dotázaných. Ovšem s tím, že doma má mít poslední slovo vždy muž, zároveň nadále souzní nejméně polovina Arabů. Jen v Maroku tento postoj nenašel ani padesátiprocentní podporu.

Fakt, že ve zkoumaném regionu panuje nízká tolerance ke gayům, zcela překvapivý není. K nejtolerantnějším společnostem patří Alžírsko a Maroko, kde stejnopohlavní vztahy akceptovalo 26, respektive 21 procent účastníků výzkumu. Lidé z týchž zemí ovšem vedou i v uznání práva na tzv. vraždu ze cti, kdy rodinný příslušník usmrtí (nejčastěji) ženu za domnělé poškození rodinné pověsti. V tomto ohledu zřejmě hraje roli kulturní odlišnost Severní Afriky. V případě Libanonu, který si pěstuje image liberální bašty v arabském světě, pak překvapuje zjištění, že gaye přijímá jen osm procent jeho obyvatel.

Sociologové vyzpovídali přesně 25 407 obyvatel v deseti samostatných arabských státech a přidali i Palestinskou autonomii. Zajímavé je, že s průzkumem svolili jen země tzv. od moře, tedy státy ležící u toho Středozemního (kromě Palestiny ještě Alžírsko, Egypt, Jordánsko, Libanon, Libye, Maroko, Tunisko) plus Súdán, Irák a jihoarabský Jemen. Zálivové monarchie (například Saúdská Arábie, Emiráty), které se nacházejí „na písku“ – takové dělení v dichotomii s mořem někdy používají i sami Arabové – s provedením studie nesouhlasily. Výjimkou byl Kuvajt, který ovšem data dodal pozdě, tudíž výzkum postoje jeho občanů nezaznamenal. Práce na studii začala na konci loňska a skončila letos na jaře.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud