Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Česko by se mělo držet značky „Václav Havel" a obchodovat s ní. Komentář Pavla Novotného

Česko by se mělo držet značky „Václav Havel" a obchodovat s ní. Komentář Pavla Novotného

Čeští politici i diplomaté zavrhli globálně proslulou značku „Václav Havel“, kterou neumějí morálně ani politicky zobchodovat. Do diplomatických jednání chodí v servilním předklonu, aby partnery náhodou nepopudili. Zbudou na ně proto jen drobky smetené na podlahu, protože sedět u stolu smějí jen ti sebevědomí, kteří se nebojí zeptat (třeba) na svobodu projevu nebo vězněné disidenty.

Estráda, kterou česká velvyslankyně v Sýrii Eva Filipi zkraje srpna připravila pro nového ministra zahraničí Jana Hamáčka, je učebnicovým příkladem brutální „ekonomizace“, ba spíše demoralizace pražské diplomacie. Hamáček přivezl z návštěvy Damašku dva německé humanitární pracovníky, což je (bez ironie) dobrá zpráva, hlavně pro ně a jejich rodiny. Média pěla ódy na Filipi, ba i roli, kterou prý Česko díky ní v mezinárodní diplomacii získalo. I šéfdiplomat si užil minuty slávy a zdálo se, že vládní angažmá nemohl odstartovat lépe…

Speciál INFO.CZ Srpen 1968Speciál INFO.CZ Srpen 1968autor: Info.cz

Co se ale na příběh podívat cynickýma očima? Ambasadorka, která vsadila na bezpodmínečnou, navíc veřejnou spolupráci s diktátorským, pragmaticky krutým režimem Bašára Asada, u syrských přátel zaurgovala svobodu pro dva zadržované, patrně neškodné Němce. Obdarovala jimi čerstvého ministra a šéfa ČSSD, který jí bude vděčný, neboť u veřejnosti získal body za pragmatickou diplomacii. To je ta, co se neohlíží na prázdné fráze o lidských právech, zato maká na investicích, třeba těch čínských. Takto nahlédnuto lze porozumět i tzv. Prohlášení čtyř, ve kterém se nejvyšší ústavní činitelé ve jménu ekonomického pokroku omlouvají pekingským komunistům za kontakt českého ministra se sice výjimečným, stále však jen tibetským mnichem.

Není náhoda, že hvězdou současného Černína je Eva Filipi. Orientalistka, kterou formovala 70. léta arabská i československá, do značné míry splývá s damašským establishmentem. Lze jen spekulovat, zda jsou jí sekulární arabští diktátoři sympatičtí už od mládí. Nebo jen považuje za pragmatické poslušně uchopit mávátko a vystoupit na pomyslnou režimní tribunu, kdykoli si to hostitelé přejí. Ať už její misi hodnotíme jakkoli, zdá se být ryzí reprezentantkou trendu, který lze označit za post-havlovskou diplomacii.

Havlovo sebevědomí nahradil Zemanův krteček

Její kontury definoval, prý i na přání nadřízených, Petr Drulák. Ex-šéf Ústavu mezinárodních vztahů, poté náměstek zahraničí pod Lubomírem Zaorálkem, teď velvyslanec ve Francii. V rozhovoru pro Lidové noviny z roku 2014 se vymezil vůči (ne vždy uplatňovanému) důrazu na lidská práva, která označil za „falešný universalismus“. Jako malá země podle něj musíme respektovat „červené linie“ stanovené „globálním gigantem“ Čínou. Soudí také, že významné renomé České republiky není spojené s havlovským pojetím lidských práv.

Od té doby lze především v podání prezidenta Miloše Zemana sledovat orgie morálně i věcně vyprázdněné zahraniční politiky. Cvičení s krtečkem a příběh o tom, kterak se český prezident přijel do Číny stabilitě učit, vstoupí do dějin servility. Stejně jako Zemanovo bezpodstatné pochlebování ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi. Je otázka, proč – respektive v čím zájmu – se Zeman takto chová. Jisté je, že výstupy obou posledních prezidentů takřka překryly značku, o které pochybuje český muž v Paříži. A kterou nezmiňuje ani tradičně oportunistické ministerstvo zahraničí, patrně z příkazu politiků i doby.

Jméno „Václav Havel“ je přitom výjimečný brand. Jasně geograficky ukotvený: postkomunistická středovýchodní Evropa. Srozumitelný: pevná evropská i atlantická vazba, důraz na svobodu a lidská práva. Politikům i diplomatům, ale nejen jim, je důvěrně známá. Je s ní spojen marketéry vyžadovaný příběh politického vězně a přítele globálně proslulých rockerů. Nikde navíc není psáno, že havlovská země pragmaticky neustoupí v případě, že je kam (a hodí se jí to). Dotaz na uvězněného disidenta budí u partnera respekt a dokazuje zdravé sebevědomí. Příchod v předklonu je k smíchu každému, tím spíše, když je služebný politik zjevnou loutkou podnikatelských skupin.

Lidsky lze chápat anti-havlovské sentimenty jeho předchůdců, má ale Česko opravdu přijít o světově známou značku kvůli výlevům zhrzených starců?

Konec dějin? Kdeže, demokracie přežije i Trumpa

A že teď Havlovo poselství není v kurzu? To snad s Donaldem Trumpem nastává právem vysmívaný Konec dějin? Stejně jako si liberální demokraté zkraje 90. let minulého století vysnili definitivní vítězství svobodného řádu, i nyní autoritářští populisté předpokládají, že jejich věčné (a věčně se hašteřící) národy i rasové předsudky přijalo lidstvo provždy za své. Mám pro ně špatnou zprávu: svět nekončí a zase přijde čas, kdy lidé budou hledat jiné hodnoty než univerzální nenávist. Morálka, která je nyní k smíchu, přežije nejen Donalda Trumpa, ale ano, i Miloše Zemana.

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1