Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Čínská kolonizace Afriky? Si Ťin-pching bude křižovat kontinent kvůli byznysu, USA zaspaly

Čínská kolonizace Afriky? Si Ťin-pching bude křižovat kontinent kvůli byznysu, USA zaspaly

Po dnešní krátké zastávce v Perském zálivu je plán čínského prezidenta Si Ťin-pchinga na další dny jasný – během první zámořské cesty svého druhého funkčního období zamíří do Afriky, konkrétně do Senegalu, Rwandy, Jihoafrické republiky a na Mauricius. Čínský vůdce tak africký kontinent projede křížem krážem a není se čemu divit – návštěva přichází v době, kdy se Peking snaží stále urputněji v Africe posílit moc a upevnit zde svoji roli jednoho z nejbližších ekonomických a diplomatických spojenců.

Zatímco Spojené státy Afriku pomalu ztrácí, čínský ekonomický vliv zde rok od roku roste. Ještě před deseti lety byl podle americké CNN největším obchodním partnerem Afriky Washington, dnes je to Čína, jejíž bilaterální obchod s africkými zeměmi v roce 2014 dosáhl rekordní výše 220 miliard dolarů.

Zájem Pekingu o africký kontinent však není jen o obchodních příležitostech – Afrika je pro Čínu také zdrojem velkého množství surovin, ke kterým by se jinak východní velmoc nedostala, a zároveň klíčovým hráčem pro fungování pro-čínského bloku zemí na půdě Organizace spojených národů.

„Zdá se, že Američané se dívají na Afriku perspektivou bezpečnosti, což je úplně něco jiného než čínský pohled založený na ekonomice,“ říká pro CNN odborník z Univerzity v St Andrews Ian Taylor s tím, že Spojené státy ztrácejí Afriku, protože ji považují „za samozřejmost“. Dokazuje to diplomatická přítomnost na kontinentu – zatímco návštěv z USA se africké národy příliš nedočkají, delegace z Pekingu tu jsou poměrně časté. Jen Si Ťin-pching tu byl během svého prvního funkčního období třikrát.  

Tentokrát čínský prezident zavítá do celkem čtyř afrických zemí. Zatímco Jihoafrická republika není na seznamu prezidenta Si Ťin-pchinga ničím neobvyklým (čínský prezident se sem ještě 25. července vrátí kvůli summitu zemí BRICS), Rwanda a Senegal mezi tradiční objekty zájmu Pekingu zrovna nepatří – co do počtu obyvatel nejde o velké státy a neproudí sem ani velký objem čínských investic, jako to je u jiných afrických zemí.

Podle Taylora však Rwanda zaujímá zvlášť důležité postavení v Si Ťin-pchingově ambiciózním plánu na vytvoření nové Hedvábné stezky, která má být klíčovým obchodním pásmem spojujícím Asii s Evropou a východní Afrikou. Rwanda podle amerického experta doufá, že přes její území povedou plánované železniční sítě, které mají východ Afriky v rámci velkolepého plánu propojit.

„Kigali se snaží o diverzifikaci svých vztahů směrem od USA a Evropské unie, Čína tak vidí příležitost k rozvoji svých vazeb,“ vysvětluje Taylor. Nové možnosti přitom Čína vidí i v Senegalu, kde by se mohla zapojit do výstavby nového přístavu na břehu Atlantského oceánu.

Obchodní válka USA vs. Čína

Podle Tayolora plán nadcházející cesty čínského prezidenta ukazuje, že si Peking rozvojem vztahů s nejrůznějšími africkými zeměmi snaží podmanit celý kontinent. „Ve většině afrických zemí – a obzvláště politickými elitami je velice oceňováno –, jakým způsobem Čína téměř jednotně a na rovnocenné úrovni jedná se všemi,“ popisuje odborník.

Přestože se může zdát, že čínský zájem o Afriku přišel se Si Ťin-phingem, opak je pravdou. Podle některých analytiků jsou stále těsnější bilaterální vztahy s africkými zeměmi výsledkem mnohaleté snahy, která započala už na počátku komunistické vlády v 50. letech. „V čínské diplomacii je význam Afriky konzistentní. Iniciativa Hedvábné stezky jen úlohu Afriky ještě víc prohloubila,“ říká expertka na Afriku z Čínské akademie sociálních věd Che Chaj-pchingová.

Čínské investice přitom mění podobu Afriky k nepoznání už dnes – budují se železnice, silnice, přehrady, telekomunikační sítě i elektrárny. Čína zde vlastní řadu dolů i továren, které chrlí všechno od surovin po boty. Kontinent navíc zaplavují bohatí čínští turisté a prostřednictvím výukových programů i médií, které Peking hojně podporuje, se zde zároveň snaží o sobě šířit pozitivní obrázek.  

Někteří odborníci však rozšiřující se čínskou stopu v Africe kritizují a označují Peking za nového kolonizátora, který se zajímá pouze o drancování přírodního bohatství kontinentu. To ale výše citovaná odbornice odmítá. „Pokud by se africké národy cítily kolonizované, proč by s Čínou spolupracovaly? To je urážka moudrosti afrického lidu – jasně vědí, jak při spolupráci s Čínou maximalizovat své výhody,“ tvrdí Che Chaj-pchingová.

 

Vláda stopla utajovaný program, na kterém závisí životy českých vojáků v Afghánistánu

Ministr vnitra Milan Chovanec loni zastavil utajovaný program přesídlování místních tlumočníků, kteří pomáhají českým vojákům na misi v Afghánistánu. Podle zdrojů serveru INFO.cz toto rozhodnutí způsobilo nedostatek klíčových spolupracovníků české jednotky na neklidném bojišti. Vláda tak ohrozila nejen životy afghánských překladatelů a jejich rodin, ale zřejmě i bezpečnost českých vojáků, kteří se bez tlumočníků obejdou jen stěží. Konec programu podle všeho způsobil incident v pražské nemocnici na Bulovce, po kterém byl syn již přemístěného afghánského spolupracovníka obviněn ze znásilnění.

Čeští vojáci jsou zoufalí, tvrdí zdroje serveru INFO.cz. Nedaří se jim do svých služeb získat afghánské tlumočníky, které jsou pro fungování jednotky nepostradatelní. Ti se k Čechům nehrnou, Praha jim totiž počínaje loňskem odmítá po skončení nebezpečné služby pomoci na cestě do Evropy. Zahraniční armády působící v kulturně cizím prostředí místním spolupracovníkům i jejich rodinám běžně nabízejí přesídlení, a to z velmi dobrých důvodů. Tlumočníci i jejich blízcí jsou logickým cílem radikálů, kteří na jejich hlavy nezřídka vypisují i finanční odměny – jsou si totiž dobře vědomi jejich důležitosti.

Link

Kupříkladu Američané odvážejí lokální tlumočníky po skončení mise prý nejen z Afghánistánu, ale třeba i z Iráku. Autor tohoto textu pobýval v roce 2009 u české jednotky na základně v Lógaru, kde se s místními překladateli setkal. Na jejich výslovné přání je nefotografoval a dříve pořízené snímky z aparátu vymazal. Kvůli jejich utajení. Radikální povstalci z hnutí Tálibán totiž za jejich smrt nabídli slušný obnos.

Na tuto situaci ve své interpelaci ze dne 11. září upozornila poslankyně ODS a předsedkyně výboru pro obranu Jana Černochová. Místopředseda vlády a ministr vnitra Jan Hamáček na její dotaz ohledně programu pro afghánské spolupracovníky odpověděl 8. října. „V současnosti žádný program pomáhající afghánským tlumočníkům a spolupracovníkům Armády ČR s přesídlením do České republiky neprobíhá,“ konstatuje předseda české sociální demokracie. „Pokud jde o aktivity realizované v nedávné minulosti, ty jsou předmětem utajení ve stupni vyhrazené,“ dodal Jan Hamáček.

5033675:article:true:true:true

Může za konec programu konflikt z pražské Bulovky? 

A proč byl program – v armádách jiných zemí zcela obvyklý – v Česku zastaven? Zdroje oslovené serverem INFO.cz se shodují v tom, že tehdejší sociálnědemokratický ministr vnitra Milan Chovanec tímto způsobem reagoval na kauzu údajného znásilnění v nemocnici na pražské Bulovce. Tam se syn již do Česka přesídleného afghánského tlumočníka dostal do nejasného konfliktu se zdravotní sestrou, která mladíka obvinila ze znásilnění. Soud nakonec rozhodl, že se dvacetiletý Afghánec Sabawoon Davizi trestného činu nedopustil.

Případu se ale chytla média, která v době uprchlické krize zveřejňovala nejen údajné podrobnosti nepotvrzeného útoku, ale i jména přesídlených Afghánců. Detaily utajovaného programu se dostaly na veřejnost a ministerstvo vnitra se tehdy zřejmě z politických důvodů rozhodlo v přesídlování tlumočníků nepokračovat, aby prý nebylo konkurenčními politiky obviněno z podpory migrace.

Čeští vojáci se v Afghánistánu dostávají do střetů s islamistickými povstalci stále častěji. Letos v srpnu zahynuli při sebevražedném útoku tři vojáci, tuto středu bylo na hlídce zraněno pět českých vojáků, jeden z nich těžce. Zvýšená aktivita Tálibánu zřejmě souvisí se snahou získat před možnými mírovými jednáními se Spojenými státy pod kontrolu co nejvíce území.

Link

37232