Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Co když jsme se zmýlili?“ Unikátní vhled do přísně střeženého soukromí exprezidenta Obamy

„Co když jsme se zmýlili?“ Unikátní vhled do přísně střeženého soukromí exprezidenta Obamy

Krátce po volbách v roce 2016 se americký prezident Barack Obama během jízdy limuzínou peruánskou metropolí Limou snažil pochopit vítězství Donalda Trumpa. „Co když jsme se zmýlili?“ zeptal se svých poradců, kteří s ním cestovali prezidentským pancéřovaným vozem, napsal deník The New York Times.

Právě si přečetl sloupek, který poukazoval na to, že liberálové zapomněli, jak je pro lidi důležitá identita, místo které vyzdvihovali prázdný kosmopolitní globalismus, ve kterém se mnozí cítí opuštění. „Možná jsme zašli příliš daleko,“ řekl Obama. „Možná se lidé chtějí vrátit zpět ke svým kmenům,“ dodal.

Jeho poradci ho ujišťovali, že by vyhrál, pokud by se mohl ucházet o další mandát, a že příští generace s ním má mnohem více společného než s Trumpem. Nezdálo se ale, že by to Obamu, prvního černošského prezidenta USA, přesvědčilo. „Někdy přemýšlím, zda jsem nepřišel o deset či dvacet let dříve,“ řekl.

V týdnech, které po Trumpově zvolení následovaly, Obama procházel různými emočními stavy, uvádí nová kniha Obamova dlouholetého poradce Benjamina Rhodese. Někdy se odcházející prezident dlouze zamýšlel, jindy jím otřásala zloba. Trumpa nazval kreslenou postavičkou, která se stará více o počet svých příznivců než o politiku. Výjimečně vykazoval také nedostatek sebedůvěry, když pochyboval o tom, zda nepodcenil svůj vliv na americkou historii.

Rhodesovy paměti s názvem The World as It Is (Svět takový jaký je), které v nadcházejícím týdnu vydá nakladatelství Random House, umožní čtenářům nahlédnout do Obamova přísně střeženého soukromí z pohledu jednoho z lidí, kteří s ním byli po celých osm let prezidentství. Z knihy vyplývá, že jen málo událostí otřáslo Obamou více než rozhodnutí voličů nahradit ho kandidátem, který zpochybňoval to, že je rodilým Američanem.

K předávání moci někomu, kdo byl rozhodnutý zničit vše, čeho Obama dosáhl, tehdejší prezident poukázal na mafiánský film Kmotr: „Cítil jsem se jako Michael Corleone. Málem jsem toho nechal.“

Rhodes popisuje i reakce zahraničních představitelů. Japonský premiér Šinzó Abe se omlouval za porušení protokolu, když se s Trumpem po zvolení setkal v jeho newyorském mrakodrapu Trump Tower. Kanadského premiéra Justina Trudeaua Obama vyzýval, aby hlasitěji bránil jejich společné hodnoty.

Německá kancléřka Angela Merkelová Obamovi řekla, že se kvůli Trumpově zvolení cítí více vázána ucházet se o další mandát, aby bránila mezinárodní liberální řád. Když se naposledy loučili, Merkelová měla v očích slzu. 'Zůstala sama,' poznamenal Obama.

Obama a jeho tým nepochybovali, že demokratka Hillary Clintonová vyhraje, a poté stejně jako většina země byli šokováni, že se tak nestalo. „Nemohl jsem se zbavit pocitu, že jsem to měl předvídat,“ napsal Rhodes. „Když to zdestilujete, zbavíte se rasismu a nenávisti k ženám, zůstane stejná hlavní myšlenka, jakou použil Trump a se kterou jsme kandidovali proti Hillary: Je součástí korupčního establishmentu, kterému není možné věřit, že něco změní.“

Během volební noci Obama telefonoval Codymu Keenanovi, který byl jeho hlavním tvůrcem projevů, a také Rhodesovi, aby vyřešil, co má říkat. Rhodes se zeptal, zda by měl uklidnit spojence. „Ne, nemyslím si, že jsem ten, kdo by jim to měl říci,“ odpověděl prezident.

Druhý den se Obama zaměřil na povznesení nálady svých sklíčených spolupracovníků. Dokonce poslal Rhodesovi zprávu, ve které uvedl: „Na obloze je více hvězd než zrnek písku na Zemi.“

V dalších dnech se ale zdálo, že Obama optimismus ztrácí. „Nevím,“ řekl poradcům. „Možná tohle lidé chtějí. Hospodářství jsem pro něj dobře připravil. Žádná fakta. Žádné následky. Mohou mít jen kreslenou postavičku,“ dodal s tím, že „nyní zjistíme, jak pevné jsou naše instituce doma i ve světě.“

Den, kdy Obama po volebním vítězství hostil Trumpa v Bílém domě, se zdál jako neskutečný. Trump stále stáčel hovor k velikosti svých mítinků a poukazoval na to, že on a Obama mohou přilákat davy, což Clintonová nesvede, napsal Rhodes.

Následně si Obama zavolal několik poradců do Oválné pracovny, aby setkání zhodnotili. „Snažím se ho vidět v americké historii,“ řekl. Rhodes odpověděl, že Trump jen šíří kraviny. „Taková postava byla vždy součástí americké historie,“ dodal s tím, že je možné je najít i v románu Dobrodružství Huckleberryho Finna od Marka Twaina. „Možná,“ odvětil Obama. „To je to nejlepší, v co můžeme doufat.“

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1