Články odjinud

Čína si vyšlápla na vlastní muslimy. Kdo jsou islámští Chuejové a čím se znelíbili Pekingu?

Čína si vyšlápla na vlastní muslimy. Kdo jsou islámští Chuejové a čím se znelíbili Pekingu?

Demonstrovat přišli s čínskými vlajkami. A provolávali heslo „Miluj vlast, miluj víru!“. Úřady proti nim nezasáhly a demolici rekonstruované mešity odložily. Přesto je jasné, že v Číně přituhuje. Pociťují to i muslimové z etnonáboženské skupiny Chuejů, kteří jsou původem, jazykem i jídelníčkem blízcí většinovému čínskému obyvatelstvu. Problémem je tedy zřejmě jen jejich víra – islám.

„Všichni jsme pocítili hořké zklamání, když jsme o tom rozhodnutí úřadů slyšeli,“ vyprávěl agentuře AP dvaasedmdesátiletý Seng Ming. „Mnoho lidí plakalo. Vlastně jsme nepochopili, co se stalo,“ dodává muž, který se koncem minulého týdne zúčastnil demonstrace před velkou mešitou ve Wej-čou. Tedy v autonomní chuejské oblasti Ning-sia na severozápadě Číny.

Etnonáboženská menšina ChuejůEtnonáboženská menšina Chuejůautor: Info.cz

Úřady zdejší muslimy pobouřily rozhodnutím zbořit – podle jiných zdrojů jen poupravit – nově rekonstruovanou mešitu, jejíž oprava trvala dva roky. Komunistickým dohlížitelům prý vadí příliš blízkovýchodní – rozuměj málo čínský – vzhled stavby. Stále navíc není zcela jasné, co aparátčíci zamýšleli s modlitebnou udělat. Podle některých žádali odstranění arabských (i kaligrafických) nápisů, některých islámských symbolů (včetně půlměsíce) a charakteristických kopulí. Další média ovšem tvrdí, že celou rekonstrukci označili za ilegální a zamýšleli budovu prostě strhnout.

Informace o nebezpečí, které mešitě hrozí, prolétla regionem minulý týden. Ve čtvrtek se ve Wej-čou sešli věřící i z notně vzdálených vesnic, aby stavbu bránili vlastními těly. Velká páteční modlitba, která je pro muslimy nejdůležitější bohoslužbou týdne, pak podle všeho přesvědčila úřady, že s nenásilnou demonstrací nehne. V sobotu vyhlásily, že demolici mešity, stejně jako případné zásahy do jejího exteriéru odkládají. Věřící se rozešli bez zásahu bezpečnostních sil, které byly na místě a připraveny k zásahu.

Mluví čínsky, žijí mezi Číňany. Liší se vírou.

Chuejové (v čínském přepisu pinyin "hui") jsou čínskou etnonáboženskou skupinou, jejíž příslušníci vyznávají sunnitský islám. Náboženská příslušnost je vlastně definuje: jde o potomky historických migrantů z východu, kteří si sice podrželi víru, jinak se ale promísili a sžili s čínským, chanským okolím. Chuejové mluví čínsky, kuchyni si upravili hlavně vyloučením vepřového a vedle Chanů, nebo spíše mezi nimi, také žijí. Oblečeni chodí nejčastěji jako lidé z majority, od kterých je obvykle odlišuje jen pokrývka hlavy – čapka kufi u mužů a šátek v případě žen. Mimochodem, už nejméně tři staletí tu prosperují výhradně ženské mešity, kde modlitby vedou imámky, jev (třeba) v arabském světě nevídaný.

Jejich pojetí islámu je ve své většině liberální a nenásilné, tradiční věřící přizpůsobili mešity čínskému prostředí i architektonicky. Pod tlakem ateistických kampaní se dokonce mnozí z nich vzdali i islámu, nikoli však zvyků. Ač nechodí do mešit, nejedí vepřové a praktikují obřízku.

Obecně platí, že komunistická vláda mezi Chueje řadí všechny historické islámské skupiny, kteří nepatří k některé z jasně definovaných národnostních menšin. Počítá sem tedy – kromě čínsky hovořících muslimů – i malá etnika, která si podržela původní jazyk, následují ale proroka Muhammada. Se známějšími Ujgury, kteří jsou turkickým etnikem používajícím arabskou abecedu a žijí na severozápadě Číny, ale Cheujové mají společnou vlastně jen víru, občanství a status menšiny.

Mimochodem, Ujgurů je necelých 8 a půl milionu, což je řadí na páté místo v žebříčku minorit. Chuejové se s 10 miliony umístili na pomyslném třetím místě.

Boj s náboženstvím, nebo jeho „sinizace“? Není to jedno?

Zkraje letošního roku přišlo nařízení, podle kterého chuejští studenti nesmějí o prázdninách navštěvovat (dobrovolné) náboženské vyučování, ba ani mešity. Úřady jim prý dokonce zakázaly číst a studovat islámské knihy. Přitom právě Chuejové – na rozdíl od Ujgurů, které čínské úřady rutinně obviňují ze separatismu – až dosud požívali řady náboženských svobod. Úřady nejen že tolerovaly, ale dokonce i podporovaly soukromé islámské školy. Problémy neměli děti v lavicích ani vládní zaměstnanci, kteří se směli – na rozdíl od ujgurských kolegů – postit o ramadánu.

Nová, restriktivní politika vlády tak nyní zřejmě dopadla i na Chueje, jejichž situaci však stále nelze srovnávat s represemi v ujgurském regionu Sin-ťiang. OSN tento pátek zveřejnila zprávu, podle které je celý jeden milion Ujgurů zadržován v „obrovských, tajných internačních táborech“. Gay McDougallová, členka Výboru OSN pro odstranění rasové diskriminace, pak konstatovala, že podle jejího odhadu jsou další dva miliony čínských muslimů – tedy zřejmě nejen Ujgurů, ale i Chuejů – nuceny pobývat v „politických táborech pro indoktrinaci“. Zde se musejí veřejně zříkat víry a vyznávat se z lásky ke straně.

Peking zjevně přitvrdil ve vpravdě ateistické válce proti všem náboženstvím, ovšem hlavně těm, které do Číny přišly poměrně nedávno a které nevycházejí z domácích filozofických zdrojů. Jakkoli rudá vláda tvrdí, že jí jde jen o posílení jejich čínského charakteru. V důsledku jde ale o totéž.

 

Články odjinud