Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Arabské Švýcarsko na pokraji katastrofy: Co ohrožuje klidný a bezpečný Omán

Arabské Švýcarsko na pokraji katastrofy: Co ohrožuje klidný a bezpečný Omán

„Krása má stálou adresu – Omán,“ hlásá slogan ománského ministerstva turismu. O tomto sultanátu si toho obvykle moc nepřečtete, a když jde o blízkovýchodní region, platí dvojnásob úsloví „žádné zprávy – dobré zprávy“. Omán je totiž jedním z nejstabilnějších režimů oblasti; je to místo, jemuž se stále ještě daří uchovávat si ono „kouzlo Orientu“, které už davy turistů stihly v mnoha (ne-li ve většině) ostatních částí regionu definitivně rozptýlit. A kde to nezvládli turisté, postaraly se o to tvrdou rukou režimy samotné. 

Stabilní a bezpečný Omán má (zatím) turistům hodně co nabídnout. V létě je kvůli tříměsíčnímu období monzunových dešťů vyhledávanou destinací pro obyvatele rozpáleného Perského zálivu a po zbytek roku se těší stále většímu zájmu i mezi návštěvníky z celého zbytku světa. Pro srovnání: v roce 1995 zavítalo podle Index Mundi do země 279 tisíc cizinců, o dvacet let později, v roce 2015, už jich bylo 1,9 milionu. Omán se začíná zabydlovat i v nabídce českých cestovních kanceláří, kde se honosí přízvisky jako „ráj cestovatelů“ a „poslední turistická destinace bez selfie tyčí“. Láká na krásnou přírodu, bohatou historii a absenci davů. Vtírá se ale otázka: jak ještě dlouho?

Převrat ku prospěchu země

Ománu, státu ležícímu na jihu Arabského poloostrova, jenž není o moc větší než třeba Itálie, přisoudila jeho poloha u Hormuzského průlivu, brány do Perského zálivu, významnou strategickou roli. Mocenský vrchol prožil Omán v 19. století, kdy do sféry jeho vlivu spadala tak vzdálená území, jako jsou oblasti v dnešním Íránu a Pákistánu na severu a ostrov Zanzibar daleko na jihu.

Ve 20. století přišel úpadek a Omán si na mapu ovládaných území zakreslila Velká Británie. Nebyl to svazek pouze jednostranně výhodný. Britské speciální jednotky SAS pomohly tehdejšímu sultánovi Sa’ídu bin Tajmúrovi, třináctému z rodu Sa’ídů, konsolidovat moc, ovládnout místní kmeny a spojit Maskat a Omán. Za Sa’ídovy vlády získal Omán v roce 1951 nezávislost a v roce 1970 se změnilo oficiální jméno země na Sultanát Omán. V červenci téhož roku provedl Sa’ídův jediný syn, tehdy třicetiletý Qábús bin Sa’íd státní převrat, otce sesadil a sám se ujal vlády. Nutno říci, že to zemi dost pomohlo.

V létě bude Qábús u moci už celých 48 let a je tak nejdéle vládnoucím arabským vůdcem současnosti. V 70. letech toužil tehdy mladý Qábús ukončit izolaci své země a využít zisky z ropných zásob na modernizaci a rozvoj. Usilovně na mezinárodní scéně budoval neutrální pozici. Omán měl vždy, na rozdíl od většiny arabských zemí, dobré vztahy s Íránem. Dařilo se mu ovšem pokojně vycházet také s okolními sousedy – Jemenem na východě a Saúdskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty na severu. Omán navíc tradičně vystupuje jako spojenec Velké Británie a Spojených států, jimž často dělal prostředníka při jednáních s Íránem. Jenže v posledním roce se situace poměrně výrazně zhoršila a je otázkou, zda si sultanát dokáže neutralitu udržet.

Po zahájení blokády Kataru v červnu loňského roku se totiž Omán nepřidal k embargu a naopak neodmítl Kataru pomoc. Saudy financovaná média vyčítají Ománu, že se tak po letech údajné a proklamované neutrality přidal otevřeně na íránskou stranu, že podporuje zemi, jež financuje teroristy a provozuje televizní stanici (ano, řeč je o al-Džazíře), jež poskytovala vysíláním videonahrávek prostor vůdcům al-Káidy Usámu bin Ládinovi a Ajmanu az-Zawáhirímu.

Média z jiných zemí, například libanonský al-Majádín, vidí za kritikou Ománu odvetu za to, že se odmítl přidat k Saudy vedené koalici, která se zapojila na straně vlády do bojů v sousedním Jemenu. A nástrojem potrestání by mohla být stejná blokáda, jakou uvalila Saúdská Arábie se svými spojenci na Katar. Jako záminka by mohlo posloužit obvinění z pašování zbraní jemenským povstaleckým húthíjům, jež podporuje Írán. Ománská ekonomika by se s podobným krokem rozhodně nevypořádala tak snadno jako ta katarská. Blokáda by pro Omán znamenala opravdu velké potíže.

Bojkotující státy – tedy Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, Bahrajn a Egypt, podle deníku al-Arab nadále nepovažují Omán za neutrální zemi. Pomoc, kterou poskytl Kataru, se podle jejich názoru nijak neliší od té, již se Kataru dostává z Íránu a Turecka. Podle bojkotujících zemí Omán z embarga ekonomicky výrazně těží, 28. ledna navíc podepsal s Katarem dohodu, jež zajistí posílení vzájemné spolupráce a dovozu potravin a dalších ománských výrobků. Vzájemná obchodní bilance obou zemí je údajně už dvojnásobná a za poslední tři měsíce měla vzrůst o 300 milionů dolarů. Nicméně zprávy, o něž Saúdská Arábie ve své kritice opírá, nejsou veřejně přístupné, takže jejich věrohodnost nelze ověřit.

Hrozící konflikt s ekonomicky výrazně silnějšími sousedy je jen jednou z velkých hrozeb stabilitě země. Další, potenciálně extrémně nebezpečnou, je otázka nástupnictví.

Sultanát bez následníka

Sultán Qábús, jeden z posledních absolutistických vládců na světě, totiž nemá dědice. Ženatý byl pouze jednou a manželství se sestřenicí uzavřené v roce 1976 skončilo záhy rozvodem. Kolují zvěsti, že příčinou je sultánova homosexuální orientace, která je mimochodem v jeho zemi považována za trestný čin, za který je možné uložit až tříletý trest odnětí svobody. Sedmasedmdesátiletý sultán se nicméně v zemi těší velké popularitě. Dokonce i během revolučního roku 2011, kdy zachvátilo arabské jaro téměř všechny země regionu, došlo v Ománu jen ke sporadickým demonstracím. Ty byly navíc namířeny proti ekonomickým problémům a pár konkrétním zkorumpovaným členům mocenského aparátu. Ani jedna z nich nepožadovala sultánovu abdikaci.

Sultán je – na rozdíl od mnohých absolutistů historie – právem oblíbený. Dokázal zemi během své vlády skutečně modernizovat a pozvednout; výnosy z ropy investoval do zdravotnictví, školství a rozvoje infrastruktury. Jednu věc ale zemi dát nedokázal: pokračovatele vlastního rodu. A sultána v posledních letech čím dál víc trápí zdraví, vloni mu byla navíc diagnostikována rakovina. Co se stane s Ománem, až sultán zemře? Kdo se chopí moci?

Po sultánově smrti by se měla sejít královská rada, jež bude mít tři dny na zvolení nového sultána. Tento přístup koreluje s přesvědčením ibádovského islámu, jež je státní doktrínou země. Ibádovci jsou potomci někdejších cháridžovců, první odštěpené skupiny, jež po smrti proroka Muhammada opustila hlavní proud islámu. Stejně jako Qábús, ani Muhammad neměl žádného mužského dědice a neustavil nikoho, kdo by jej měl po jeho skonu nahradit v čele nově vzniklé ummy – muslimské obce.

Když tato situace nastala, pochopitelně se okamžitě rozhořely spory, jež v důsledku vedly k největšímu rozkolu islámu na sunnu a ší’u. Ještě předtím se ale sbalila skupina muslimů, která tvrdila, že nástupcem by měla být nejvýraznější postava obce a není vůbec nutné, aby byla jakkoliv příbuzensky spřízněná s Prorokem a dokonce ji ani nemusí zvolit celá obec, a odešla. V době vzniku zastávali tito tzv. cháridžovci navíc extremistické stanovisko, podle něhož všichni, kdo s nimi nesouhlasili, nebyli muslimové a jako takoví měli zemřít. Dočkali se za to pronásledování po několik staletí a nakonec se uchýlili právě do Ománu a Alžírska. Dnes jsou známí jako podstatně umírněnější ibádovci, kteří už nikoho vraždit nechtějí.

Ale zpět k sultánovi. Ten už v roce 1997 v rozhovoru pro časopis Foreign Affairs prohlásil: „Napsal jsem dvě jména v jasně daném pořadí a uložil je v zapečetěných obálkách na dvou odlišných místech.“ Protože ani ti nejmoudřejší rádci se občas nemusí dohodnout a člověk chce mít jistotu, že země, kterou jste se celý život snažili kultivovat, nedopadne jako její východní soused. Jenže takový dopis může přinést řadu problémů. Nikdo neví, kdo dotyční jsou a je klidně možné, že se jejich jména budou zásadně lišit od případného nástupce, kterého by zvolila rada.

Omán, někdejší Švýcarsko Arabského poloostrova, má před sebou potenciálně výbušnou budoucnost.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1