Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Babčenko roky počítal s nejhorším, Kreml z něj udělal terč štvavé kampaně, říká jeho český kolega

Babčenko roky počítal s nejhorším, Kreml z něj udělal terč štvavé kampaně, říká jeho český kolega

Údajná smrt ruského opozičního novináře Arkadije Babčenka, který kvůli výhrůžkám a obavám ze zatčení odešel do zahraničí a necelý půlrok pobýval i v Česku, od včera plnila titulní stránky médií po celém světě. Dnes odpoledne však došlo k nečekanému zvratu – vyšlo najevo, že Babčenko žije. Vystoupil i na tiskové konferenci, kde spolu s ukrajinskou tajnou službou vysvětlil, že ruské úřady skutečně plánovaly jeho vraždu, díky tajné operaci ukrajinské kontrarozvědky se ale jeho smrti podařilo zabránit. Zveřejňujeme část rozhovoru s přítelem Babčenka a novinářem Hospodářských novin Ondřejem Soukupem, který byl pořízen ještě před odpoledním dramatickým odhalením. V rozhovoru se můžete dočíst o Babčenkově pobytu v Česku a důvodech, proč v Praze nezůstal.

Svěřil se vám pan Babčenko s obavami o svůj život?

Říkal, že se poprvé začal bát někdy před deseti lety a od té doby se nikdy bát nepřestal, protože chápal, že se může stát naprosto cokoliv. Ať už to je zatčení, uvěznění, napadení na ulici, kdy vás zmlátí železnou tyčí nebo zabijí. Všechny tyto případy se v Rusku v posledních pár letech odehrály, bral to tedy tak, že je to riziko, kterému se vystavuje. Nehrál si na žádného hrdinu – říkal, že se samozřejmě bojí, ale zjistil, že se s tím stejně nedá nic dělat.

Byl i on terčem nějakých podobných útoků?

Byl terčem především verbálních útoků včetně kampaně v televizi, kdy významní kremelští propagandisté mluvili o tom, jak je „ten Babčenko“ hrozný a že to je skutečný zrádce. Jinak byl několikrát zadržen policí a párkrát ho někdo napadl na ulici, ale on byl fyzicky poměrně zdatný, takže tomu nepřikládal velkou váhu.

Jak to bylo s jeho žádostí o povolení pobytu, o které podle médií žádal české úřady? Podle ministerstva vnitra totiž o přechodný ani trvalý pobyt nežádal. 

Formálně samozřejmě ne, to je pravda. On vlastně utekl začátkem loňského roku de facto ze dne na den. Dostal informaci od člověka ze silových struktur, který ho už předtím párkrát varoval a měl pravdu, že během dvou dnů se chystá jeho zatčení. Takže popadl pas, odjel na letiště a okamžitě zmizel. V Praze se ocitl náhodou, protože si vzpomněl, že týden před tím mu jeho známá nabídla, že má v Praze volný byt a pokud si bude chtít odpočinout, může na pár měsíců přijet.

Takže se dostal do Prahy, systém je ale bohužel nastavený tak, že pokud tu člověk chce zůstat, nabízí se mu prakticky jen žádost o azyl. To by pro něj ale znamenalo karanténu v uprchlickém táboře a další časově náročné procedury, kdy by musel zůstat v České republice a nemohl by pracovat a odjet pryč, což kategoricky odmítal. Druhou variantou bylo získat dočasný pobyt, v takovém případě by ale stejně jako kterýkoliv jiný cizinec musel mít zajištěnou pracovní smlouvu a nejrůznější výpisy z rejstříků. Tato procedura je také časově náročná a on by ji musel stihnout do šesti měsíců, protože měl vízum, které ho opravňovalo pobývat na území Evropské unie jen půl roku.  

Kdo je Arkadij Babčenko?
Arkadij Babčenko je ruský opoziční novinář, který působí jako válečný zpravodaj. V roce 2012 byl stíhán za výzvy k organizování nepovolených demonstrací. O čtyři roky později vzbudil v Rusku vlnu pobouření svým výrokem na adresu armádního souboru Alexandrovců, kteří zahynuli při letecké katastrofě nad Černým mořem. Jeho slova o tom, že si žádné slitování nezaslouží, vyvolala výzvy k dalšímu trestnímu stíhání a odebrání občanství. Před výhrůžkami a policejním postihem se pak v únoru 2017 uchýlil do zahraničí. Jednačtyřicetiletý novinář žil také necelý půlrok v Praze.

Nedalo se to tedy pořádně stihnout. Už měl vyjednanou předběžnou dohodu s jednou organizací, že by ho zaměstnala a následně mohl požádat o pracovní povolení a povolení k pobytu. To se ale nestačilo zprocesovat, protože odjel do Izraele, aby byl zase šest měsíců mimo území EU. Tam ho zastihla nabídka z Kyjeva, aby pracoval pro televizní kanál ATR. S vědomím toho, jak dlouho by trvalo vyřídit si povolení k pobytu v České republice, řekl: „Tak dobře, to nemá cenu, pojedu pracovat na Ukrajinu.“

Jaké bylo jeho zázemí v Česku? Rodinu zde neměl?

Neměl ji tu nastálo. To byl mimochodem také jeden z důvodů, proč si nakonec vybral Kyjev. Protože za ním rodina přijížděla třeba na dva týdny, na měsíc, měli totiž jen turistické vízum. Do Kyjeva za ním ale přijeli okamžitě a mohli tam automaticky žít, aniž by procházeli tímto martyriem kolem povolení k pobytu.

Česko také považoval za bezpečné a přemýšlel nad tím, že by se sem v budoucnu třeba vrátil a žil tady?

Určitě to pro něj byla varianta, kterou chtěl. Ale zase to pro něj nebyl nějaký životní sen. On vždy říkal, že potřebuje jen pokoj s internetem a že pracovat může téměř odkudkoliv. Takže tu chtěl zůstat, ale když pochopil, co by to všechno znamenalo, mávl nad tím rukou.

Kdy jste pana Babčenka viděl naposledy?

Těsně před tím, než odjel. To znamená loni na podzim, kdy jsme měli i rozlučku ve větší společnosti. Ale byli jsme v kontaktu i potom. Řekněme, že jsme si jednou do měsíce napsali, většinou kvůli pracovním věcem.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1