Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Chtěla jsem lidem otevřít oči, vysvětlila Manningová, proč ukradla tajná data. Válečná zvěrstva se podle ní přehlížejí

Chtěla jsem lidem otevřít oči, vysvětlila Manningová, proč ukradla tajná data. Válečná zvěrstva se podle ní přehlížejí

Kdyby nebylo Chelsea Manningové, nebyly by WikiLeaks takové, jaké je známe. Vojín a analytik americké armády se ještě jako muž Bradley Manning před několika lety rozhodnul vynést tajná data a poskytnout je ke zveřejnění Julianu Assangovi. Konkrétně třeba ta data, která ukazují, že americká armáda při honbě za několika padouchy zabila i dvanáct neozbrojených civilistů včetně několika zaměstnanců tiskové agentury Reuters. Manningová od soudu odešla s 35 lety natvrdo. Před pár týdny díky milosti prezidenta Obamy bránu věznice opustila po tom, co uplynulo sedm let z jejího trestu. Pro deník New York Times se rozhovořila o okolnostech věznění i o svojí motivaci.

Když v polovině května opouštěla brány vězení, draly se jí slzy do očí. Konečně se dostala na svobodu. Po dlouhých sedmi letech za mřížemi lemovaných depresemi, změnou pohlaví či několika pokusy o sebevraždu. Nyní však pro Chelsea Manningovou, dříve vojína Bradleyho Manninga, začala nová kapitola života.

Když vynášela informace americké armády, lidé ji buď odsuzovali jako zrádce, nebo oslavovali jako hrdinu. Zažila jen krajní reakce. Mnozí patrioti se nechápavě ptali, jak mohla zradit americkou armádu a vlast. Vydání tajných informací americké armády Julianu Assangovi bylo, stejně jako Manningová, buď obdivováno, nebo odsouzeno a zadupáno do země.

Manningová nyní všem otevřeně odpovídá. Pár týdnů poté, co opustila žalář, se rozpovídala pro deník New York Times. „Když jste byli vystaveni smrti každý den, každou hodinu, donutilo vás to přemýšlet o vlastní smrtelnosti,“ přemítá nyní nad tím, kde se v ní vzalo rozhodnutí vynést tajné informace. „V jednu chvíli jsem při analýze bojových záznamů přestala vidět záznamy a suchá, tvrdá data a začala vidět lidi,“ připouští bývalá příslušnice armády.

Její prací tehdy, během americké války v Afghánistánu a Iráku, bylo analyzovat záznamy. To, že je chce vynést a zveřejnit tak, aby je viděl celý svět, údajně neplánovala do doby, než si uvědomila, jak odtažití a apatičtí jsou Američané vůči prostředí, ve kterém se sama nalézala. Prostředí horkého slunce a krve, která se vsakuje do vyprahlého písku až příliš rychle. „Byly to dva světy,“ říká Chelsea. „Svět v USA a svět, který jsem viděla v Iráku. A já jsem chtěla, aby i Američané viděli to, na co jsem dennodenně hleděla já.“

Proto se rozhodla dokumenty ukrást a zveřejnit, proto také pak byla odsouzena k 35letému žaláři. V jejích očích se muselo jednat o obrovskou nespravedlnost – vždyť jen ukázala, co dělá armáda špatně. A skutečně citlivé informace ani neměla v plánu vynášet. „Chraňme citlivé zdroje, chraňme data o postupu jednotek a chraňme informace o jaderných zbraních. Ale rozhodně nechraňme přešlapy armády, neskrývejme špatné politiky, které nefungují a nepřepisujme historii. Nebojme se ukázat, kdo jsme a co děláme,“ vyzývá nyní Chelsea.

„Vězení z vás udělá ducha,“ říká. „Jste naživu v myšlenkách vašich přátel a podporovatelů, ale nemůžete s nimi být fyzicky.“ Úplně nejhorší je podle Chelsea samotka. „Ta vás kompletně změní. Cítíte jen vztek zevnitř. Začnete zapomínat na svět, který je vně cely, již není nijak podstatný, nemůžete se k němu nijak vztáhnout. Ta nejhrozivější část pobytu na samotce však je, že začnete zapomínat na běžné věci. Na auta, práci, rodiny, na počasí a politiky a všechny další věci, které tvoří společnost,“ říká omilostněná vězeňkyně.

Na začátku letošního roku myslela, že ji opět čeká samotka. Do její cely vtrhly stráže a odváděly jí. Automaticky si začala vymotávat tkaničky z bot, jako již několikrát předtím. Nyní ji však stráže zastavily a poukázaly na živé vysílání CNN, které běželo na jedné z okolních televizí ve strážnici. „Trest Manningové byl prominut,“ hlásala rychlá zpráva.

Chelsea nechápala. „Nikdy jsem si nepřipustila možnost, že by se tohle stalo, že by mi prezident udělil milost. Bylo pro mě neuvěřitelně těžké to přijmout a zpracovat,“ přiznává nyní pro New York Times Chelsea, které tak začal nový život.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744