Články odjinud

Dostala nobelovku, zvěrstvům vůči Rohingům ale Su Ťij jen přihlíží. Kde udělal Západ chybu?

Dostala nobelovku, zvěrstvům vůči Rohingům ale Su Ťij jen přihlíží. Kde udělal Západ chybu?

Vysoký komisař OSN pro lidská práva Zajd Raad Husajn vyzval Su Ťij k odstupení z funkce faktické premiérky země – kvůli genocidě menšinových Rohingů barmskou armádou. Su Ťij ale armádu obhajuje. Není to přitom tak překvapivé, jak si mnozí myslí. Su Ťij je barmská nacionalistka, jde jí o moc a koncept boje za lidská práva možná ani nikdy nepochopila.

Barmská disidentka Aun Su Ťij se stala symbolem boje za demokracii. Téměř 15 let byla držena barmským vojenským režimem v domácím vězení, v roce 1991 za boj za demokracii a lidská práva získala Nobelovu cenu míru, nakonec se ale dostala na svobodu. V roce 2012 se stala poslankyní, její strana vyhrála volby a od jara 2016 je „státním poradcem“, tedy fakticky premiérkou Barmy. Její vláda se snaží podle oficiálních vyjádření uzavřít mír s národnostními menšinami, které válčí proti ústřední vládě, rozšiřovat demokracii a zavádět v zemi nové zákony, které by umožnily rozvoj podnikání a zavedly právní jistoty, které pod vládou vojáků chyběly. Skutečnost je ale jiná.

Mezi těmi, kteří považovali Aun Su Ťij za symbol demokracie, postupně roste rozčarování. Vrcholu dostoupilo v pondělí, kdy vyšetřovatelé OSN uveřejnili zprávu potvrzující fakticky genocidu Rohingů, menšinového muslimského etnika žijícího v Arakanském státě v Barmě. Loni proti nim armáda zahájila velkou akci, minimálně 10 tisíc jich bylo zabito a přes 700 tisíc uprchlo do sousední Bangladéše. Vyšetřovatelé OSN popisují svážení žen do policejních a armádních kasáren, kde byly znásilňovány, mizení mužů a střelná zranění, bodné rány i spáleniny, které způsobili vojáci dětem. „Barmská vůdkyně Su Ťij nevyužila svého de facto postavení v čele vlády, ani své morální autority, aby se postavila proti událostem v Arakanském státě či aby jim zabránila. Svým jednáním tak civilní úřady k páchání zvěrstev přispěly," píše se ve zprávě OSN.

Začalo se spekulovat o tom, že by Su Ťij mohla být zbavena Nobelovy ceny míru. Ale výbor pro udělování Nobelových cen oznámil, že to není možné. Ve čtvrtek ji pak vysoký komisař OSN pro lidská práva Zajd Raad Husajn v rozhovoru pro BBC vyzval k rezignaci, protože fakticky kryje zločiny vojáků. „Byla v postavení, kdy mohla něco udělat. Mohla mlčet, nebo ještě lépe, mohla rezignovat. Nebylo třeba, aby se stala mluvčí barmské armády,“ prohlásil Husajn. 

Aun Su Ťij ale ještě před zveřejněním zprávy OSN odmítla páchaná zvěrstva vůči Rohingům uznat s tím, že „my, kdo žijeme v Barmě, to vnímáme jinak než ti, kteří to sledují zvenku.“

720p 360p
„Nesmí nás prozradit pláč.“ Pašeráci krmí i nejmenší děti sedativy, jejich síť se profesionalizuje

Aun Su Ťij ale odmítá kritiku zacházení s Rohingy už dlouho. Když vypukly v roce 2012 v Arakanském státě pogromy proti Rohingům, Su Ťij mlčela. Nekritizovala armádu a policii, že nezasáhla nebo se podílela na vypalování rohingských domů. Stejně tak mlčela, když byla část Rohingů fakticky internována v tak zvaných uprchlických táborech v Barmě. Nepodnikla nic ani proti sílící propagandě radikálních buddhistických organizací, které označovaly Rohingy za hmyz, kterého je třeba se zbavit. Západní tisk to tehdy vysvětloval tím, že si nechce znepřátelit mocnou armádu a vše se změní po volbách v roce 2015, až její strana — Národní liga pro demokracii – vyhraje volby a Su Ťij stane v čele státu.

Nic z toho se ale nenaplnilo. Su Ťij se stala v roce 2016 demokraticky zvolenou hlavou Barmy, ale proti sílícímu nacionalismu či spíše buddhistickému rasismu většinových Barmánců a tvrdému zacházení s Rohingy opět nezasáhla. Ve vězení navíc zůstaly desítky politických vězňů, protože – jak se vyjádřil mluvčí Národní ligy pro demokracii – strana měla „jiné priority.“ Mezitím postupně zkolaboval mírový proces, který měl usmířit ústřední vládu s desítkami povstaleckých skupin většinou zastupujících národnostní menšiny. Proti některým z nich však armáda znovu rozpoutala válku. Podle OSN vede armáda podobné operace jako proti Rohingům také proti menšinovým Kačinnům a Šanům, v rámci nichž znásilňuje ženy, krade majetek a zatýká obyvatele bez jakýchkoliv formálních obvinění včetně dětí.

Su Ťij opět mlčela. Část západního tisku to stále vysvětlovala tím, že armáda má v zemi stále velkou moc a faktická premiérka si ji nemůže znepřátelit. Armáda má totiž na základě ústavy čtvrtinu poslanců parlamentu, jmenuje ministra obrany, vnitra a ochrany hranic, šéf armády musí odsouhlasit některá zásadní vládní rozhodnutí a je navíc nejvyšší soudní autoritou nad vojáky.

Problém je ale spíše v tom, že Su Ťij byla vždy na straně armády a považovala ji za oporu jednotné a nezávislé Barmy. V zemi je totiž oficiálně 138 etnických menšin a Barmánci jsou jen lehce většinoví – tvoří 68 procent populace. Některé národnosti bojují proti centrální vládě většinových Barmánců už od vzniku nezávislé Barmy v roce 1948 či dokonce ještě déle. Například Karenové za druhé světové války bojovali na straně Britů proti Japoncům, za což jim Londýn slíbil autonomii. Jenomže většinoví Barmánci (zpočátku spojenci Japonců) pod vedením Aun Schana, otce Su Ťij a zároveň zakladatele barmské komunistické strany, přešli v roce 1945 na stranu Britů, Aun Schan se stal barmským premiérem, zatímco nebarmské národnosti nikdy nezískaly nezávislost či požadovanou autonomii.

Právě Aun Schan je považován za zakladatele barmské armády včetně jejího nacionalistického ducha a tvrdého zacházení s menšinami. Su Ťij hodně těží z jeho popularity; na mnoha místech v Barmě jsou vystaveny jeho fotografie, často v japonské vojenské uniformě. Su Ťij vždy fakticky projevovala loajalitu k armádě, i když si myslela, že je špatně vedená a neměla by ovládat politiku a většinové Barmánce. Nikdy ale nekritizovala její zásahy vůči povstalcům či jiným etnikům nebo buddhistický nacionalismus. Sama v osmdesátých letech minulého století napsala, že Barma má „rasovou duši“, která je reprezentována buddhismem jako „perfektní filosofií“ a o ostatní filosofie se nemá cenu se zajímat a brát je vůbec v úvahu. Navíc mezi jejími spolupracovníky už tehdy byli lidé, kteří označovali Rohingy za „teroristy“ a nebezpečí pro jednotu státu.

Su Ťij sice požaduje demokracii, ale v jejím pojetí je to hlavně demokracie pro Barmánce a její část je možné obětovat za udržení jednotného státu i před imaginárním nepřítelem. Současně je jí, jak se dá pochopit z jejích vyjádření, zcela cizí koncept toho, že by kvůli porušování lidských práv nějaké menšiny či zabíjení jejích příslušníků ohrozila svoji moc či dokonce odstoupila z funkce. Západní média si toho dlouho nevšimla, jednoduše proto, že byla zaslepena jejím bojem proti vládnoucí vojenské juntě a nikdo se jí na to neptal. Teď konečně po letech přichází většinové vystřízlivění.

720p 360p
PROČ: Migrace z Afriky. Problém, který jen tak neskončí

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud