Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Dneska tu jsme, zítra už ale nemusíme." Jak se žije na ostrově Guam, kterému Kim hrozí útokem

„Dneska tu jsme, zítra už ale nemusíme." Jak se žije na ostrově Guam, kterému Kim hrozí útokem

Malý tichomořský ostrov Guam se ze dne na den stal centrem světové pozornosti. Severní Korea podle svého prohlášení chce právě na něj podniknout jaderný útok. Navzdory nejisté budoucnosti se však místní obyvatelé snaží žít, jako by se nic nedělo. Tvrdí, že jsou na hrozby KLDR zvyklí.

Každý rok 21. července propukají na Guamu ohromné oslavy. Ostrov slaví osvobození od japonských okupantů. Během druhé světové války strávili na jinak americké půdě tři roky. Teď sem Japonci jezdí už jen jako turisté, přesto místní stále nemají klid.

Nejnověji si Guam vyhlédla Severní Korea jako terč pro případný jaderný úder. Výhrůžkami reagovala na prohlášení amerického prezidenta Donalda Trumpa, který řekl, že pokud KLDR nepřestane provokovat, stihne ji ohnivá zloba, jakou svět nepoznal.

„Nemyslet na to“

Lidé na ostrově události posledních dní vnímají, dál ale žijí své životy a k situaci přistupují značně flegmaticky. „Pokud se to stane, dobře, ale snažím se na to nemyslet,“ popisuje pro televizi CNN 27letý Marco Martinez.

Panika mezi místními nepanuje. Obavy ale někteří mají. Byť by KLDR zřejmě nezaútočila přímo na pevninu, i úder do vod u Guamu by měl pro obyvatele tichomořského ostrova ničivé následky.

„Řekli nám, že máme zůstat klidní. Realita však je, že tu dnes jsme, ale zítra už být nemusíme,“ praví Jodiann Santosová, která pracuje v místním muzeu. Jistý pocit nejistoty připouští i Martinez. „Občas cítím, že se lidé bojí, ale nechtějí, aby to bylo vidět.“

Strach z případného severokorejského útoku mírní místní guvernér Eddie Calvo. Odkazuje přitom nejen na americké základny, které zabírají asi třetinu ostrova, ale také na protiraketový systém THAAD, jímž disponují Jihokorejci. Přes počáteční zdrženlivost ho Soul nakonec po sérii raketových testů severního souseda aktivoval.

„Z domova mě dostane jedině Bůh“

K poněkud klidnější reakci přispívá i zkušenost obyvatel. „Většina lidí, kteří na ostrově žijí, už o tom slyšela. Nejsem znepokojený, mluví se o tom více než dva roky,“ hlásí Aaron Burger, jenž na Guam přijel před více než deseti lety. Větší obavy než on má jeho rodina, která se ho ptala, jestli se nechystá domů.

Chuť odejít z neklidného prostředí ale místní nemají. „Když se s tím vypořádaly předchozí generace, my můžeme také. Nikdo jiný než Bůh mě nepřinutí vystěhovat se z mého domova,“ komentuje Santosová.

KLDR nevyděsila ani turisty, kteří na ostrov cestují. Mezi nimi jsou kromě zmíněných Japonců třeba Jihokorejci, pro něž je hrozba komunistické diktatury taktéž denní rutinou. I proto je také v těchto vypjatých dnech jejich největší starostí najít volný pokoj v už tak naplněných guamských resortech.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744