Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Bolestné výročí: Od útoků z 11. září uplynulo šestnáct let, Američané dodnes bojují s následky

Bolestné výročí: Od útoků z 11. září uplynulo šestnáct let, Američané dodnes bojují s následky

Před šestnácti lety, 11. září 2001, zasadili teroristé napojení na islamistickou organizaci Al-Káida Spojeným státům hodně bolavý úder. Záběry na hroutící se „dvojčata“ Světového obchodního centra obletěly celý svět, který spolu s USA oněměl hrůzou. Při sérii teroristických útoků zahynuly tisíce Američanů, řada lidí dodnes bojuje s následky. Po celé zemi budou probíhat vzpomínkové akce a vlajky na státních budovách budou staženy na půl žerdi.

Ve Spojených státech není pravděpodobně nikdo, kdo by si nevzpomněl, co v onen osudný den dělal.

„Byla jsem tehdy ve škole. Náš učitel najednou zapnul televizi a ukázal nám, co se stalo,“ vzpomíná osmadvacetiletá Raisa z Los Angeles. „Viděla jsem v přímém přenosu, jak do druhé věže (Světového obchodního centra, pozn. red.) nabouralo další letadlo. Byla to ta nejšílenější věc, jakou jsem jako třináctiletá holka mohla vidět. Tehdy jsem si uvědomila, jak špatným místem může svět být,“ dodala.

Na 11. září 2001 nikdy nezapomene ani Lisa Cahillová, která tehdy pracovala jako policistka v New Yorku. Dnes už je ve výslužbě. „Musíme neustále myslet na to, že jsme v ohrožení. Nezáleží na tom, kolik času od té doby uteklo,“ svěřila se Cahillová novinářům. „Až přijde 11. září, chci, aby si tohle lidé uvědomili“.

Tehdy ráno, stejně jako každý jiný den, Cahillová vstala a vypravila se do práce. „V 8:30 si moje kolegyně vzala pauzu a bylo tam také několik mladých policistů, kteří zrovna čekali, až si budou moct vyzvednout své uniformy. Krátce na to se naše budova otřásla a já se ohlédla. Kolegyně mi oznámila, že vybuchla bomba,“ vypráví policistka. Cahillová tomu ale nechtěla uvěřit, protože měla za to, že pokud by v budově bomba skutečně vybouchla, stanici by srovnala se zemí. To se ale nestalo.

Vyběhla proto ven a podívala se na Světové obchodní centrum, které bylo jen několik desítek metrů od ní. „Bylo celé v plamenech. Chudáci, ti lidé, pronesl někdo vedle mě. Viděla jsem, jak z okna létají nějaké předměty. Chtěla jsem věřit, že to byl nábytek, ale byli to lidé,“ pokračuje ve svém vyprávění. Dodnes se, stejně jako řada jejích kolegů, léčí z posttraumatického šoku.

Do Světového obchodního centra narazila dvě letadla a zabila všechny lidi na palubě a další, kteří se nacházeli zrovna uvnitř budov. Obě zasažené věže se do dvou hodin zhroutily a zničily sousední budovy. Další unesené letadlo už v tu dobu narazilo na Pentagon a čtvrté se zřítilo v polích v Pensylvánii.

Díky záznamům z černých skříněk se lidé po celém světě mohli dozvědět, co se na palubě posledně zmíněného letadla v posledních momentech před pádem odehrálo.

Letadlo typu Boeing 757-222 mělo odstartovat přesně v osm hodin z mezinárodního letiště v Newarku ve státě New Jersey. Cílem letu bylo San Francisco. Kvůli zpoždění se ale start povedl až o čtyřicet minut později. Let, který měl být pro posádku denní rutinou, se za dalších 46 minut změnil v boj o přežití. Posádka i všichni pasažéři jej prohráli.

Letadlo bylo ve vzduchu uneseno čtyřmi teroristy, kteří přemohli posádku a dostali se do kokpitu stroje. Krátce po únosu letadla jeden člen posádky začal vysílat rádiový signál „mayday“. Záznamové zařízení začalo nahrávat posledních třicet minut letu, bylo 9 hodin 31 minut. V ten moment jeden z únosců oznámil pasažérům: „Dámy a pánové: Tady je kapitán. Prosím, posaďte se, zůstaňte sedět. Na palubě je bomba. Takže seďte“.

Černá skříňka v tento moment zachytila, jak se pravděpodobně těžce zraněný pilot letadla Jason Dahl pokouší opět chopit řízení letu. Do toho je slyšet modlitba jiného únosce, která probíhá v arabštině.

V 9:39 k vystraženým pasažérům opět promlouvil první terorista, Ziad Jarrah, který je považován za hlavní osobu únosu a muže, jež se po přemožení pilota ujmul řízení stroje. „Tady je kapitán. Chtěl bych vám říct, abyste všichni zůstali sedět. Máme na palubě bombu a vracíme se zpět na letiště, máme své požadavky. Takže zůstaňte potichu sedět.“ Další rádiové vysílání z letadla už nezaznělo.

Záznamy z paluby letadla ale odhalují, že o pár minut později se začalo něco odehrávat vzadu v letadle. Únosci se navzájem ptají, co se děje. „Je tam něco? Boj? Jo?“ O minutu později je slyšet, jak jeden z několikrát opakuje: „Chtějí se sem dostat. Držte to, držte to zevnitř.“

V dalších dvou minutách si teroristi pravděpodobně naplno uvědomili, že se jim nepodaří splnit úkol – tedy navést letadlo na Washington DC. „Je to tak? Ukončíme to?“ říká jeden druhému pravděpodobně ve chvíli, kdy několik členů posádky vnikne do kabiny. Na záznamu jsou slyšet jejich hlasy.

V 10:02 přichází příkaz od hlavního únosce Jarraha, aby letadlo s posádkou i pasažéry zamířilo k zemi. Únosci volají „Alláh je největší“, tedy větu, kterou opakují až do chvíle, kdy boeing narazí do pole a zabije všechny, kteří jsou jeho palubě.

 

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1