Budou se rodit děti mrtvým mužům? Británie diskutuje o darování spermií zemřelých | info.cz

Články odjinud

Budou se rodit děti mrtvým mužům? Británie diskutuje o darování spermií zemřelých

Reprodukční medicína prochází dalším přelomovým milníkem. Odborníci ve Velké Británii zahájili zcela seriózní diskusi o tom, zda by bylo možné posmrtně darovat sperma. Argumentují tím, že když se člověk může zavázat k posmrtnému využití jiných svých orgánů, mohl by stejně tak pomoci druhým k „vyléčení“ neplodnosti. V Česku jsou experti z podobné snahy zatím rozpačití.

Debatu o posmrtném dárcovství spermií rozpoutal na konci ledna článek v renomovaném britském časopise Journal of Medical Ethics, citovaný později v mnoha britských i světových médiích. Dva britští odborníci na reprodukční medicínu, doktor Nathan Hodson z Univerzity v Leicesteru a doktor Joshua Parker z Wythenshawe Hospital v Manchesteru, navrhli, aby britští muži mohli dát za života souhlas s darováním spermatu.

Podle nich by se jednalo o „morálně-přípustný způsob“, jak ve Velké Británii vyřešit nedostatek dárcovských spermií obecně. Do země se totiž musí údajně každý rok dovážet pro zájemkyně o umělé početí až 7 000 dávek spermatu ze zahraničí, zejména z Dánska a USA.

Jestliže se podle nich od mrtvých dárců transplantují i oční rohovky, je to jasný důkaz toho, že posmrtné dárcovství už není omezeno jen na případy, kdy je příjemce orgánů v bezprostředním ohrožení života. „Pokud je morálně přijatelné, že jednotlivci mohou darovat své tkáně, aby zmírnili utrpení druhých (...), nevidíme žádný důvod, proč to nerozšířit na další formy utrpení, jako je neplodnost, která může, anebo také nemusí být považována za nemoc,“ uvedli doktoři Hodson a Parker.

A jak by bylo možné odebírat spermie mrtvým mužům? Údajně poměrně jednoduše. Lékaři tvrdí, že k početí zdravého dítěte může být použito i sperma, odebrané dokonce až do 48 hodin po smrti muže. Hodson a Parker jsou navíc přesvědčeni o tom, že kdyby dárce věděl, že jeho spermie budou využité k početí dítěte až po jeho smrti, odbouralo by to některé překážky a předsudky, spojené s riziky dárcovství za života. Ať je to například ztráta anonymity nebo nepříjemné rozhovory, týkající se detailů osobního života.

Výhody posmrtného dárcovství

Možné výhody posmrtného dárcovství údajně potvrzují i někteří muži, kteří už sperma darovali. „Myslím, že bychom viděli mnohem více lidí, kteří se k dárcovství rozhodnou,“ řekl pro televizi BBC Jeffrey Ingold, bývalý dárce spermatu. Návrh ale vyvolal pochopitelně i zcela opačné reakce. Podle některých odborníků navrhované opatření vůbec nebere ohled na pocity dítěte, které se jednou dozví, že bylo zcela záměrně počato spermiemi člověka, který už nežije. Ve Velké Británii mají na rozdíl od Česka děti po dovršení 18 let právo úředně zjistit identitu lidí, kteří se podíleli na jejich umělém početí. To znamená dárce spermatu, dárkyně vajíčka či náhradní matky.

„Raději bych investoval energii do pokusů o nábor mladších, zdravých a ochotných dárců, kteří mají šanci být naživu, když se o ně začne zajímat osoba, která přišla na svět s jejich pomocí,“ uvedl pro televizi CNN Allan Pacey, profesor andrologie na Sheffieldské univerzitě. Otázkou ale každopádně zůstává, proč má právě Velká Británie takový problém se zajištěním dostatečného počtu domácích mladých mužů, ochotných darovat sperma.

Odpověď je podle odborníků jednoduchá. Britové mají pravděpodobně nejbenevolentnější zákony v oblasti pravidel pro umělé početí v Evropě. „Požádat o asistovanou reprodukci tam mohou jak homosexuální páry, tak osamělé ženy bez partnera,“ vysvětluje psycholožka Hana Konečná z Jihočeské univerzity, která je za ČR členkou Bioetické komise Rady Evropy.

Z logiky věci tak podle Konečné vyplývá, že největší zájem o dárcovství spermatu je právě ze strany osamělých žen a lesbických párů, které se bez darovaných spermií neobejdou. „U heterosexuálních dvojic jsou případy, kdy medicína nedokáže pomoci muži k tomu, aby počal dítě ze svého vlastního spermatu už díky medicínskému pokroku jen opravdu výjimečné,“ tvrdí Konečná.

Mají všichni právo na dítě?

Platí tedy podle ní jakási přímá úměra, že čím více žen žádá v Británii o asistovanou reprodukci, tím více roste i zájem o darované spermie. V Česku, alespoň prozatím, nemůže o asistovanou reprodukci požádat jednotlivec, ale pouze pár, tvořený ženou a mužem. Konečná je každopádně přesvědčena o tom, že uzákonění možnosti darovat posmrtně spermie by možná pomohlo k dítěti osamělým ženám, na druhou stranu by to ale poškodilo práva dítěte.

„A přitom ve všech mezinárodních úmluvách se píše, že právě právo dětí musí mít absolutní přednost,“ zdůrazňuje Konečná. Záměrné dárcovství spermatu zemřelého dárce se podle ní nedá srovnávat s tím, když dítě přijde o otce během života nebo se narodí až po jeho smrti. „To je něco zcela jiného. V prvních případech jde o události, které nemůžeme dopředu ovlivnit, zatímco ve druhém zcela záměrně vystavíme dítě situaci, kdy se narodí již zemřelému člověku,“ podotýká Konečná.

Pokud by měla možnost, nikdy by pro státem posvěcené dárcovství spermií po smrti nehlasovala. „Trochu totiž podezírám některé žadatelky, že by jim to vlastně vyhovovalo. Nemusely by se obávat, že dítě půjde jednou hledat svého biologického otce a dalších možných problémů. Co to ale může udělat s dětskou psychikou, už se nikdo neptá,“ upozorňuje Konečná.

S posmrtným dárcovstvím spermatu nesouhlasí ani někteří zástupci klinik reprodukční medicíny v Česku. Tvrdí totiž, že už samotná technická stránka celého procesu by přinesla tolik komplikací, že by se společnosti nevyplatila. „Pokud by někdo souhlasil s tím, že jeho spermie mohou být po jeho smrti někomu anonymně darované, určitě by nestačilo jen toto prohlášení. Anonymní dárce musí v současnosti splňovat řadu podmínek, například musí být znám a ověřen jeho současný zdravotní stav,“ uvedla pro INFO.CZ Andrea Nesvadbová, vedoucí embryologické a andrologické laboratoře IVF Clinic v Olomouci.

Už dnes si podle ní někteří muži, třeba vojáci v zahraničních misích, nechávají zmrazit spermie pro případ, že by kvůli možnému poškození zdraví nemohli mít později vlastní dítě. I v případech partnerského darování však musí muž dát úřední souhlas s využitím jeho spermatu konkrétní ženou na dobu maximálně šesti měsíců, sperma nelze libovolně použít kdykoliv. A to ani jeho vlastní partnerkou.

„Vůbec si proto nedovedu představit, jak komplikované by to muselo být, kdyby se odebíralo sperma zemřelým dárcům a anonymně předávalo zájemkyním. Snad by to mohlo fungovat jedině na základě vzájemné dohody dvou konkrétních partnerů. To by se ovšem musela změnit legislativa,“ říká Nesvadbová s tím, že pokud Britové nemají dostatek darovaných spermií, měli by investovat více energie a peněz do oslovení žijících dárců než do případného uzákonění možnosti posmrtného dárcovství. V Česku, kde nejsou zákony v oblasti práva na asistovanou reprodukci tak benevolentní jako v Británii, reprodukční kliniky podle Nesvadbové zatím žádným nedostatkem darovaného spermatu netrpí.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud