Články odjinud

Česko by se mělo držet značky „Václav Havel" a obchodovat s ní. Komentář Pavla Novotného

Česko by se mělo držet značky „Václav Havel" a obchodovat s ní. Komentář Pavla Novotného

Čeští politici i diplomaté zavrhli globálně proslulou značku „Václav Havel“, kterou neumějí morálně ani politicky zobchodovat. Do diplomatických jednání chodí v servilním předklonu, aby partnery náhodou nepopudili. Zbudou na ně proto jen drobky smetené na podlahu, protože sedět u stolu smějí jen ti sebevědomí, kteří se nebojí zeptat (třeba) na svobodu projevu nebo vězněné disidenty.

Estráda, kterou česká velvyslankyně v Sýrii Eva Filipi zkraje srpna připravila pro nového ministra zahraničí Jana Hamáčka, je učebnicovým příkladem brutální „ekonomizace“, ba spíše demoralizace pražské diplomacie. Hamáček přivezl z návštěvy Damašku dva německé humanitární pracovníky, což je (bez ironie) dobrá zpráva, hlavně pro ně a jejich rodiny. Média pěla ódy na Filipi, ba i roli, kterou prý Česko díky ní v mezinárodní diplomacii získalo. I šéfdiplomat si užil minuty slávy a zdálo se, že vládní angažmá nemohl odstartovat lépe…

Speciál INFO.CZ Srpen 1968Speciál INFO.CZ Srpen 1968autor: Info.cz

Co se ale na příběh podívat cynickýma očima? Ambasadorka, která vsadila na bezpodmínečnou, navíc veřejnou spolupráci s diktátorským, pragmaticky krutým režimem Bašára Asada, u syrských přátel zaurgovala svobodu pro dva zadržované, patrně neškodné Němce. Obdarovala jimi čerstvého ministra a šéfa ČSSD, který jí bude vděčný, neboť u veřejnosti získal body za pragmatickou diplomacii. To je ta, co se neohlíží na prázdné fráze o lidských právech, zato maká na investicích, třeba těch čínských. Takto nahlédnuto lze porozumět i tzv. Prohlášení čtyř, ve kterém se nejvyšší ústavní činitelé ve jménu ekonomického pokroku omlouvají pekingským komunistům za kontakt českého ministra se sice výjimečným, stále však jen tibetským mnichem.

Není náhoda, že hvězdou současného Černína je Eva Filipi. Orientalistka, kterou formovala 70. léta arabská i československá, do značné míry splývá s damašským establishmentem. Lze jen spekulovat, zda jsou jí sekulární arabští diktátoři sympatičtí už od mládí. Nebo jen považuje za pragmatické poslušně uchopit mávátko a vystoupit na pomyslnou režimní tribunu, kdykoli si to hostitelé přejí. Ať už její misi hodnotíme jakkoli, zdá se být ryzí reprezentantkou trendu, který lze označit za post-havlovskou diplomacii.

Havlovo sebevědomí nahradil Zemanův krteček

Její kontury definoval, prý i na přání nadřízených, Petr Drulák. Ex-šéf Ústavu mezinárodních vztahů, poté náměstek zahraničí pod Lubomírem Zaorálkem, teď velvyslanec ve Francii. V rozhovoru pro Lidové noviny z roku 2014 se vymezil vůči (ne vždy uplatňovanému) důrazu na lidská práva, která označil za „falešný universalismus“. Jako malá země podle něj musíme respektovat „červené linie“ stanovené „globálním gigantem“ Čínou. Soudí také, že významné renomé České republiky není spojené s havlovským pojetím lidských práv.

Od té doby lze především v podání prezidenta Miloše Zemana sledovat orgie morálně i věcně vyprázdněné zahraniční politiky. Cvičení s krtečkem a příběh o tom, kterak se český prezident přijel do Číny stabilitě učit, vstoupí do dějin servility. Stejně jako Zemanovo bezpodstatné pochlebování ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi. Je otázka, proč – respektive v čím zájmu – se Zeman takto chová. Jisté je, že výstupy obou posledních prezidentů takřka překryly značku, o které pochybuje český muž v Paříži. A kterou nezmiňuje ani tradičně oportunistické ministerstvo zahraničí, patrně z příkazu politiků i doby.

Jméno „Václav Havel“ je přitom výjimečný brand. Jasně geograficky ukotvený: postkomunistická středovýchodní Evropa. Srozumitelný: pevná evropská i atlantická vazba, důraz na svobodu a lidská práva. Politikům i diplomatům, ale nejen jim, je důvěrně známá. Je s ní spojen marketéry vyžadovaný příběh politického vězně a přítele globálně proslulých rockerů. Nikde navíc není psáno, že havlovská země pragmaticky neustoupí v případě, že je kam (a hodí se jí to). Dotaz na uvězněného disidenta budí u partnera respekt a dokazuje zdravé sebevědomí. Příchod v předklonu je k smíchu každému, tím spíše, když je služebný politik zjevnou loutkou podnikatelských skupin.

Lidsky lze chápat anti-havlovské sentimenty jeho předchůdců, má ale Česko opravdu přijít o světově známou značku kvůli výlevům zhrzených starců?

Konec dějin? Kdeže, demokracie přežije i Trumpa

A že teď Havlovo poselství není v kurzu? To snad s Donaldem Trumpem nastává právem vysmívaný Konec dějin? Stejně jako si liberální demokraté zkraje 90. let minulého století vysnili definitivní vítězství svobodného řádu, i nyní autoritářští populisté předpokládají, že jejich věčné (a věčně se hašteřící) národy i rasové předsudky přijalo lidstvo provždy za své. Mám pro ně špatnou zprávu: svět nekončí a zase přijde čas, kdy lidé budou hledat jiné hodnoty než univerzální nenávist. Morálka, která je nyní k smíchu, přežije nejen Donalda Trumpa, ale ano, i Miloše Zemana.

 

Články odjinud