Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Čech, který si u Dunaje založil stát, doufá v podporu Trumpa. Uznají USA Liberland?

Čech, který si u Dunaje založil stát, doufá v podporu Trumpa. Uznají USA Liberland?

Celý svět s napětím očekává, jak se bude zahraniční politika Spojených států vyvíjet po nástupu Donalda Trumpa. Zatímco v řadě zemí včetně východní Evropy nebo Číny Trump vyvolává především obavy, jiní v něm vidí příležitost. V podporu nového amerického prezidenta doufá Vít Jedlička, který v dubnu roku 2015 založil na pomezí Chorvatska a Srbska samozvaný mikrostát Liberland. Se skupinou svých příznivců se vypravil na Trumpovu inauguraci. Jaké jsou jeho vyhlídky?

Trump v čele Spojených států „rozhodně otevírá nové dveře“, řekl pro blog amerického deníku Washington Post WorldViews třiatřicetiletý Čech Vít Jedlička. Za budoucnost svého projektu chce aktivně bojovat.

Samozvaný stát Liberland o rozloze sedmi kilometrů čtverečních založil Jedlička před necelými dvěma lety na západním břehu Dunaje. Místo mezi Chorvatskem a Srbskem bylo předmětem vleklého hraničního sporu obou zemí, z nichž ani jedna si na území nedělala nárok. Situace se proto rozhodl využít Jedlička, který zde zřídil republiku s prvky přímé demokracie. Sám je velkým zastáncem svobody jednotlivce a minimálních zásahů ze strany státu do ekonomiky a životů lidí. 

Kromě toho, že občané Liberlandu nemají na území umožněn trvalý přístup, má samozvaná země celou řadu dalších problémů a zatím funguje hlavně jako objekt zájmu zvědavých médií. Ten největší je, že ji žádný stát zatím oficiálně neuznal. Naději nyní zástupci Liberlandu vidí právě v Donaldu Trumpovi. Pokud by se do prezidentského křesla dostala demokratická kandidátka Hillary Clintonová, šance, že by americká vláda Liberland uznala, by podle nich byla nulová.

Zatímco někteří kolegové Jedličky pochybují, že by je Trump mohl v blízké době podpořit, zakladatel samozvaného státu doufá, že by nový šéf Bílého domu mohl zemi poskytnout alespoň „tichou podporu“ například v oblasti turismu. „A také doufáme, že bude Liberland ode dneška za pár let plně uznán,“ říká Jedlička, který do Trumpa vkládá naději zejména kvůli jeho postojům v oblasti zahraniční politiky.

Ještě než Trump usedl do křesla v Oválné pracovně, nastínil některé dosud nevídané kroky, které by mohl v čele USA udělat. Naznačil například, že by se americká ambasáda v Izraeli mohla přesunout do Jeruzaléma, který by zároveň USA uznaly jako hlavní město Izraele. Stěhování diplomatů na místo, které je od věků předmětem sporů, by vyvolalo vlnu nevole mezi Palestinci a v muslimském světě.  

Svými výroky o přehodnocení vztahu Spojených států v rámci NATO Trump pro změnu vyvolal obavy ve východoevropských státech sousedících s Ruskem.

Zatímco některým nahání obrat v zahraniční politice Spojených států husí kůži, Jedličkovi to dodává odvahu, že by mu plán s Trumpem mohl vyjít. Za „dobrý signál jeho otevřenosti změnit nastolené pořádky v zahraniční politice“ považuje například možný konec respektu USA k zažité politice jedné Číny a nastolení vstřícnějších vztahů s Tchaj-wanem, jehož politici jsou Pekingu trnem v oku.

Aby se k Trumpovi dostal blíž, chce Jedlička využít dobrých vztahů s některými členy Kongresu, kteří jsou nakloněni libertariánství stejně jako on. Novopečenému americkému prezidentovi chce zahrát na strunu také tím, že jeden z členů tzv. liberlandské vlády vydal v Polsku Trumpovu poslední knihu, kde popisuje, jak se stal z byznysmena prezidentským kandidátem. „Podepsal smlouvu s Trumpem samotným,“ říká Američan Thomas Walls, který byl loni jmenován „ministrem zahraničí Liberlandu“.

Jedlička s Wallsem přiznávají, že Trumpova ideologie není čistě libertariánská a nelíbí se jim například jeho protekcionistická politika, která jde proti principům volného obchodu. Oba ale tvrdí, že existuje celá řada oblastí, ve kterých by s Trumpem mohli spolupracovat. Nadšení jsou právě z jeho zahraniční politiky, která podle nich odpovídá mottu Liberlandu: „Žít a nechat žít“.

Přestože cesta Jedličkovy skupiny do Spojených států žádný zvlášť velký posun pro Liberland neznamenala, jeho zakladatel je nadšený. „Nemyslím si, že změnila mnoho, ale pro podporu Liberlandu to je další krok vpřed. Máme velmi pěkné kontakty, které jsou pro budoucnost Liberlandu potřeba,“ říká Jedlička.

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744