Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Dialektika Blízkého východu. Trump uznáním Jeruzaléma popudil celý svět, navíc sám sobě podrazil nohy

Dialektika Blízkého východu. Trump uznáním Jeruzaléma popudil celý svět, navíc sám sobě podrazil nohy

Uznání Jeruzaléma jako hlavního města Izraele Spojenými státy vyvolalo takové reakce, jaké americký prezident Donald Trump očekával. Uražené, naštvané, kontroverzní. Na jeho hlavu se valil jeden kritický komentář za druhým, k blízkovýchodním státům se přidali klíčoví evropští hráči i Evropská unie s OSN. Jako by nebylo dost, že kdysi šovinistický prezident musel ve středu spolknout už jednu hořkou pilulku - to když jej časopis Time jmenoval až druhou osobností letošního roku - za hnutím #MeToo!

Pokud Trump čekal za svoji odvahu uznání Jeruzaléma potlesk ve stoje, šeredně se spletl. Kromě Izraele totiž bylo chvály jako šafránu, naopak kritika se na něj valila ze všech stran. Kromě arabských států v blízkovýchodní oblasti jeho krok odsoudil například i francouzský prezident Emmanuel Macron, kancléřka Angela Merkelová či evropská ministryně zahraničí Federica Mogheriniová.

„Jde o jednostranné a politováníhodné rozhodnutí, které porušuje mezinárodní právo a rezoluce Rady bezpečnosti OSN,“ reagoval diplomaticky na Trumpovo prohlášení francouzský prezident. Zmiňoval přitom rezoluci RB OSN z roku 1980, která neuznává anexi východní části Jeruzaléma Izraelci.

Světoví státníci proto naznačovali, že k vyřešení otázky Jeruzaléma je třeba dialogu, vyjednávání a trpělivé diplomatické práce než jednostranných okázalých gest. Svůj přístup státníci údajně s Trumpem před jeho rozhodnutím telefonicky konzultovali, nicméně přesvědčit se jim ho nepodařilo. „Pozice Evropské unie je neměnná, členské státy nebudou přesouvat svá diplomatická zastoupení do Jeruzaléma. Status tohoto města se musí vyřešit jednáním mezi Izraelci a Palestinci a Jeruzalém má být hlavním městem obou států,“ uvedla poněkud smutně po uznání Jeruzaléma USA vysoká představitelka Evropské unie pro zahraniční záležitosti Federica Mogheriniová.

Ve stejném duchu reaguje i české ministerstvo zahraničí, podle svého nočního prohlášení „společně s ostatními členskými státy EU na základě závěrů Rady pro zahraniční věci EU považuje Jeruzalém za budoucí hlavní město obou států, tj. Státu Izraele a budoucího Státu Palestina.“

Generální tajemník OSN Antonio Guterres pak dodal, že takové Trumpovo jednostranné rozhodnutí ohrozí mírový proces v Izraeli a zopakoval, že izraelsko-palestinský konflikt nemá jiné řešení, než vytvoření dvou států - Izraele a Palestiny. Podobně se vyjádřila i německá kancléřka Angela Merkelová: „Německo nepodporuje toto rozhodnutí, protože status Jeruzaléma musí být určen v rámci řešení dvou států,“ vzkázala přes svého mluvčího.

Zatímco Evropa našlapovala diplomaticky, Blízký východ běsnil. Všechny palestinské frakce vyhlásily „tři dny hněvu,“ Liga arabských států svolala na sobotu mimořádné zasedání a v Gaze a v Turecku se pálí vlajky USA i fotografie jejich prezidenta.

„Tímto rozhodnutím USA záměrně podkopaly všechno předešlé mírové úsilí a prohlásily, že opouštějí roli prostředníka mírového procesu, kterou hrály v předchozích desetiletích," reagoval podrážděně na Trumpovo rozhodnutí v televizním projevu šéf palestinské samosprávy Mahmúd Abbás. Podle Abbáse Trump rovněž podkopal úsilí o vytvoření dvou států - Izraele a Palestiny - a mezitím stihnul ještě porušit mezinárodní právo.

To je pro ješitného Trumpa katastrofa. Americký prezident, přesvědčený o svých vynikajících vyjednavačských kvalitách, si totiž při nástupu do nejvyššího úřadu umínil, že dosáhne diplomatického cíle, na kterém si již vylámala zuby řada jeho předchůdců – míru na Blízkém východě.

Přípravou tohoto cíle pověřil svého zeťe (a ortodoxního žida) Jareda Kushnera, což analytici interpretovali tak, že má tento plán pro samotného Trumpa nejvyšší prioritu. Kushnerova skupina blízkovýchodního smíření již několik měsíců na problému intenzivně pracuje, podle neoficiálních zpráv uniklých z této pracovní komise a odhadů analytiků se nicméně očekává, že jejím výstupem bude nějaká forma návrhu předpokládající právě zřízení dvou států – tedy uskupení, které nyní Abbás v reakci na Trumpovo uznání Jeruzaléma pohřbil.

Trumpův krok rovněž podstatně zasáhnul do dynamiky vývoje americké blízkovýchodní politiky. „Jde o nezodpovědné a neopodstatněné rozhodnutí,“ prskala na uznání Jeruzaléma podrážděně Saudská Arábie, jinak tradiční spojenec USA v regionu. I toto diplomatické manželství však v poslední době hyzdí trhliny, byť právě tam vedla Trumpova první zahraniční cesta, během níž byly podepsány smlouvy za stovky miliard dolarů.

Už na podzim totiž tamní vládce, král Salmán, podniknul historicky první zahraniční cestu do Ruska, což někteří komentátoři interpretovali jako možný zlom v Saudské zahraniční politice a změnu diplomatického kurzu. Podle posledního vývoje na Blízkém východě to však vypadá, že otázka Izraele je nyní pro sunnitské Saudy dočasně na druhé koleji a snaží se soustředit všechnu pozornost na svou studenou válku s šíitským Íránem.

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744