EXPORT.CZ | Po letech závratného ekonomického růstu čelí Čína třem zásadním výzvám. Potenciální růst naráží na bariéry rapidního stárnutí populace a velmi vlažného růstu produktivity práce, podíl státních investic na hrubém domácím produktu je vysoký. Třetí výzvou je pak klesající světová poptávka.
Hospodářský úspěch Číny posledního desetiletí je založen na vysoké tvorbě fixních aktiv. Kumulace kapitálu se podílela ze tří čtvrtin na celkovém růstu HDP země. Masivní fiskální stimuly v podobě investic do infrastruktury a realitního sektoru, zavedené v roce 2009, měly kompenzovat dopady světové finanční krize. V předkrizové éře byla klíčovým faktorem ekonomického rozvoje produktivita, jejíž růst v posledních letech významně klesá. Velkou měrou se na nízké produktivitě podílí vysoké zastoupení státních podniků. V prosinci minulého roku centrální plánovací komise rozhodla o vzniku tříletého akčního plánu s cílem konsolidace a zvýšení efektivity těchto podniků. Jejich privatizace ani snižování role v ekonomice však není na pořadu dne.
V hlavní roli fiskální politika
Hlavní roli v stimulaci ekonomického rozvoje bude v roce 2020 hrát fiskální politika, neboť většímu uvolňování monetárních nástrojů brání meziroční růst hladiny spotřebitelských cen. Míra inflace ke konci roku 2019 dosáhla 4,5 % a je na nejvyšší úrovni od roku 2012. Tahounem je závratný růst cen vepřového masa, které stoupají kvůli chovům decimovaným epidemií afrického moru prasat. Výše inflace je tak hodně nad stanoveným inflačním cílem ve výši 3 %. Čínská centrální banka nebude moci podpořit ekonomický růst nižšími úrokovými mírami, které velmi pravděpodobně zůstanou na současné průměrné úrovni 4,35 % p.a. I přes inflaci však bude pokračovat snižování povinných rezerv bank, a tím zvyšování objemu peněz v ekonomice. Oficiální meziroční růst reálného HDP zaznamenal ve třetím čtvrtletí 6 % a je na spodní hranici vládního růstového cíle pro rok 2019, jenž činil 6 – 6,5 %.
