„Chováme se jako ve středověku.“ Jaké jsou v tisku arabské komentáře k syrské válce? | info.cz

Články odjinud

„Chováme se jako ve středověku.“ Jaké jsou v tisku arabské komentáře k syrské válce?

Syrský konflikt vstoupil do nové fáze. Příměří, které znesvářeným stranám domluvily Moskva s Ankarou až na výjimky platí a dává naději, že boje po letech zvěrstev konečně ustanou. To ale neznamená, že krize ze dne na den skončí. Komentátoři arabských deníků na to nezapomínají a zmiňují zločiny jedné i druhé strany bojů. Stejně jako aktivity, respektive nečinnost zahraničních diplomatů. Co stojí na stránkách novin, ke kterým se český čtenář nedostane?

Kdysi se roky nerozlišovaly čísly ale jmény. Pojmenování se odvíjelo od významných událostí, k nimž během nich došlo. Známe proto roky slona, s nímž se Habešané objevili na Arabském poloostrově, kobylek, jež předznamenaly konec sumerské civilizace, nebo Rubikonu, jehož překročením rozpoutal Caesar občanskou válku. Po zavedení číselných kalendářů tato stará tradice zanikla, až v roce 1937 ji částečně oživil francouzský spisovatel a později také politik André Malraux, když přišel s návrhem, aby se rok 1937 nazval rokem Guerniky. Nyní navrhl komentátor arabských novin aš-Šarq al-awsat vydávaných v Londýně Amír Táherí, aby se právě skončený rok stal rokem Aleppa.

Podle Táherího je Aleppo vlastně jen větší obdobou Guerniky, kdy proti sobě stanuly dvě armády, jejichž cílem nebylo se vzájemně pobít, ale připravit o život co nejvíc civilistů a zpustošit infrastrukturu, zatímco Západ si nad městem umyl ruce. Jakou roli sehraje Aleppo v dějinách? Nepovede v důsledku k rozpadu OSN? K čemu je vlastně organizace, která nemůže ani slovně odsoudit masové vraždění civilistů, kterého se dopouští jeden ze stálých členů Rady bezpečnosti a jemuž se ostatní odmítají postavit? Táherí, rodilý Íránec, dodává, že Aleppo navíc odkrylo skutečnou tvář teheránského režimu – mafiánskou, po moci lačnící tvář, jež sice dál používá pseudoislámský slovník, ale zároveň nemá nejmenší problém připojit se k „bezvěrcům“ při vraždění bezbranných muslimských civilistů.

Rok Aleppa

Ať už uplynulý rok nazveme rokem Aleppa či ne, bude to rok, který podle libanonského publicisty Chajrulláha Chajrulláha „zbaví svět syrské tragédie“. Byl to rok, jenž potvrdil velikost íránských mocenských ambicí v arabském světě a ukázal, jakou roli sehrál Barack Obama ve změně charakteru americké zahraniční politiky. Ta se na Blízkém a Středním východě soustředila výhradně na dohodu o íránském jaderném programu a nic jiného ji nezajímalo. Bitva o Aleppo, jak píše Chajrulláh ve svém komentáři pro arabské noviny al-Arab, ukázala mnohé; ukázala, že se Spojené státy změnily v jinou zemi, než jakou jsme znali; ukázala rozsah brutality, které je Rusko schopno a jeho ochotu plně využít absenci Ameriky a EU v Sýrii k zajištění vlastního vlivu v oblasti. Írán také naplno vyjevil schopnost využít v bojích pod šíitskou hlavičkou libanonské, irácké, afghánské a pákistánské milice.

Rok 2016 se nesl ve znamení velkých změn, které skoro nikdo nečekal. Ne každý očekával odhlasování brexitu nebo vítězství Donalda Trumpa. Evropa se svými otevřenými hranicemi bojuje s teroristy, kteří se do ní dostali spolu s migrační vlnou. Chajrulláh vkládá značné naděje do Donalda Trumpa, doufá, že jeho příchod do Bílého domu by mohl vést k znovuobnovení supermocenského postavení Ameriky, která by dokázala Rusko a Írán vykázat do patřičných mezí.

Převládající mezinárodní postoj k syrskému konfliktu ovšem prozatím nezajišťuje Syřanům bezpečí, naopak je zdrojem chaosu, píše ve svém komentáři pro al-Džazíru ředitel syrského statistického a výzkumného centra Táriq Ahmad Bilál. Od roku 2014 dochází v Sýrii k systematickému přesídlování stovek tisíc lidí a vylidňování oblastí, kdy se Asadův režim pokouší o změnu rozptýlením opozice. Uvolněné oblasti dosídlují šíité, čímž si zajišťuje vliv Írán. Mocenská mapa Sýrie se právě i vysídlováním výrazně změnila ze zelené na červenou.

Moskva si je velmi dobře vědoma změny rovnováhy na Blízkém východě. Pochopila, že je region krajně nestabilní, a to ji přimělo prolomit v bojích veškerá myslitelná tabu (bombardování nemocnic, použití napalmu), aby dokázala dobýt Aleppo. Během roku tak uspěla tam, kde po dvouleté snaze ztroskotali Íránci. V současné době si podle Bilála stojí Sýrie na mezinárodním poli následovně: Turecko se z obránce syrského lidu a jeho revoluce metamorfovalo v pouhého prostředníka mezi opozicí a jejími vrahy. Arabské režimy neudělaly nic, aby zvrátily osud Aleppa. EU má plné ruce práce s migrační krizí a brexitem a její postoj k Aleppu ji eliminuje jakožto spojence syrského lidu, neboť čeká, kdo zvítězí a toho pak bude považovat za svého přítele. Írán se od postoje Ruska liší jen v detailech. Spojené státy sledují vznik nové administrativy, která bude podporovat výhradně Asada. Do budoucna bude podle Bilála nezbytné redefinovat přítele a nepřítele, nástroje a strategie, nespoléhat se na americkou administrativu a snažit se navázat pevnější vztahy s EU, která by – podle něj – měla stanout na straně syrské revoluce.

Umírněná zvířata

Syrský komentátor Bassám Abú Abdalláh z deníku al-Watan, tedy soukromých, ale s Asadovým režimem úzce spjatých novin, je ve své rétorice podstatně radikálnější. Vzpomíná děti, které připravila „teroristická zvířata“ o dětství a nevinnost. „Ozbrojenci-teroristé označovaní Západem, který jim dodává zbraně a peníze, za umírněné, ohrožovali Aleppo jedovatým plynem a odřízli jej od vody,“ píše. Abú Abdalláh vidí jediného viníka – teroristy, které odvezli z Aleppa zelené autobusy, ty samé, kteří chtějí od vody odříznout i Damašek. Ty je prý potřeba eliminovat a spolu s nimi by zelené autobusy měly odvézt i boháče, kteří vysávají vlastní lid, ty, co zneužívají zoufalé situace jiných, a všechny, kdo si zacpávají uši a zavírají oči před utrpením ostatních. Věří, že pak vyjde Sýrie z bojů silnější, protože za volanty symbolických čínských zelených autobusů budou sedět skuteční Syřané.

Evakuace ze čtvrtí syrského AleppaEvakuace ze čtvrtí syrského Aleppaautor: amcnews

O válce o vodu, od níž válka odřízla v Damašku osm milionů lidí, píše ve svém komentáři pro deník al-Haját libanonský novinář Muhammad Alí Farahát. Podle opozice odpálily potrubí prorežimní jednotky; režim naopak tvrdí, že povstalci nalili do vody naftu, aby musela být voda odstavena. Obě strany se dušují, že pravdu říkají ony. Ať už je to jakkoliv, je vyprovokování války o vodu jedním z největší válečných zvěrstev. Změnilo se vnímání revolucí, režimů i opozic, píše Farahát, ale „my Arabové nakládáme s politickými i vojenskými situacemi, jako kdyby byl pořád středověk. A kritika revoluce nutně neznamená, že dotyčná osoba sympatizuje s režimem. Kritika revoluce je tabu, které je potřeba prolomit a o němž je třeba začít mluvit.“

Komentáře k vývoji situace v Sýrii kromě arabských novin vycházejících ve Velké Británii najdeme pak už jen v syrském prorežimním tisku. Periodika v ostatních arabských zemích se Sýrií zaobírají pouze zpravodajsky a komentářová sekce se věnuje spíše lokálním otázkám.

Autorka je arabistka

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud