Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Do Evropy přišel jako uprchlík. Dnes díky němu svět vidí strastiplné cesty migrantů na vlastní oči

Do Evropy přišel jako uprchlík. Dnes díky němu svět vidí strastiplné cesty migrantů na vlastní oči

Sinawi Medine se vydal na cestu z rodné Eritreje na počátku tisíciletí, aby unikl nepříznivé politické situaci i nástupu do armády. Po exilu v Súdánu a Libyi se rozhodl vyrazit do Evropy. Od roku 2009 žije v Nice, kde původně působil jako fotograf na volné noze. V posledních letech fotí migranty, kteří procházejí stejnou cestou jako kdysi on. Jeho fotografie publikují přední světové deníky jako Le Monde nebo Washington Post.

Liší se v něčem situace migrantů, které fotografujete, od toho, co jste sám prožil před devíti lety?

Každý, kdo nedobrovolně opustí svůj domov, je v hrozné situaci, to platí pořád. Dnes je to ale obtížnější v tom, že jakmile se ocitnete na evropské půdě, jste pod mnohem větším tlakem. Například hranice mezi Itálií a Francií jsou mnohem méně průchozí než dřív. Lidé tak podstupují mnohem větší rizika, aby je překonali.

Usnadňuje vám sdílená zkušenost práci s migranty?

Myslím, že mi víc důvěřují. Znám naprosto přesně jejich situaci. Před tím, než je fotím, se je snažím blíž poznat, což samozřejmě vyžaduje strávit s nimi delší čas. A každého se ptám, jestli mu nevadí být fotografován.

Dáváte jim nějaké rady?

Říkám jim hlavně, ať dávají pozor, ať nedělají hlouposti. Překonali poušť, moře, byla by škoda přijít o život v nějakém tunelu nebo na dálnici. Ale nevím, jestli mě poslouchají. Ani od nich nečekám okamžitou odpověď. Jen doufám, že setkání se mnou v nich může zanechat něco, na co si třeba vzpomenou později.

S jejich příběhy do jisté míry znovu prožíváte i svoji cestu, je to pro vás určitá forma terapie?

Snažím se mít odstup a neprojektovat do toho svoje nálady. Navíc já už to mám za sebou, to oni jsou teď v těžké situaci. A to se snažím zachytit. Výpovědí musí být samotná fotografie.  Cílem mých fotografií je předat zprávu. Zanechat nějakou stopu, svědčit a ukazovat, co se děje.

Svou první sérii k migrační krizi jste vytvořil na záchranné lodi Aquarius, jak jste se na ni dostal?

V roce 2015 jsem se přihlásil do klasického výběrového řízení, které vyhlásila organizace SOS Méditerranée. No a vybrali mě.

Tou dobou už jste ale přece jen měl dřívější zkušenosti s fotografií…

Ano, fotil jsem už v Eritreji, ale spíš komerční věci, portréty, svatby a tak. Za žádnou cenu jsem nechtěl vstoupit do armády, chtěl jsem se věnovat focení. Při plavbě přes Středozemí mi pak zabavili foťák a všechny věci. Když jsem přišel do Evropy, neměl jsem nic. Možná i proto jsem chtěl znovu na loď tuto zkušenost zdokumentovat.

Neměl jste strach, že se vám při plavbě vrátí nepříjemné vzpomínky?

Řekl bych, že tím, že jsem tu situaci znal, jsem na ni byl mnohem lépe připravený. Věděl jsem, co tam uvidím a co mě tam čeká. I přesto je to samozřejmě velmi náročné. Když vidíte všechny ty lidi, co mají před sebou jen neurčitou modř - dole moře a nahoře nebe - bez žádných dalších vyhlídek, rychle si vybavíte, jaké to je, když vůbec nevíte, co s vámi bude.  

Kromě Středozemního moře jste fotil taky na hranicích Itálie s Francií i v Alpách, který moment ve vás zanechal nejsilnější dojem?

Nemůžu vyzdvihnout jednu fotografii, ani moment. Jsem dokumentarista. To znamená, že vytvářím soubor fotografií, které mají nějaké poslání a dávají smysl jen dohromady. Stejně tak jako v hodnocení migrační krize nemůžeme vytrhávat jednotlivé prvky bez kontextu, ale musíme je vidět v souvislostech.

Jak jste říkal, vaše situace už je teď jiná, mají o vás zájem přední evropská i americká média, jaké jsou vaše vyhlídky teď?  

Mám samozřejmě nereálný sen, aby se celá tato tragédie zastavila. Aby lidi, co s tím nemají nic společného, nemuseli opouštět svoje domovy. To přece nikdo nedělá dobrovolně, je to nespravedlivé. Pokud to někdo dělá, má k tomu vážný důvod. A určitě jsem rád, že vystavuji ve Francii, ale mým snem by bylo udělat výstavu taky v Africe.

A váš život ve Francii, už jste si zvykl ?

Žije se mi tu dobře. Když je hezky, tak jdeš ven, a když prší, tak si vezmeš deštník, nebo zůstaneš doma. Ve výsledku všichni řešíme to samé.

Další fotografie z cesty uprchlíků do Evropy, které Sinawi Medine zachytil, najdete na jeho webu. 

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1