Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Asadova armáda je po válce poloviční a demobilizuje. Někteří vojáci slaví, jiným se hroutí život

Asadova armáda je po válce poloviční a demobilizuje. Někteří vojáci slaví, jiným se hroutí život

Sánil Alí má za sebou několik let služby v syrské armádě a prožil je v době války. Teď může uniformu vyměnit za civil, protože patří k několika tisícům demobilizovaných mužů. Zpráva o demobilizaci se objevila koncem května: Armáda se rozhodla počínaje 1. červnem propustit vojáky i rezervisty povolané v roce 2010. Tato skupina se označuje jako třída 102 a do armády byla povolána rok před zahájením protivládních protestů, které přerostly ve válku. Nepřežilo ji na 350.000 lidí.

Alího telefon nepřestává vyzvánět, zatímco mladý muž balí. Příbuzní mu gratulují stejně jako kolegové, kteří byli povoláni později než on a svou dobrou zprávu teprve očekávají. "My jsme první a vy budete po nás. Nejhorší bitvy jsou za námi," slibuje Alí příteli.

Syrský režim díky pomoci Ruska získává kontrolu nad územím a ovládá už 60 procent Sýrie. Nejnovější vítězství mu umožnila zabezpečit Damašek a jeho okolí, takže tlak na armádu polevil. Předválečný počet jejích příslušníků se odhaduje na 300.000, ale teď, po sedmi válečných letech, má vojsko asi polovinu vojáků - někteří zemřeli, další dezertovali.

Alí do svého černého kufru přibalil polní láhev i slánku, s jejíž pomocí popíjel oblíbený čaj. "To si schovám, doprovázely mě po celou vojenskou službu," říká Alí o lahvi i slánce.

Muhammad Damúr, jehož snem bylo stát se novinářem, strávil v armádě deset let. "Válka mé plány oddálila o deset let. Teď je mi 27 a stále jsem studentem prvního ročníku univerzity," řekl agentuře AFP mladý muž, když s fotoaparátem procházel damašským tržištěm.

Máhir Dárú je z Halabu (Aleppa) a má nárok na oslavné uvítání. Bylo mu už 30 let a na fotografiích je zachycen s otcem v autě vyzdobeném červenými a bílými květinami. K uvítání byli přizváni i bubeníci. Sotva vkročil na práh domu své rodiny, začalo bubnování, tancování do kruhu a výstřely do vzduchu.

"Je to jako znovuzrození. Všichni, kteří odejdou do války, jsou odsouzeni k bloudění. Ti, kteří se vrátí, se znovu narodí," říká Máhir. První noc mimo armádu strávil s nejlepšími přáteli, vyprávěl historky z fronty včetně těch o bitvě o východní Ghútu u Damašku.

Přijetí, jakého se dostalo Sánilovi i Máhirovi, nemusí být pro ostatní tak běžné. Když se jednatřicetiletý Muhammad Alá dozvěděl o demobilizaci, uchýlil se do bytu o jedné místnosti na damašském předměstí. "Kam půjdu?" opakuje položenou otázku s rukama v dlaních. Za války veškeré kontakty s rodinou ztratil. Je z Rakky, kterou obsadil samozvaný Islámský stát (IS). Loni tam byli bojovníci této teroristické organizace poraženi díky arabsko-kurdské koalici.

"Všechny dovolenky jsem trávil v kasárnách. Teď nevím, kde mám spát, ani co mám jíst a pít," říká. Před válkou pracoval na dědečkových pozemcích v Rakce. Co se stalo s poli a domem, to neví. Jeho rodina uprchla před IS do Turecka. "Většina mých přátel má štěstí, ale všichni ne. Služba v armádě byla jako stálá práce, s platem pro ty, kteří jsou stejně jako já bez střechy nad hlavou," říká muž s pohledem na matčinu fotografii zavěšenou na řetízku kolem krku.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1