Bída Jednotného Ruska. Putinova strana přestává voliče zajímat a řeší, jak nemít u voleb ostudu | info.cz

Články odjinud

Bída Jednotného Ruska. Putinova strana přestává voliče zajímat a řeší, jak nemít u voleb ostudu

Kudy dál? Respektive jak nepřijít o přízeň voličů? To jsou otázky, na které o uplynulém víkendu hledala odpověď strana Jednotné Rusko – dosud neotřesitelná síla ruské politiky, jíž pozice hlavní opory prezidenta Putina přinášela jistotu vítězství v jakýchkoli volbách.

Volby do státní Dumy se budou konat v roce 2021 a Jednotné Rusko si po rozpacích, které přineslo hlasování o obsazení moskevské městské Dumy či petrohradské municipální volby, klade otázku, jak nepřijít o své pozice. Jednalo se, a do značné míry stále jedná, o svým způsobem státostranu a vzhledem k tomu, že pro gubernátory bylo členství téměř povinností, měla silnou pozici i v regionech, i když mluvit o ní jako o standardní straně lze jen těžko. 

Jednotné Rusko si slovy svého Tajemníka generální rady (výkonného předsedy) Andreje Turčaka bude i v nadcházejících volbách do Dumy nárokovat ústavní většinu. Minule ji získalo celkovým počtem 343 mandátů, když v části volené poměrným systémem získalo 54 procent, zatímco ve většinově volené polovině získali 203 mandátů. Vzhledem k tomu, že v některých z 225 okrsků Jednotné Rusko nepostavilo svého kandidáta na základě dohody s jinými subjekty, jednalo se o vítězství absolutní.

Základním problémem Jednotného Ruska je v podstatě únava voličů. Ne, že by se začali nějak masově klonit k opozici, a to jak té systémové, tak nesystémové. Jen prostě nějak není jasné, proč by měli Rusové dát hlas právě jemu. Proč prostě nezůstat doma. V současné době by Jednotné Rusko dle průzkumů mělo podporu 33 procent voličů, což je pro stranu, která má přístup k neomezeným zdrojům a proti sobě opozici přidušenou různými administrativními i jinými „opatřeními“, žalostně málo. 

Ostatně, něco podobného se řeší i na úrovni prezidentské: Ani Vladimira Putina nezačali Rusové nenávidět, jen je zřejmě tak trochu přestal zajímat. Podle nezávislého sociologického centra Levada klesl počet Rusů, kteří vnímají Putina s nadšením či sympatií ze 42 procent v roce 2017 na 32 procent v roce letošním. Jak u Jednotného Ruska, tak u Vladimira Putina, se pozorovatelé víceméně shodují, že není moc prostoru situaci zvrátit a vydat se náhle cestou prudkého růstu.

Jedním z problémů, které sice nikdo přímo nepojmenoval, ale přesto každého musely napadnout, je toxicita stranické značky. Do moskevské Dumy šli kandidáti Jednotného Ruska raději jako nezávislí, a i přesto zaznamenali několik poměrně vážných porážek. Podobně se chovají i někteří gubernátoři, kteří raději, než aby kandidovali za Jednotné Rusko, spoléhají na vlastní mocenskou pozici v regionu a jen se stranou spolupracují. Samozřejmě, nejde o nějaký problém z hlediska přímého výkonu moci, protože i nadále dělají práci ve prospěch Kremlu, ale pro stranu jako takovou to má nepříjemné důsledky.

Burcovat členky a členy Jednotného Ruska přijela na víkendový sněm ruská elita v čele s prezidentem, premiérem Dmitrijem Medveděvem či čečenským vládcem Ramzanem Kadyrovem. Putin, který se po dlouhou dobu tvářil, že nemá se stranou fakticky nic společného, pronesl projev standardně vychvalující jeho oblíbené národní projekty, bojoval proti byrokracii, upozorňoval na nebezpečí oportunistů ve straně. Prakticky nic, co by kohokoli překvapilo, ale ani nadchlo. Ani Dmitrij Medveděv, který nominálně straně předsedá, nebyl nějak objevný a mluvil mimo jiné o „stranické odpovědnosti za historický osud Ruska“. Zaujala tak snad jen kritika členů, kteří vystupovali jako nezávislí. Podle něj tak jen zmátli voliče, protože v oblastech, kde vystupovali pod hlavičkou Jednotného Ruska dosáhli lepších výsledků než tam, kde vystupovali jako nezávislí. 

Těžko říci, jestli takové hodnocení myslel ruský premiér vážně jako analýzu situace, nebo šlo spíše o zbožné přání. Částečně se ale mohlo jednat o kritiku další vlivné osoby ruské politiky, Sergeje Kirijenka, který v prezidentské administraci odpovídá za vnitrostátní politiku, popřípadě Sergeje Sobjanina, moskevského starosty, který pravděpodobně s ideou nezávislých přišel. Celkově ale premiérova slova o straně vstupující do voleb v plném lesku zněla, jako by vůbec nechápal realitu.

Jistá je jedna věc. Jednotné Rusko, pokud se nestane něco nepředvídatelného v duchu rozpuštění strany, samozřejmě volby vyhraje. Nicméně penzijní reforma, korupční skandály i stagnace ruské ekonomiky, která se táhne už šest let a je provázena kromě jiného i poklesem reálných příjmů obyvatelstva, na popularitě nepřidává. Už jen to, že se strana na volby připravuje už dva roky dopředu, svědčí o tom, že problémů má před sebou více než dost. Prakticky není schopná voliče oslovit něčím, co by je donutilo k volbám skutečně jít. Leccos se dá sice zachránit za pomoci administrativy a různých více či méně nápadných machinací (v minulosti šlo třeba o zamítnutí registrace kandidátů, posouvání termínů voleb z těch méně viditelných až po zatýkání opozičních kandidátů či obvyklé „kreativní“ sčítání či machinace s volebními lístky), nicméně takto nelze změnit vše. Tedy, pokud si chce Jednotné Rusko podržet alespoň nějaké zdání legitimity. Další možností, jak dosáhnout kýženého výsledku, je po volbách stáhnout nezávislé kandidáty pod křídla Jednotného Ruska. Výsledek pak sice bude takový, jaký je potřeba, jen sotva ale vzbudí poryv nového nadšení pro Jednotné Rusko.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud