Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Bij Turka a všechny ostatní „mohametány“: Krátká historie islamofobie

Bij Turka a všechny ostatní „mohametány“: Krátká historie islamofobie

Představte si situaci: Jedete ve vlaku. Kousek od vás sedí dvě mladé dívky, jedna z nich má schované vlasy pod hidžábem. Najednou na ně začne dorážet chlap jako hora, vykřikuje, že by měli všechny muslimy pozabíjet. Děvčata jsou vyděšená, nemají se jak bránit. Co uděláte? Přesně ve stejné situaci se v pátek 26. května ocitli pasažéři ve vlaku v americkém Portlandu. Tři odvážní muži se postavili jednomu, který však měl na rozdíl od nich nůž. Výsledkem jsou dva mrtví, jeden těžce raněný a xenofobní fanatik ve vazbě. Amerika je na své hrdiny pyšná, pořádá sbírku na pomoc rodinám zavražděných (třiapadesátiletý bývalý voják Ricky John Best po sobě nechal čtyři děti) – tedy až na prezidenta Trumpa, jenž se sice na svém twitteru pyšní hesly o boji proti rasismu, ale ty, kdo se proti němu skutečně i za cenu vlastního života postavili, nijak nezmínil, natož aby jejich čin ocenil. 

Islamofobie, strach z islámu a muslimů, je v poslední době čím dál skloňovanějším termínem, a přestože by si muslimové přáli, aby to byl jev nový, který se dá vysvětlit konkrétními událostmi, není tomu tak. Ve francouzském slovníku Le Petit Robert se sice heslo „islamofobie“ objevilo až v roce 2005, v Oxford Dictionary ho však bylo možné poprvé nalézt už v roce 1923. Katarská televize al-Džazíra hledá kořeny islamofobie v koloniální éře a v odporu evropských úředníků k domorodým obyvatelům. Posléze ji podle nich silně přiživila íránská revoluce se svými striktními pravidly, nicméně jako hlavní rozbušku vnímají události z 11. září 2001. Islám se po nich stal novým nepřítelem Západu, který se po skončení studené války neměl vůči komu vymezovat a „rudou hrozbu“ tak nahradila „hrozba zelená“.

Kořeny démonizování islámu a muslimů ale musíme hledat ještě hlouběji v minulosti. Podle BBC platil islám ve Spojených státech až do roku 1944 za legitimní důvod k zamítnutí žádosti o občanství. Zamítáni byli dokonce i křesťané, kteří by „mohli být“ muslimy nebo ti, jejichž předci či příbuzní vyznávali islám. Až do roku 1952 byla bílá barva kůže základním atributem naturalizovaných Američanů a nezdálo se, že by islám mohl být s „bělostí“ slučitelný. Dnes žije ve Spojených státech pouhých osm milionů muslimů z celkového počtu více než 325 milionů obyvatel, tedy méně než 2,5 %.

Islám však zůstává tradičně vnímaný jako neamerický a muslimové jako potenciální hrozba. Americký průzkum veřejného mínění z června 2015, přišel s výsledky, podle nichž by 38 % obyvatel nevolilo jinak velice schopného prezidentského kandidáta, pokud by byl muslim. Konec konců nemusíme chodit daleko, když se republikáni snažili poškodit image demokratického prezidenta Baracka Obamy, vypichovali jeho prostřední jméno Hussein – ve snaze navodit dojem, že je muslim. (I když je to nesmysl.) A přestože se podle údajů FBI muslimové podílí na pouhých 5 % domácích teroristických útoků, mají Američané zvláštní program na boj s extremismem, jenž americké muslimy monitoruje.

Před sílící islamofobií varoval už v roce 2004 někdejší generální tajemník OSN Kofi Annan a hovořil o nutnosti bojovat s předsudky. Zásadním problémem islamofobie je nesprávný výklad islámu a celá řada předsudků pramenících z úplné nebo jen částečné nevědomosti. Jeden z nejvlivnější britských think-tanků na poli boje proti rasismu The Runnymede Trust přišel už před 26 lety se zprávou nazvanou „Islamofobie: Výzva pro všechny“, jejíž závěry jsou stále aktuální (a možná dnes více než dříve).

Podle nich pramení islamofobie především z chybného vnímání islámu jakožto statického monolitu neschopného reagovat na moderní dobu a muslimů jako „těch druhých“, kteří žádným způsobem nereagují na ostatní kultury, ani jimi nejsou ovlivňováni. Islamofobní pohled staví Západ nad islámský svět, který považuje za barbarský, sexistický, iracionální a primitivní, násilnický a agresivní. Islám je vnímaný jako politická ideologie využívaná pro politické nebo vojenské účely a jakákoliv kritika Západu z úst muslimů je okamžitě a bezmyšlenkovitě zavrhovaná. Nepřátelství vůči muslimům je vnímané jako cosi normálního a pochopitelného. Navíc je tu běžné zaměňování Araba za muslima.

Ze strachu z islámu těží ultrapravicové politické strany, které se ohánějí islamofobními termíny, jako je „islamizace Evropy“ nebo „skrytá islámská hrozba“. Zdůrazňují rizikovost muslimů, jejich vysokou porodnost a neochotu integrovat se. Podle al-Džazíry přilila olej do ohně i ekonomická krize, která vypukla před deseti lety a jež posloužila právě extrémní pravici k posílení nenávisti vůči přistěhovalcům, kteří jsou potenciálními „zloději“ pracovních míst a „zneuživateli“ sociálních systémů. Nárůst nenávisti vůči muslimům je patrný i ve Spojených státech, kde se počet trestných činů, jejichž oběťmi byli muslimové, zvýšil z 1400 v roce 2015 na více než 2000 v roce 2016. Některé státy USA odmítly statistiky tohoto druhu zločinů zveřejnit a sklidily tak kritiku v Kongresu. Odhady praví, že by čísla mohla být až třicetkrát vyšší.

Ale nemusíme chodit daleko. Xenofobní fanatici těžící ze strachu z neznámého, jenž je vlastní všem lidem, v Čechách mají sice pré až v posledních letech, ale historii islamofobie máme poměrně dlouhou. Hrůza „z Turka“, jehož hlavu, které vyklovává oči krkavec, má dodnes ve svém erbu knížecí rod Schwarzenbergů, vedla v 16. století českého pána a diplomata Václava Budovce z Budova k sepsání dnes úsměvně působícího spisu nazvaného Antialkorán. Ten měl s definitivní platností odradit všechny zbožné katolíky od myšlenek na případnou konverzi.

Jeho slovník s lety sice poněkud zastaral, nicméně obsah se zas tolik neliší od současných internetových diskusí: „A jistě kdybychom Turky za tak blízké sousedy neměli a s nimi bojovati nemuseli, ano že mnoho tisíců lidu křesťanského sobě podmaněného mají a posavád podmaňují, i náše milé přátely zajímají, hubí a mordují, mohlo by snad bez této práce býti. Ale poněvadž nám křesťanům ustavičný s nimi boj jest a mnozí k nim za tělem a světem jdou a odpadají… jaký tu jed medem pomazaný se podává a jako machomurka nad jiné všecky houby nejkrásnější, avšak jedovatá za dobrou houbu se vyhlašuje, ti takoví snadno k otrávení přicházejí, a zvláště kteří Písem svatých nečtou. Nebo o nebeském věku to smýšlejí, že bez práce a ustání jísti a píti a tělesných frejů požívati v něm budou, tak jakž se to vše z jejich Alkoránu ukáže.“

Václav Budovec z Budova se nakonec Turka bál zbytečně. Jeho život skončil spolu s dalšími šestadvaceti českými pány v rukou kata Mydláře na Staroměstském náměstí (a za to, že „mohametánům“ tlumočil, mu ještě před samotnou popravou vyřízli jazyk). Stejně, jako v případě odvážných mužů, kteří se minulý týden rozhodli postavit na obranu dvou mladých dívek, se tak nakonec „naši“ ukázali být podstatně nebezpečnější než „oni“. 

 

Většinu velkých měst získalo ANO, neovládlo ale Prahu. Významně ztratila ČSSD

Hnutí ANO získalo v letošních komunálních volbách nejvíce velkých měst. Ztratilo ale Prahu, kde vyhrála ODS před Piráty, ANO tam skončilo páté. V Brně, Ostravě a řadě dalších měst však zvítězilo. Významné ztráty zaznamenala sociální demokracie. V celé republice pak tradičně nejvíce zastupitelských křesel získala nejrůznější místní sdružení nezávislých kandidátů. Volební účast se pohybovala mírně nad 47 procenty, což je zhruba o tři procentní body víc než v roce 2014. Vyplývá to z údajů na volebním serveru.

Občanští demokraté sice v Praze vyhráli, ale mohou i tak skončit v opozici. O koalici chtějí totiž další subjekty, jež v hlavním městě uspěly - hnutí Praha Sobě a Spojené síly pro Prahu (TOP 09, STAN a KDU-ČSL) - jednat s Piráty. Do pražského zastupitelstva se poprvé od roku 1990 nedostanou zástupci ČSSD a KSČM. Sociální demokraté nebudou poprvé od roku 1990 ani v zastupitelstvech některých dalších měst, kde dosud měli vliv na chod radnic. Platí to například pro Hradec Králové, Ústí nad Labem a Zlín.

ODS, která v Praze vyhrála komunální volby, získala v 65členném zastupitelstvu 14 mandátů. Druzí Piráti mají 13 mandátů stejně jako třetí Praha Sobě a čtvrtá koalice TOP 09 a STAN. Hnutí ANO, jež mělo v minulém období primátorku, v Praze skončilo na pátém místě. Bude mít 12 křesel.

Volby

V Brně vyhrálo hnutí ANO s 23,03 procenta voličů a v pětapadesátičlenném zastupitelstvu získalo 18 mandátů. Na druhém místě skončila ODS s podporou Svobodných s výsledkem 18,55 procenta, což znamená zisk 14 mandátů. Primátor a lídr ANO Petr Vokřál jednal už s jedničkou ODS Markétou Vaňkovou. Ani jeden spolupráci nevyloučil, ale ani ji nepotvrdil.

V Ostravě vyhrálo ANO s velkým náskokem. Získalo 32,72 procenta hlasů a 21 mandátů v zastupitelstvu, které má 55 členů. Na druhém místě skončilo hnutí Ostravak, volilo ho 11,49 procenta lidí a má sedm mandátů. Ostravský primátor a lídr vítězného hnutí ANO Tomáš Macura už před volbami tvrdil, že by uvítal pokračování nynější koalice s hnutím Ostravak, ODS a lidovci. Dnes ČTK řekl, že to platí.

ANO zvítězilo ve valné většině krajských měst, na prvním místě skončilo také v Plzni, Olomouci, Jihlavě, Hradci Králové, Karlových Varech, Ústí nad Labem, Pardubicích, Českých Budějovicích a Zlíně. V Liberci skončilo ANO druhé, vyhráli tam Starostové pro Liberecký kraj.

Link

Z dalších statutárních měst zvítězila například v Karviné a ve Frýdku-Místku ČSSD. V Třinci vyhrálo sdružení Osobnosti pro Třinec, v Kladně Volba pro Kladno a v Mostě hnutí ProMOST. Občanští demokraté zvítězili v Jablonci nad Nisou, Mladé Boleslavi a Teplicích. ANO vyhrálo v Chomutově, Přerově, Prostějově, Havířově, Děčíně a Opavě.

Drahoš a Čunek se můžou smát, o Senát zápolí ODS s ANO. Rath s Paroubkem propadli>>>

Premiér a předseda ANO Andrej Babiš označil výsledky v krajských a okresních městech za úspěch. ANO podle něj mění Česko k lepšímu. Pražský výsledek předseda ANO a premiér považuje za důsledek toho, jaké bylo působení zástupců hnutí v hlavním městě v uplynulých čtyřech letech. Neočekává, že by výsledek voleb ovlivnil fungování koaliční menšinové vlády ANO a ČSSD.

Podle předsedy ODS Petra Fialy občanští demokraté ve volbách jasně posílili a ukazuje se, že strana jde krok po kroku správným směrem. V příštích volbách do Poslanecké sněmovny by podle něj měla ODS bojovat o směřování Česka proti "levicovému hnutí ANO". Babiš předtím při hodnocení voleb levicovou orientaci svého hnutí odmítl a Fialu kvůli podobným vyjádřením kritizoval.

Link

Předseda ČSSD Jan Hamáček bere výsledek voleb jako signál, že se sociální demokracie už odrazila ode dna, na které dopadla v loňských sněmovních volbách. Úspěchy se dostavily tam, kde je strana konsolidovaná, řekl. Vyzdvihl výsledky v Karviné, Frýdku-Místku či Náchodě, naopak pro velká města chce hledat nová témata, za vhodné považuje dostupné bydlení.

Volby se podle komisí obešly bez větších problémů. V Ústeckém kraji ale policie přijala několik podnětů kvůli podezření z možného pokusu o ovlivnění voleb, všemi se zabývá. Kriminalisté zasahovali ve volebních místnostech v Ústí nad Labem a Bílině na Teplicku, podrobnosti ale zatím policie sdělovat nebude.

Sto třicet mega v hajzlu a Prahu nemáme. Komentář čtěte zde>>>

Po volbách už padají hlavy. Rezignovat se chystá místopředseda ČSSD Foldyna>>>

-1