Články odjinud

Bití, surové mučení. Osudy migrantů v Súdánu má v rukou obávaná tajná policie

Bití, surové mučení. Osudy migrantů v Súdánu má v rukou obávaná tajná policie

Příliv migrantů do Evropy se značně snížil. Není to ovšem opadajícím zájmem o hledání štěstí na starém kontinentu. Důvodem je i zvýšená činnost orgánů, které se snaží běžence zadržet, ještě než vstoupí na evropskou půdu. Pomyslnou bezpečnostní bránou z východu je Turecko, které si za zadržování migrantů účtuje od EU vysoké příspěvky. Na jihu plní podobnou úlohu Súdán. „Bezpečnost“ na hranicích tu navíc zajišťuje tajná policie, která je ale údajně prorostlá korupcí a podílí se naopak na pašování osob. Migranti, které evropské země vrací zpět do Súdánu, navíc často končí ve vězení, kde jsou obětmi tvrdého mučení.

Na súdánských hranicích hlídkují patroly tajné policie. Podle zjištění The New York Times se ale někteří členové hlídek přímo účastnili masakrů civilistů v Dárfúru. Pachatelé dosud nevyšetřených válečných zločinů tak mají v rukou osudy migrantů, kteří se chtějí i z důvodů stále trvajících nepokojů dostat ven ze země.

Kromě toho hlídky nejen stráží hranice, ale za úplatu přes ně také uprchlíky převádí. To zřejmě ale nevadí zástupcům evropských zemí, kteří se Súdánem a dalšími africkými zeměmi jednají v rámci takzvaného Chartúmského procesu o ochraně před africkou migrací. Přestože pro evropské země stále platí embargo vývozu zbraní do Súdánu, země získává prostřednictvím jednání miliony euro, které jsou určeny na potraviny a zdravotní potřeby pro zachycené migranty, ale i na výcvik stráží.

„Angažujeme se ve zlepšení situace súdánských obyvatel, ale sankce vůči režimu neustále zůstávají. Nechceme úplně znemožnit migraci, ale chceme zemi umožnit, aby mohla postupovat bezpečným a důstojným způsobem,“ uvádí tisková mluvčí Evropské unie Catherine Rayová. Kritikům se nicméně nelíbí, že stejně, jako je nyní Evropa zavázaná Turecku, bude spolupráce Unie s válečnými zločinci v Súdánu znemožňovat objasnění těchto zločinů a částečně je i legitimizovat.

Konflikt v Dárfúru začal v roce 2003, kdy rebelové zaútočili na vládní pozice v hlavním městě Chartúmu. Konflikt eskaloval v občanskou válku a súdánský prezident Umar al-Bašír dal rozkaz k vypalování a drancování dárfúrských vesnic, údajně jako ochranu před rebely. Na zvěrstvech, která si dle odhadu OSN vyžádala už téměř půl milionu mrtvých, se prý podíleli i někteří velitelé i řadoví vojáci současné hraniční stráže.

Súdánští policisté se angažují také při přijímacích procesech migrantů přímo v Evropě. Belgie, Francie a Itálie využívají členy bezpečnostních složek při konfrontacích svých krajanů, kteří žádají o evropský azyl. Úkolem súdánských policistů je identifikovat možné chyby ve výpovědích žadatelů. Vzhledem k tomu, že jednání není většinou přítomný ale nikdo další, kdo by mluvil jejich jazykem, není jisté, co súdánští policisté běžencům říkají. Jistý je nicméně osud těch, které evropské země deportovaly zpět do Afriky.

Za poslední rok a půl Belgie, Francie a Itálie vrátily do Súdánu více než 50 žadatelů o azyl. Novináři z The New York Times mluvili s některými z nich. Ti popisovali, že po návratu do vlasti byli surově mučeni. Politický disident z Dárfúru uvedl, že po návratu jej zadrželi a ve vězení týrali elektrickými šoky a bili ho kovovými tyčemi až do bezvědomí. Nyní ho propustili na podmínku.

Tento disident uvedl, že před deportací se snažil francouzským úředníkům říct, že po návratu mu hrozí nebezpečí. „Řekl jsem francouzským policistům, že nás zabijí. Ale nerozuměli mi,“ uvedl. Generál Awad Elneil Dhia, který stojí v čele státní imigrační policie, ale nařčení popírá. Zmíněné problémy jsou výjimečné a jsou činem několika málo špatných jedinců, kteří se prý najdou v každé společnosti. „Nejsme příliš vzdálení vašim evropským standardům,“ uvedl.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud