Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Chudoba trápí Italy víc než migrace. „Než jsme přijali euro, dařilo se nám dobře,“ tvrdí někteří

Chudoba trápí Italy víc než migrace. „Než jsme přijali euro, dařilo se nám dobře,“ tvrdí někteří

Matka Roberta Biondiho má Alzheimerovu chorobu a svého syna už nepoznává. Devětaosmdesátiletá žena kvůli nemoci neopouští svůj domov, přesto je hlavním živitelem rodiny. Životní náklady její, jejího syna a vnuka pokrývá měsíční penze 800 eur (zhruba 20.200 korun). Oba muži jsou nezaměstnaní a na nedostatečně vyvinutém jihu Itálie nemají velkou šanci, že nějakou práci najdou.

"Nemám nejmenší tušení, co budu dělat, až matka zemře," říká 53letý Roberto při nákupu jídla v pobřežním městě Herculaneum pod sopkou Vesuv. Sám žádné dávky nepobírá. "Jsem chudý a nestydím se to přiznat, v Itálii jsou miliony takových, jako jsem já. Tahle země nefunguje," dodává.

Volby se v Itálii budou konat 4. března. Dosud se valná část kampaně odvíjela kolem rozdělujícího tématu imigrace, voliče ovšem podle průzkumů veřejného mínění více sužuje stav hospodářství, které se ještě nezotavilo z finanční krize z roku 2008. Podle vlády je nejhorší zažehnáno; to ale většina Italů nepocítila, což vysvětluje, proč vládnoucí Demokratická strana v předvolebních odhadech v oblibě u voličů pokulhává.

Počet Italů, jimž hrozí chudoba, stoupl podle Eurostatu od roku 2008 o více než tři miliony osob, což je nejvíce v EU. Ve stejném období se například tři miliony Poláků od prahu chudoby bezpečně vzdálily. Za deset let se na Apeninském poloostrově ztrojnásobil počet osob žijících v absolutní chudobě: v roce 2016 si 4,7 milionu Italů nemohlo dovolit základní zboží a služby.

Biondiho problémy se táhnou od roku 2006, kdy musel zavřít malý krámek s oblečením, který si otevřel zamlada v roce 1983. Jako mnoho dalších Italů chová přesvědčení, že počátek úpadku italského hospodářství se kryje s přijetím eura v roce 2002. "Předtím se mi dařilo, ale pak peníze došly," říká. V oblasti se nerozvinulo žádné větší průmyslové odvětví, a tak novou práci nikdy nenašel.

Nezaměstnanost v Itálii dnes dosahuje 10,8 procent; na jihu práci nemá 18,3 procent lidí v aktivním věku, mezi mladými dokonce 46,6 procent. Robertův 24letý syn Danilo nevkládá žádné naděje do pracovní kariéry v Itálii a plánuje se na konci měsíce přestěhovat do Londýna.

Příliv chudoby a nedostatku ekonomických příležitostí vedl k nárůstu emigrace. Mezi lety 2006 a 2017 vzrostl počet Italů, kteří nahlásili, že žijí v zahraničí, o 60 procent, tedy ze tří na pět milionů. Nadace Fondazione Migrantes, která sleduje migrační toky, předpokládá, že jich je ovšem mnohem víc.

Nedůvěra v budoucnost se odráží i na poklesu porodnosti. V roce 2016 se podle statistik narodilo v Itálii 373.075 dětí, tedy o 22 procent méně než v roce 2008. Itálie mladým poskytuje jen minimální sociální zabezpečení. Pouhá čtyři procenta veškerých sociálních výdajů připadne lidem do 40 let, zatímco 72,2 procent připadne Italům starším 65 let - z toho důvodu hrají penzisté tak důležitou roli v rodinných financích.

Pokud v domácnosti žije jeden důchodce, snižuje to podle statistického úřadu Istat o polovinu riziko, že rodina poklesne do extrémní chudoby. I tak to není jistá záchranná síť.

Práci nemá ani 48letá Angela Grossiová. Matka jí sice finančně vypomáhá, ale ani to nestačilo na pokrytí nájmu, a tak se před čtyřmi lety se svými dvěma syny odstěhovala do squatu. S dalšími 60 rodinami žili v římské opuštěné budově, odkud byli loni v srpnu vykázáni. Od té doby žije Angela se svými chlapci, kterým je 12 a 14 let, pod stanem v otevřeném podloubí kostela, necelý kilometr od italského parlamentu. "Řím je plný lidí, co přespávají v podloubích, na ulicích, pod mosty, ale nikdo se na ně ani nepodívá. Všem je to jedno," říká Angela.

Takřka všechny politické strany vzhledem k všeobecné nespokojenosti se stavem italské ekonomiky sestavily dlouhé seznamy nákladných příslibů, jež by mohly - budou-li uzákoněny - italskými financemi pohnout.

Středopravá strana Vzhůru, Itálie bývalého premiéra Silvia Berlusconiho slibuje zdvojnásobení minimálního důchodu na zhruba 1000 eur (přibližně 25.300 Kč) a chce umožnit předčasný odchod do penze. Vládnoucí Demokratická strana tvrdí, že zvedne minimální důchod na 750 eur (zhruba 19.000 Kč) a poskytne rodinám dávku 400 eur (asi 10.000 Kč) měsíčně na každé dítě do tří let.

Většina stran také nabízí různé systémy sociálního zabezpečení. Hlavním návrhem populistického Hnutí pěti hvězd je například zavedení všeobecného měsíčního základního příjmu 780 eur (zhruba 19.800 Kč) pro chudé.

"Vypořádat se s chudobou tak, že se všem dají peníze v naději, že problém zmizí, je tím nejvíce zjednodušujícím řešením. Ve skutečnosti se jedná o velmi nákladné opatření, které vytváří další problémy, prohlubuje mimo jiné past chudoby," říká ekonom Roberto Perotti.

Pro Biondiho ovšem představuje vyhlídka na všeobecný základního příjmu dar z nebes a 5. března dá hlas Hnutí pěti hvězd. "Současná vláda lidem jako já nepomáhá," říká. "Však horší už to být nemůže, ne?" dodává.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1