Český podnikatel v Angole: Země jde nahoru a uznává nás, měli bychom se do ní vrátit | info.cz

Články odjinud

Český podnikatel v Angole: Země jde nahoru a uznává nás, měli bychom se do ní vrátit

Začínal tím, že žil na hromadě hlíny mezi šváby. Dnes se směje, když se jej přátelé ptají, jestli mají v Angole vůbec internet. Petr Rychlík, který v této jihoafrické zemi, v níž Česko momentálně nemá ani obchodní zastoupení, podniká už 19 let, vypráví, jaké to bylo rozjet tu byznys a proč se Rusové vracejí na zdejší trhy. V čem podle něj dělá západ, včetně Česka, chybu?

Jak jste se dostal k tomu, že jste začal podnikat v této, pro Čechy dost exotické, zemi?

Já nevěřím na náhody, byl to prostě osud. Měl jsem stavební firmu a v Olomouci jsem řízením osudu potkal černocha. Uměl česky, takže jsme se začali bavit a on říká, ať jdu podnikat do Angoly. Mně už to tady nebavilo, tak jsem rychle vyřídil vízum a odletěl jsem. To byl rok 2000 a od té doby tam podnikám.

To šlo opravdu tak jednoduše? Jestli dobře počítám, tak tou dobou tam ještě byla válka…

Ano, byla, ještě dva roky. Taky jsem v určitém okamžiku žil na hlíně mezi šváby, ale koho to dnes už zajímá, to je pryč. Větší problém byl, že Angola byla odstavena úplně od všech zemí a létala tam jediná letecká společnost – Aeroflot. Když jsem tehdy poprvé vystoupil na letišti, řekl jsem si, konec, letím zpět, to byla katastrofa.

Ten chaos, na který tady nejsme zvyklí, válkou poničená země, polosvlečení lidé bez peněz jen s kufry, kteří doufali, že se někam dostanou odtamtud pryč... Řekl jsem tomu kamarádovi, že se okamžitě vracím. On se zazubil a odvětil: „To těžko. To letadlo letí zpátky až za měsíc.“ Tak jsem tam musel zůstat. Odjeli jsme taxíkem bez čelního skla s pár mými kufry tam, kde jsem měl bydlet. Nakonec jsem zůstal a dodnes nelituji.

Čím to?

Protože mi ti lidé připomněli rodné Valašsko. Vážně. Zůstávám tu kvůli lidem. Jsou vstřícní, milí, bezelstní a podělí se i o to poslední, co mají. I proto mě mrzí, že je to jediná země v Africe, která nemá české obchodní zastoupení. Dříve tam naše ambasáda byla hned vedle americké, vlála tu česká vlajka, ale dnes tu máme pouze honorárního konzula, což z hlediska významu pro byznys není totéž.

S čím konkrétně vaše firma s Angolou obchoduje?

Dovážíme technologie, hlavně zemědělské, průmyslové, ale třeba i do pivovarů, pro hasiče, požární čerpadla, ale také do nemocnic. Mimochodem nechybí tu známá firma Linet. Zprostředkováváme také styk českým firmám s těmi správnými úřady. Otevíráme dveře, jak se dnes moderně řekne.

Víte, ono je vážně škoda, že jsme bezhlavě opustili tamní trhy. Řada Angolanů totiž studovala ještě za totality u nás. Dnes jsou ve středním věku, jsou na těch nejvyšších postech ve státě a mají rádi Českou republiku a chtěli by ji mít zastoupenou ve své zemi. Proto mi to přijde skutečně škoda, aby tam Česko nebylo. Nevím proč.

Vy za Angolu hodně lobbujete, že? Kam se ta země za devatenáct let, co tam podnikáte, posunula?

Předtím tady byl 37 let režim jednoho prezidenta a s tím také spojená obrovská korupce. Teď je tu druhým rokem nový prezident a ta země konečně vyrazila jiným směrem. Korupce se trestá a celá země směřuje evropským směrem. Rusové to už pochopili a vracejí se na zdejší trhy.

Čím může být malinké Česko pro šestkrát tak velkou Angolu důležité?

Jsme chytří, máme tam apriori otevřené dveře, protože nás mají rádi a zastupujeme velké známé a důležité značky. A díky novému režimu Angola už také má na to, aby se tu dalo podnikat. Podporuje je Německo, své zastoupení tu má samozřejmě Amerika, Rusové to v posledních měsících také pochopili, jen my ne. Je škoda, že na zdejších průmyslových veletrzích není ani jeden zástupce České republiky.

Pomáháme alespoň charitou, ne? Třeba nedávnou akcí Kola do Angoly…

To je ovšem danajský dar. Ano, my Češi rádi pomáháme. Někdo vezme staré kolo, jiný dokonce koupí nové a věnuje jej organizaci, kde má jistotu, že jej tam třeba i doveze. Měla to být kola pro děti, co dojíždějí do školy nebo pro ty dospělé, co se potřebují dostat do práce. Jenže on je to nesmysl. Tam je devadesátiprocentní nezaměstnanost a děti do škol v období dešťů na kole neujedou v tom bahně ani metr.

A pak: když se to kolo pokazí, praskne mu duše, vylomí se špice, nemá jej tam kdo a hlavně z čeho opravit. Pokud už tedy chci někomu pomoci, tak ne jednorázově, ale musí se tam o to v té dané zemi patřičně postarat. A to je celý problém s českou charitou. A taky je dost potřeba dát pozor na to, co vše z Česka na charitu odejde a co se tam reálně dostane. I to je problém, ale to je na celý samostatný text.

Takže co s tím?

Když tam třeba já pošlu vynikající čerpadla, tak přece není mým úkolem je tam jen prodat, ale musím se postarat i o to, aby měly servis a fungovaly léta. Ti lidé si to neumí sami opravit a nemají náhradní díly. Nejdřív je to musím naučit. Je to stejné, jako když v roce 1989 přišla nová technologie k nám, někdo nás musel naučit s ní pracovat. A vidím to podobně i v jiných afrických zemích. I s požehnáním ministerstva zemědělství se vozí do jiných afrických zemí třeba dary v podobě traktorů. Jenže když se na nich něco pokazí, kdo jim je opraví? A to je už jiný než angolský příběh.

Jaká je tedy Angola jako země teď?

Země plná příležitostí, daňových prázdnin, otevírající se světu. Levná země pro pracovní sílu, lidé pracují za 150 dolarů měsíčně na ranní a odpolední směny. Byla by škoda tu příležitost nového trhu promarnit. Nový prezident tu nastolil takovou politiku – a z mého pohledu rozumnou – že pokud chce firma do Angoly dovážet, pak to jde, ale alespoň zčásti musí něco vyrábět v dané zemi. Jedná se třeba o ten servis. Nejde o nic jiného než o zaměstnanost. A ne, že tam Západ přiveze kontejner a zase vypadne ven.

Angola je navíc bohatá země. Má ropu, diamanty i zlato. Proč myslíte, že to Rusové rychle pochopili, vrací se na trhy, které před časem opustili, a proč myslíte, že se sem hrnou i Číňané? Rusové mají zájem o ropu, ale taky o rybolov. Česko má přitom podepsané smlouvy a memoranda mezi tamními a tuzemskými bankami, není nic, co by obchodnímu styku bránilo. Opravdu nechápu, proč Angolu obchodně poměrně zdatně ignorujeme.

Navíc máme obrovskou devizu v tom, že tu skutečně řada lidí studovala. Denně se bavím s kamarády, kteří vystudovali v Brně, se ženou, která má obrovskou lékárnu v Luandě, což je v podstatě největší zdejší město, a všichni mají moc rádi Česko, a rádi na něj vzpomínají. To je kapitál, který je k nezaplacení. Pořád do mne vrtají: proč tady není toto z Česka, a proč tady není toto? A já jim to nedokážu vysvětlit. Angola je přitom země, od které se možná ještě jednou budeme učit.

Co myslíte, že by se mělo změnit?

Vadí mi, když v českých televizích slyším, jak kdekdo říká, jak podporuje ekonomickou diplomacii, politici se poplácají po ramenou, ale realita je úplně jiná. Nedělejme také z Angoly nějakou rozvojovou zemi. To je bohatá země a jsou tu velice chytří lidé. Patří mezi nejlepší a taky nejhezčí státy celé Afriky.

Co vás tam tak dlouho drží? Kromě výdělku, pochopitelně…

Co? Lidé. Oni jsou bez stresu. Absolutně. A vždycky se usmívají. Zato když přijedu do Česka, naštvu se už na letišti. Když někdo není schopen ani pozdravit, tak ať svou práci nedělá, zjevně ho nebaví.

Vím o vás, že podporujete Andreje Babiše a dokonce máte i jeho triko. Proč zrovna jeho jako politika?

A koho jiného? Vždyť se na to panoptikum podívejte. Vím, že není svatý. Každý má za sebou něco. Ale podívejte se do českého parlamentu: to je komedie, horor, bajky… Vždycky musím rychle z Česka pryč a když vystoupím na letišti v Luandě, všechno negativní ze mne spadne. Všechno. Je skvělé vidět, jak ta země jde pomalu nahoru, je to jako zažít u nás znovu listopad 89. Nastavují se jiná pravidla, proevropská. Nastavili DPH, chtějí vyrovnat dolar mezi bankou a černým prodejem na ulici…

Kdysi to byla portugalská kolonie a oni neměli moc zájem, aby země vzkvétala. Mimochodem ve všech osmnácti provinciích je úředním jazykem stále portugalština. Jsou tu taky obrovsky otevřené nůžky mezi bohatými a chudými. Těmi bohatými, kteří si za bývalého režimu uměli vydělat. Ale dnes je tu řada těch, kteří to už umí taky, bez korupce, férově a jsou hlavně vzdělaní na Západě. Docela dobře funguje výměna studentů, Angola se snaží díky speciálnímu nadačnímu fondu, aby jejich mladí lidé šli studovat do zahraničí a pak se vraceli zpět do země. To je poměrně chytré opatření.

Je vlastně vůbec něco, co vám na Angole vadí?

Ano. Čím jste dál od hlavního města, tím je větší a větší nepořádek. Angolané jsou zvyklí odpadky prostě vyházet na ulici. A když to dělá 60 milionů obyvatel, je to problém. Vláda by se o to i postarala, ale některé návyky se mění těžce. I proto se snažíme sem dostat české firmy, protože tady je opravdu řada možností a příležitostí v mnoha směrech. No a pravda... To jídlo je skutečně jiné, takže si musím z Valašska vozit dezinfekci v podobě slivovice.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud