Brutální násilí, hlad a práce bez výplaty. Afričtí migranti zažívají v Libyi nelidské utrpení | info.cz

Články odjinud

Brutální násilí, hlad a práce bez výplaty. Afričtí migranti zažívají v Libyi nelidské utrpení

Každý týden připlouvají k italským břehům stovky migrantů z nejrůznějších koutů Afriky. Mnohým se ale cestu přes Středozemní moře překonat nepodaří a končí v detenčních centrech v Libyi, kde je čeká peklo. Stávají se z nich novodobí otroci – musí odvádět tvrdou práci, aniž by za ni mohli čekat výdělek, a na denním pořádku je i brutální bití kovovými tyčemi. Dokazují to svědectví mladých Nigerijců, kteří hovořili s britskou televizí BBC. Z libyjských záchytných center se jim podařilo dostat pryč, místo vysněné cesty do Evropy se však museli vrátit zpátky domů.

Příběhy Nigerijců, se kterými měli možnost hovořit reportéři BBC, jsou téměř totožné. Všichni byli svědky brutálních praktik dozorců v detenčních táborech, kdy jsou zadržovaní migranti terčem násilí, cíleného hladovění a často také znásilňování. Jejich slova dokazují také nedávné odhalení, podle kterého jsou migranti v Libyi prodáváni jako otroci.

Většina ze zadržených migrantů končí ve vězení horského města Gharján vzdáleného necelých 90 kilometrů od Tripolisu. V brutálním detenčním centru strávil čtyři měsíce i Lucky Akhanene, který pro BBC popsal den, kdy do jeho cely přišli dozorci a vybrali si šest migrantů k otrocké práci. „Předali nás jejich přátelům. Neplatili nám. Byla to prostě jen tvrdá práce – když jste při práci nebyl dost rychlý, dostal jste výprask,“ popisuje nigerijský mladík.

Do Gharjánu se dostali i Jackson Uwumarogie a Felix Efe, které zadržela libyjská pobřežní stráž nedaleko od pobřeží. Pro BBC popsali, jak v noci přišli dozorci a vytáhli 20 mužů ven. Tam jim zakryli oči a zaslechli, že je dozorci prodali za 1000 dinárů, tedy za téměř 16 tisíc korun. Pak je neznámí muži naložili do dodávky a odvezli na farmu, kde krmili dobytek a sklízeli cibuli. Některé dny ani nedostali najíst a k pití dostávali mořskou vodu. Noc trávili v dřevěné boudě, kterou 24 hodin hlídala ozbrojená stráž. Peníze za práci nikdy neviděli.

Po šesti měsících je ozbrojení muži naložili dodávky a odvezli do pouště. „Tam nás vyhnali,“ popisuje Nigerijec. Pomoci se dočkali až po dvou dnech. „Bylo to s boží pomocí, když nás našel muž, který nás zachránil,“ vzpomíná na den, kdy je neznámý muž odvezl do Tripolisu a předal je pracovníkům Mezinárodní organizace pro migraci (IOM).

Děsivou zkušenost má za sebou i Mac Agheyere, který se vydal na cestu do Evropy v roce 2015, byl ale zadržen a skončil v záchytném centru. Ven se dostal díky penězům půjčeným od rodiny v Nigérii, pak se však do libyjského vězení dostal znovu. Tentokrát už na zaplacení neměl, přišel ale muž, který byl za jeho propuštěný ochotný zaplatit. „Myslel jsem, že je to mesiáš. Nevěděl jsem, že je to zlý člověk,“ popisuje své velké zklamání. Muž, který ho vykoupil, vlastnil myčku pro automobily a několik domů na pláži. Musel pro něj pracovat celý měsíc, aby mu gesto splatil.

Když měsíc uplynul, dohodli se, že dostane za práci zaplaceno. Po dvou měsících však majitel platit odmítl, a tak přestal pracovat i Agheyere. „Zmlátil mě železnou tyčí,“ vzpomíná. „Vzal ostnatý drát a svázal mi s ním ruce a nohy. Hodil mě do auta a odvezl zpátky do věznice,“ popisuje Nigerijec. V Gharjánu strávil dalších sedm měsíců, kdy viděl 20 lidí zemřít. Zpátky do Nigérie se dostal díky pracovníkům IOM.

Svědectví z vězení Gharján jsou pokaždé stejné. Migranti zde dostávali jen velmi málo jídla – k snídani krajíc chleba menší než dlaň ruky a k večeři rozbředlé těstoviny. Někteří popisují, že z žízně pili i vodu ze záchodu. Kruté bití zde bylo na denním pořádku. „Ani ve vězení v Nigérii nebijí Nigerijce takovým způsobem, jako bijí Nigerijce tam,“ říká Fatima Ateweová, která jako jediná žena souhlasila, že s BBC promluví. Do Gharjánu se dostala spolu s kamarádkou, strávila zde jen ale deset dní. I za takto krátkou dobu poznala, jak to ve vězení chodí. „Ve dne i v noci zde umírá mnoho lidí,“ dodává.   

Počet migrantů zadržených v těchto detenčních zařízeních stále stoupá. Země Evropské unie totiž pobízejí Libyi, aby omezovala nelegální migraci před Středozemní moře, a školí tamní pobřežní stráž k odchytu lodí s migranty, kteří opouštějí libyjské vody. Počet lidí připlouvajících k italským břehům se tak rapidně snížil, mnozí migranti ale končí v centrech, jako je Gharján. „Jen chci všechny tam venku varovat. Libye není místo, kam jít,“ říká Lucky Akhanene. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud