Blíží se Erdoganův konec? Tureckého sultána mají dost i jeho dávní spolubojovníci | info.cz

Články odjinud

Blíží se Erdoganův konec? Tureckého sultána mají dost i jeho dávní spolubojovníci

Bývali oporami jeho suverénně vládnoucí Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP), teď se postavili proti němu. Předposlední prezident, někdejší předseda vlády i vicepremiér svorně kritizují autokraticky panujícího tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. Kromě sekulární a kurdské opozice tak novodobý sultán čelí už i silným soupeřům z vlastních, nábožensky konzervativních řad.

Letošní červen zřejmě opravdu vejde do tureckých politických dějin. Opakovaná porážka vládní strany AKP ve volbách na istanbulskou radnici podle opozice znamená „počátek konce“ Erdoganovy vlády. Zahraniční média pak ohlásila zrod politické hvězdy, kterou je prý nový starosta největšího tureckého města Ekrem Imamoglu z Republikánské lidové strany (CHP). Do boje se stále sebestřednějším Erdoganem se ale chystají zapojit také prominentní zběhové z AKP, včetně předposledního prezidenta, respektive propagátora hospodářských reforem.

Návrat k technokratickým kořenům

Po dlouhé sérii Erdoganových mocenských excesů a siláckých prohlášení už leckdo pozapomněl na reformátorské sklony jeho rané AKP. Turecko bylo na přelomu tisíciletí politicky i hospodářsky unavené, jeho elity opírající se o armádu, absolventy sekulárních univerzit a přímořský pás bohatých měst poněkud degenerovalo. AKP vtrhla do mocenského prostoru jako uragán s programem nejen populistickým a nábožensky konzervativním, ale i ekonomicky reformním. Erdogan tehdy nechal promluvit jak opomíjené vnitrozemí, tak mladé a ambiciózní technokraty, které vytáhl nahoru.

Jejich typickým představitelem je Ali Babacan (52). AKP (spolu)zakládal, v roce 2002 byl v jejích barvách zvolen poslancem a dosazen do kabinetu jako nejmladší ministr. V letech 2009 až 2015 byl už vicepremiérem pro hospodářství. Prezidenta definitivně opustil až letos. „Každý problém chci nahlédnout znovu, nezatíženě. Proto musím opustit partaj AKP a zároveň si připomenout klíčové myšlenky, na kterých byla kdysi vybudována – na respektu k lidským právům, svobodě a právnímu státu,“ citoval jeho slova server Middle East Eye. Tento turecký ekonom s americkou praxí hájil hospodářské reformy ze začátku tisíciletí a byl rovněž vyjednavačem s Evropskou unií v časech, kdy jistě část AKP o dobré vztahy se starým kontinentem ještě stála. I teď Babacan tvrdí, že chce do země dostat zahraniční investice. A hodlá prý také urovnat vztahy jak s Evropou, tak s NATO v čele s USA, které Erdogan popudil kromě jiného nákupem ruského protiletadlového systému S-400.

Vznik nové Babacanovy strany se očekává v září. A kromě některých bývalých ministrů ji hodlá podpořit také další těžká stranická váha, totiž předposlední prezident Abdullah Gül (68). Podle serveru Ahval hodlají oba politici založit středovou formaci se spíše liberálním programem. Což je v Gülově případě sice ne zcela překvapivý, přesto znatelný obrat, neboť začínal v islamistických hnutích. Už při vstupu do AKP, na jejímž zrodu se podobně Ali Babacan podílel, ale reprezentoval modernistické, i když stále nábožensky konzervativní křídlo. „Gül věří, že Babacan je relativně mladý a velmi nadějný politik, který má mnoho co nabídnout především v boji s korupcí a při očistě státu,“ uvedl pro web Middle East Eye blízký spolupracovník obou politiků.

Třetím významným dezertérem z Erdoganova někdejšího štábu je ex-premiér a někdejší ministr zahraničí Ahmet Davutoglu. Jinak spolutvůrce tzv. neo-osmanské politiky, která vychází z předpokladu civilizační spřízněnosti Turecka s etniky Balkánu, Kavkazu, Blízkého východu a severní Afriky. Tedy s regiony, které historicky ovládala, či ovlivňovala Osmanská říše. Turecká diplomacie se pod Davutoglovým vedením obrátila na Východ tak důkladně, že už ji na sledování Západu fakticky nezbyl čas. Patrně i to je důvod, proč Babacan a Gül s druhdy velmi vlivným teoretikem tureckého návratu pod osmanské prapory spolupracovat nechtějí, i když Davutoglu sám se o politickou funkci zjevně hlásí. 

Co na to samotný sultán?

Erdogan zareagoval jako vždy ve stylu „Turecko jsem já“. Když se dozvěděl o Babacanově zradě, vzkázal mu prý: „Nemáte právo rozdělovat ummu“. Na vysvětlenou: turecký prezident použil arabské slovo pro islámskou komunitu jako celek. V nejširším smyslu lze pod tímto pojmem chápat všechny muslimy planety. Jakkoli je Erdogan velikášský, v tomto případě měl na mysli snad jen ty turecké věřící, kteří ho v jeho kosmickém zápase o světskou budoucnost Turecka následují. I když jen Bůh a on ví…

„Prezident je připraven bojovat na život a smrt s kýmkoli, kdo ohrožuje jeho osobní moc,“ říká Liel Hintzová z americké Univerzity Johnse Hopkinse.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud