Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Bylo to jako být mrtvá." Drsná zpověď manželky tří bojovníků Islámského státu

„Bylo to jako být mrtvá." Drsná zpověď manželky tří bojovníků Islámského státu

Kdysi byla Maročanka Islam Mitatová moderní žena plná elánu. Dívku, která se s chutí oblékala do upnutých džínů a triček a chtěla se stát oděvní designérkou, nakonec osud zavál zcela jiným směrem. Přes seznamku Muslima.com se totiž seznámila se svým prvním manželem, z něhož se vyklubal bojovník Islámského státu, který ji unesl do Sýrie. Svůj příběh vyprávěla novinářům americké televize CNN.

Na internetu působil Ahmed Khalil sympatickým dojmem a do karet mu při námluvách hrálo také to, že poté, co před lety přišel z Afghánistánu do Evropy, získal britské občanství. Islam Mitatová si zanalyzovala situaci a zdálo se jí, že by pro ni britský manžel byl výhodou v její budoucnosti, kdy se chtěla stát návrhářkou.

Sice jí přišlo trochu zvláštní, že po ní hned zkraje budoucí manžel požadoval, aby změnila svůj styl oblékání a místo moderních upnutých triček a džínů začala nosit dlouhé šaty, ale vzhledem k tomu, že prostřednictvím výpisu z bankovního účtu předloženého jejím rodičům prokázal, že to se sňatkem myslí vážně, rozhodla se za něj provdat. 

Po svatbě odjeli novomanželé pozdravit Khalilovy rodiče do Afghánistánu,potom se vypravili na svatební cestu do Spojených arabských emirátů. V Dubaji se Ahmed své manželce Islam svěřil, že pro ni má překvapení. O co jde, se měla dozvědět v Turecku – zemi, o které jí choť tvrdil, že si tam našel práci, a že bude dalším státem, kam si spolu vyjedou na dovolenou.

Islam k jejímu velkému překvapení nečekala dovolená v luxusním hotelovém komplexu na mořském pobřeží. Místo toho s ní její manžel zamířil do dvoumilionového města Gaziantep na hranicích se Sýrií. Cizí muž, který hovořil pouze turecky, je zavezl do domu plného jiných mužů, žen a dětí. Ženy a muži měli vyhrazené odlišné místnosti, a když se jich Islam vyptávala, proč tam jsou, odpovídali jí, že konají hidžru.

V muslimském světě je hidžra pouť, přesídlení. První, kdo ji podnikl, byl prorok Mohamed, když putoval z Mekky do Mediny. Tito muži a ženy putovali do samozvaného chalífátu Islámského státu, do Sýrie. Maročanka si začala uvědomovat, že má nejspíš problém. Když se pokusila proti zavlečení do Sýrie protestovat, manžel jí oznámil, že je jednou jeho žena, a tak se musí podrobit.

Posledním řešením tak bylo požádat o pomoc turecké pohraničníky. Když se ale skupina, ve které byla Islam přiblížila k jejich stanovišti, začali na ně prý pálit ostrými, a tak jim nezbylo než uprchnout do Sýrie. Na dotaz reportérů CNN uvedla turecká strana, že nemůže poskytovat informace k jednotlivým případům.

Spolu s dalšími lidmi, kteří putovali do centra radikálů z Islámského státu, se Islam a Ahmed usídlili v jedné z ubytoven v syrském městě Džarábulus poblíž Aleppa. Spolu s nimi tam byli lidé z celého světa – z Velké Británie, Kanady, Francie, Belgie, Tuniska, Maroka, Alžírska nebo Saúdské Arábie.

Nedlouho poté, co do Sýrie dorazili, musel projít Ahmed výcvikem na bojovníka Islámského státu. Pryč byl měsíc, zatímco na něj těhotná Islam čekala v Džarábulusu. Po ukončení výcviku jej poslal Islámský stát do bitvy o Kobani, kde byl zabit hned první den. Jeho manželka tak zůstala opuštěná ve zcela neznámém prostředí.

Islam přiznává, že byla vyděšená. S běžnými Syřany měla zakázáno mluvit, a tak byla odkázaná pouze na kontakty se svými spolupoutníky. Nakonec se vdova přestěhovala k rodině manželova bratra, ten byl ale nedlouho poté rovněž zabit a potíže začaly nanovo. Islámský stát ženu nastěhoval do jedné ze svých ubytoven, kde zůstala, než přišel na svět její syn Abdulláh.

Když se k místu jejího pobytu přiblížila kurdská vojska, přišlo další nařízení ze strany samozvaného chalífátu. Islam se měla opět vdát a spolu s novým mužem se uchýlit do bezpečí. Druhým manželem Maročanky se stal kamarád jejího zesnulého muže, Abu Talha Al-Almani neboli Němec, jak zní jeho jméno, které obdržel od IS.

Společně se vydali přes město Manbidž do města Rakka. Po měsíčním pobytu tam se Islam se svým druhým manželem nechala rozvést, jelikož ji prý Al-Almani odmítal pouštět kamkoliv ven z domu. V té době také začala vymýšlet různé způsoby, jak by mohla se svým malým synem utéct.

Jak přiznává, bála se odejít okamžitě, jelikož jiným matkám, které se pokusily o totéž, byli jejich potomci odebráni, případně jim byly nařízeny týdny studia islámu. Situace navíc nebyla jednoduchá. Vedení IS se zasadilo o to, aby se lidé žijící ve městě Rakka nedostali do kontaktu s řadovými Syřany, kteří by jim byli ochotni pomoct. Pašeráci lidí se báli přijít s ní a jí podobnými do kontaktu, jelikož by je po odhalení čekala poprava. Jiní požadovali až pět tisíc dolarů, což bylo vysoko nad její finanční možnosti.

Nakonec přišel ze strany Islámského státu příkaz, aby se provdala potřetí. Jejím mužem se stal Abu Abdalláh Al-Afghani, tentokrát jméno poukazovalo na to, že je z Afghánistánu. Ve skutečnosti se ale jednalo o Inda, jehož matka žila v Austrálii. Islam svého třetího muže popisuje jako velice citlivého člověka, což mu ovšem nebránilo vyrazit do bitvy na straně Islámského státu, kde byl v bitvě o město Tabqa zabit.

Vdova, která mezitím svému třetímu manželovi porodila dceru Marii, se definitivně rozhodla utéct. Podle jejího popisu nebyla Rakka rozhodně rájem pro věřící muslimy, jak ji popisuje propaganda ISIS. Místo toho byla ve dne v noci ve městě slyšet střelba, svištění raket a výbuchy. Bylo to prý „jako být mrtvá, nebyl to život,“ líčila mladá žena.

Před přáteli a známými tak utajila manželovu smrt v bitvě a začala se zbavovat svého majetku, aby měla peníze na útěk. Za pomoci převaděčů se tak dostala na území pod správou kurdských milic YPG. Kurdové matku bezmála dvouletého Abdulláha a desetiměsíční Marie vyslýchali, a až když byli přesvědčeni, že je její příběh pravdivý, nesnaží se je obalamutit a nepředstavuje riziko, tak jí poskytli úkryt v jednom ze svých bezpečných domů.

Zástupci milic YPG pak kontaktovali marockou ambasádu v Bejrútu, aby informovali úřady v domovské zemi Islam o jejím osudu. Ženin otec v Maroku doufá, že se jeho dcera po budoucím diplomatickém zásahu ze strany samotného krále Mohameda VI. vrátí do vlasti, ona sama ale takovou představou tak docela nadšená není.

Jelikož byl otec jejího prvního syna britským občanem, tak doufá, že by jak ona, tak její děti mohli obdržet britské cestovní doklady. Za další variantu pak považuje odcestovat do Austrálie, kde by chtěla žít s matkou svého mrtvého třetího manžela. Především však přiznává, že je zmatená. „Nevím, kam chci jít,“ říká Islam Mitatová. „Nevím to, protože celý můj život je zničený.“

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744