Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Co čekat od nové vlády v Německu? Změní se politika vůči EU, ČR bude na rozcestí, říká expert

Co čekat od nové vlády v Německu? Změní se politika vůči EU, ČR bude na rozcestí, říká expert

Víc než čtyři měsíce po parlamentních volbách jdou jednání o nové vládě v Německu do velkého finále. Koaliční rozhovory mezi konzervativní unií CDU/CSU kancléřky Angely Merkelové a sociální demokracií Martina Schulze by mohly být uzavřeny už dnes. Začátkem března by tak vedení země mohla převzít další velká koalice, která byla u kormidla i po volbách v roce 2013. Přestože však bude německá vláda fungovat ve stejném složení, ne všechno zůstane stejné a v některých oblastech se dají čekat zásadní odlišnosti. Tou nejviditelnější, která se může dotknout také České republiky, je posun v evropské politice a snaha podpořit reformu Evropské unie. Tu chce protlačit hlavně nový francouzský prezident Emmanuel Macron a Česko se bude muset rozhodnout, jestli půjde s hlavním integračním proudem, nebo zůstane stát mimo.

Německá kancléřka Angela Merkelová má za sebou perné čtyři měsíce. Po zářijových volbách se do Bundestagu dostalo sedm politických stran, tedy o dvě víc než po volbách v roce 2013. Rozložení politických sil v zemi se změnilo a Sociálně demokratická strana Německa (SDP) navíc v reakci na rekordně nízký zisk ve volbách rovnou oznámila odchod do opozice. Od počátku tak bylo jasné, že složit novou vládu bude pro vítěznou Křesťanskodemokratickou unii (CDU) oříšek.

První pokus o vyjednání takzvané jamajské koalice (CDU/CSU, FDP a Zelených) skončil fiaskem, koncem roku se tak začalo hovořit o obnovení „velké“ koalice se sociálními demokraty. Ani zde však jednání neprobíhala zrovna hladce. Jedním z mnoha kamenů úrazu byly rozkoly v pohledu na migrační politiku. Tuto překážku nakonec lídři tří stran – Angela Merkelová, Martin Schulz a šéf bavorské CSU Horst Seehofer – vyřešili tak trochu šalamounsky.

CSU totiž dlouhodobě prosazovala stanovení horní hranice pro příjem uprchlíků na 200 tisíc ročně, proti tomu se však razantně stavěli sociální demokraté a taková varianta nebyla po chuti ani Merkelové, která to opakovaně odmítla už během loňské předvolební kampaně. Vůči návrhu CSU měli výhrady i odborníci – odmítnout udělit azyl uprchlíkovi, který na něj má nárok, totiž státy podle mezinárodního práva nemohou, stanovení horní hranice proto postrádá smysl. Koaliční strany se nakonec dohodly na tom, že do Německa nebude přicházet více než 180 až 220 tisíc běženců ročně.

720p 360p
Wir schaffen das nicht: Éra Merkelové končí. Evropa ztratí ženu, která si poradila i s Putinem

„To je taková elastická formulace, která všem umožňuje s tím kompromisem nějak žít a zároveň jim to dává prostor, aby to ve svých stranách nějak obhájili. Problém se jim tak podařilo pružně obejít,“ vysvětluje pro INFO.CZ odborník na německou politiku z Ústavu mezinárodních vztahů (ÚMV) Vladimír Handl. Horst Seehofer tak může formulaci prezentovat jako vlastní úspěch, který je pro něj před podzimními zemskými volbami v Bavorsku obzvlášť důležitý. Strany CDU a SPD zase naopak mohou říct, že to je jen odhadované číslo, které by nechtěly překročit, ale pokud se situace v zemi změní a uprchlíků přijde víc, stát před nimi nemůže zavřít dveře.

Evropa na prvním místě

Německo tak směřuje k další koalici CDU/CSU s SPD, a přestože by se mohlo na první pohled zdát, že vzhledem ke stejnému složení kabinetu jako v minulém volebním období se nedají čekat výraznější změny, opak je pravdou. Pokud novou koaliční smlouvu všechny tři strany schválí, vláda by mohla být odlišná mimo jiné v evropské politice.

„Dosavadní německá politika v rámci Evropy byla zaměřená na stabilizaci a řešení krizí prostřednictvím jednorázových opatření a mezivládní spolupráce pod výrazným vedením Německa. S nástupem Emmanuela Macrona do čela Francie a s ohledem na dnešní stav Evropské unie je jasné, že to stačit nebude,“ říká Handl s tím, že nová vláda se zřejmě odliší v tom, že podpoří Macronovu vizi reformy Evropské unie.

„Zatím není jasné, jaké kontury ta evropská politika bude mít, ale dokument ze sondážních rozhovorů ukazuje, že vláda chce jít tímto směrem – chce být partnerem Macronovi a akceptuje, že už nestačí jen zvládat krizový management, který jsme dosud viděli,“ domnívá se odborník na německou politiku.

Dá se tedy očekávat, o čem se hovořilo už loni před německými i francouzskými volbami – spolupráce Německa a Francie posílí. Právě tyto dvě země stály u zrodu evropské integrace a unii dávaly vždy nové impulsy, v souvislosti s Francií a Německem se proto tradičně hovoří o „motoru“ Evropské unie. Po zvolení Macrona francouzsko-německý tandem navíc získává v EU ještě větší váhu, než tomu bylo za vlády Francoise Hollanda, a pomůže mu i fakt, že v nové německé vládě bude sedět i SPD, jejíž šéf novému francouzskému prezidentovi velmi fandí.

720p 360p
Martin Schulz

„Martin Schulz chce být takový německý Macron a tlačí tímto směrem i CDU a především CSU, která spíš trvá na zachování statusu quo v EU. Pro Merkelovou to bude výhodná pozice, protože bude stát mezi těmito dvěma postoji. Bude zajišťovat nějaký kompromis, ale samozřejmě chápe, že francouzsko-německý tandem musí nabídnout Evropě vedení a v tomto ohledu je blíž Schulzovi než Seehoferovi,“ říká Handl. To, do jaké míry půjde Německo vstříc návrhům Emmanuela Macrona, ale podle něj zatím není jasné.

Posledním náznakem snahy posílit motor EU je společné prohlášení Merkelové a Macrona, ve kterém oba přislíbili co nejdříve podepsat „novou Elysejskou smlouvu“ o vzájemné spolupráci, která se zaměří například na oblast hospodářství, ale i na zahraniční politiku a otázky bezpečnosti včetně boje s terorismem. „Děláme to proto, abychom dali celé Evropě nový impuls a posílili ji,“ řekla Merkelová na společné videonahrávce. Stejný postoj jako Merkelová mají přitom i její koaliční partneři.

„Koalice se shoduje na tom, že bude vyjednáno nové vydání Elysejské smlouvy a jedním z důležitých prvků koaliční smlouvy bude evropská spolupráce. Je to vidět i na tom, že první pasáž sondážního dokumentu byla věnována právě Evropě. To je v porovnání s minulostí nezvyklé. Ve všech vládních či koaličních programových dokumentech byla Evropa vždy na konci těsně před obranou, a to v rámci zahraniční politiky,“ vysvětluje odborník z Ústavu mezinárodních vztahů.

Česko se bude muset rozhodnout

Právě vytvoření nové Elysejské smlouvy bude první věc, kterou bude německá nová vláda muset řešit. V roce 2019 totiž voliči všech zemí EU půjdou k hlasovacím urnám, aby rozhodli o novém složení Evropského parlamentu. Země Evropské unie tak tlačí čas.

„Nějaký francouzsko-německý dokument musí být hotový relativně brzy, aby vedoucí evropské síly mohly začít zajišťovat podporu pro reformní proces. Příští rok se odehrají volby do Evropského parlamentu a před volbami už musí být předložen jasný programový dokument, na kterém se budou státy unie podílet a v rámci kterého budou formovat své pozice buď pro, nebo proti. Čas běží, a tento dokument tak musí být hotový do léta, aby to stihlo projít třemi schvalovacími procesy v rámci Evropské unie,“ říká Handl s tím, že právě v tomto ohledu je na vznik nové vlády tvořen největší tlak. „Francie už je velice netrpělivá a na německou vládu už čeká víc než 100 dní,“ dodává.

Právě budoucí reforma Evropské unie patří mezi nejožehavější témata, která se napříč unijními zeměmi v současnosti řeší. Emmanuel Macron se totiž unii snaží nasměrovat k užší integraci, kdy se soustředí především na užší spolupráci v rámci eurozóny, která by nově mohla mít například vlastní rozpočet. Česku, které eurem neplatí, by v případě takového vývoje ale mohl ujet vlak. Vláda se tak bude muset rozhodnout, zda se přikloní k reformním inciativám, nebo zůstane mimo hlavní integrační proud.

„Donedávna jsme v tomto směru nemuseli činit zásadní kroky, protože se situace do určité míry vyvíjela prostřednictvím ad hoc opatření na bázi mezivládní spolupráce. Nešlo o reformu eurozóny ani EU jako takové. Teď se řeší obojí a Česká republika si bude muset v dohledné době vybrat, stejně jako to udělalo Slovensko. Přes všechny výhrady Robert Fico už loni prohlásil, že Slovensko chce být součástí jádra evropského vývoje,“ popisuje dlouhodobou strategii slovenské vlády Handl. Stejné rozhodnutí čeká i českou vládu, jejíž podoba zatím stále není jasná.   

„Jakmile se bude řešit evropská reforma, postaví to všechny ostatní státy před otázku, jestli budou akceptovat francouzsko-německé vedení a připojí se k tomuto procesu, nebo zůstanou stát stranou. Jsou jen dvě možnosti: buď bude reforma EU společný projekt, nebo půjde dopředu ta aktivní část – tedy země eurozóny a další, které mají zájem se na tom podílet – a ostatní zůstanou na místě, budou se vzdalovat od jádra a zůstanou skutečně na periferii. To je rozhodnutí, které musí učinit naše vláda a prezident se na tom musí podílet,“ tvrdí odborník.

Německá vláda musí získat důvěru veřejnosti

Vedle nové Elysejské smlouvy a nastartování budoucí reformy EU ale německou vládu čekají i důležité úkoly doma. Jak naznačují dokumenty ze sondážních rozhovorů, kabinet pod vedením Angely Merkelové se bude chtít nově víc zaměřit na digitalizaci a reformu školství. Právě v této oblasti Německo pociťuje velké problémy – mimo jiné v souvislosti s příchodem velkého počtu žadatelů o azyl.

„Německá politika musí znovu získat důvěru veřejnosti, že zvládá imigrační otázku i proces integrace lidí, kteří budou v Německu zůstávat,“ říká Handl. Vláda podle něj musí ukázat, že imigrační vlna nebude znamenat zhoršení situace právě ve vzdělávacím systému, ale například ani v sociální oblasti. „Nejde hovořit o krizi, ale tlak je tam veliký a lidi to vnímají jako problematické. Pro vládu to je takové dlouhodobější zadání, ale musí se do toho pustit co nejrychleji, protože důvěra je oslabená a nespokojenost lidí zjevná,“ uzavírá odborník.

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1

', perex: '

Prezident Miloš Zeman se na Žofínském fóru zase rozpovídal. Nikoho sice tentokrát neposlal do tepláků jako vloni Zdeňka Bakalu, ani v Česku nehledal novičok, díky jeho moudrosti ale zase máme spoustu nových „idiotů“. Kromě komentátorů nově do hrdého klubu mentálů přibyli i sportovní komentátoři, ti kvůli komentování olympijské jízdy Ester Ledecké. Je škoda, že Zeman mezi idioty skromně nezahrnul i sebe, ve skutečnosti by jim totiž měl dělat předsedu.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4986174-img-milos-zeman-zofinske-forum-prezident-v0.jpg?v=0', views: 5140, title: 'Zoufalec týdne: Miloš Zeman. Komentář Petra Holce', imgCount: 7, type: 'wide gallery', url: 'https://www.info.cz/nazory/zoufalec-tydne-milos-zeman-komentar-petra-holce-30871.html' }, { id: 30000, date: '2018-05-12 14:19:00', body: '

Podle webu Daily Mail se 20 stop dlouhá stvůra objevila u města San Antonio v pátek 11. května. Okamžitě se k ní začali stahovat místní obyvatelé a zatímco někteří se s pozůstatky fotili, jiní neskrývali obavy, že se blíží velká katastrofa. „Na provincii se řítí zemětřesení,“ cituje britský bulvár slova jednoho z místních.

HTML box

Matka dvou dětí Imelda říká, že sama nechtěla věřit tomu, co vidí. „Nikdy jsem nic podobného nepozorovala, Bože, byla jsem šokovaná a děti byly vyděšené.“ 

Experti na mořský život odebrali vzorky, které teď budou analyzovat. Předběžně se domnívají, že se jedná o velrybu, ale její druh zatím neurčili. Nebylo by to poprvé, kdy se beztvará hmota vyvržená mořem ukáže být velrybou v rozkladu. Takřka vždy to vzbudí podobně velké pozdvižení.

Link

Jisté je jedno: ať už přihlížející mají celou událost za zajímavé zpestření nebo za předzvěst něčeho špatného, musejí bez výjimky snášet příšerný puch, který i sami zoologové v nadsázce popisují „jako z jiného světa“.

„Když jsem si dal sprchu, začalo to být lepší, ale stále ten zápach cítím,“ dodává k tomu jeden z pracovníků, který osobně odebíral vzorky. Útěchou jemu i místním může být, že vláda by v průběhu dneška měla nechat mršinu odstranit.

', perex: '

Pozdvižení na jedné z filipínských pláži vzbudil nález pozůstatků neidentifikovaného zvířete, které tam vyplavilo moře. Nevábná organická masa pokrytá jakýmsi „vlasy“ láká vědce. Místní se mezitím bojí, že je to znamená blížící se pohromu. Informují o tom dnes britské bulvární deníky.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4967749-img-filipiny-v0.jpg?v=0', views: 4756, title: 'Moře na Filipínách vyplavilo záhadnou stvůru. Místní se v panice báli, že nastal soudný den', imgCount: 1, type: 'wide image', url: 'https://www.info.cz/magazin/more-na-filipinach-vyplavilo-zahadnou-stvuru-mistni-se-v-panice-bali-ze-nastal-soudny-den-30000.html' }, { id: 30343, date: '2018-05-19 06:00:00', body: '

-1

Link

Link

Link

Online reportáž se svatby můžete sledovat zde>>>

', perex: '

V sobotu čeká Velkou Británii další královská svatba. Ženit se bude druhorozený syn princezny Diany a prince Charlese Harry. Jeho vyvolenou je americká herečka Meghan Markleová a všichni napjatě očekávají, jak budou oslavy vypadat. Inspiruje se dvojice tradicí, nebo bude jejich sňatek naopak netradiční? Jisté ovšem je, že událost přítáhne velkou pozornost stejně jako se to povedlo u předchozích svateb členů britské královské rodiny.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4976045-img-svatba-velka-britanie-kralovna-kralovska-rodina-v0.jpg?v=0', views: 4405, title: 'GALERIE: Století královských svateb. Podívejte se na svatební dort Alžběty II. a zákulisí sňatku princezny Diany', imgCount: 32, type: 'normal', url: 'https://www.info.cz/magazin/galerie-stoleti-kralovskych-svateb-podivejte-se-na-svatebni-dort-alzbety-ii-a-zakulisi-snatku-princezny-diany-30343.html' }, ]; // Spust controller $('.main-article.next-article').nextArticleController({ articles: articles, mainArticleId: mainArticleId, nextArticleRenderer: { element: '.main-article.next-article', options: { renderCallbacks: [function(selectedArticle) { if (selectedArticle.type.indexOf('normal') < 0) $('.four-col.left.second').css({marginTop: 776}); }] } }, nextArticleLoader: { element: loaderSelector, options: { duration: 10 } }, scrollTarget: { element: loaderSelector, options: { tolerance: 200 } } }); }); })(jQuery);