Již příjezd z letiště do údolí, v němž se bezmála třímiliónová megapole nachází, je nezapomenutelný zážitek, zejména večer a v noci. Právě tehdy nápadně připomíná obrovský koráb, ukrytý v hlubinách temného oceánu, z něhož vyzařují žluté, oranžové, jasně i temně červené, fialové a modré záblesky. K důležitým prvním vjemům patří i specifická vůně či, chcete-li intenzivní příznačný zápach, který je cítit, už když z vysokohorského José María Córdova International Airport klesáte do přibližně patnácti set metrů nad mořem, ve kterých se město rozkládá. Při vjezdu do jeho nikdy neusínajícího nitra pak doslova fyzicky pocítíte ještě jednu věc: ničím nespoutanou energii a živočišnost, s jakou jsem nikde jinde ve světě nesetkal. Vítejte v Medellínu, ve druhém největším městě Kolumbie a v hlavním městě drogového krále Pabla Escobara (ne)blahé paměti.
Slova „(ne)blahé paměti“ jsem zvolil schválně. Pablo Escobar je totiž už, shodou okolností právě dnes, šestadvacet let mrtev, Medellín [čti Mededín] dnešních dnů, jedno z nejvýznamnějších průmyslových center Kolumbie a zároveň jedno z nejdynamičtěji se rozvíjejících měst celé Latinské Ameriky, si navíc na zdůrazňování svého spojení s ním nijak nepotrpí, ba přímo naopak. Zejména v posledních letech se vedení radnice (nejednou i ve spolupráci s kolumbijskou vládou) snaží likvidovat všechny stopy po bývalém drogovém králi. Jako příklad lze uvést únor letošního roku, kdy medellínské úřady nechaly vyhodit do vzduchu vilu, přesněji řečeno osmipatrovou pevnost Monaco v centru města, ve které Escobar několik let žil a na niž, mimochodem, zaútočili v roce 1988 ve snaze zabít jej jeho nepřátelé z konkurenčního klanu v Cali.
Výše zmíněná akce je pro medellínské úřady charakteristická, stejně jako názor místních obyvatel na ni. Větší část z nich postup radnice schvaluje – jedná se přece o likvidaci kultu (velko)obchodníka s drogami, mnohonásobného vraha a největšího škůdce v zemi. Menší část Medellíňanů ovšem zastává odlišný názor, jenž má (nejméně) dvě různé příčiny. Podle první je ničení všeho, co upomíná na Escobara, špatná věc, neboť tak nevratně mizí i kus historie města (ať byla, jaká byla, byla jeho významnou součástí); podle druhé postupuje vedení města rovněž špatně, protože Pablo Escobar nebyl jen drogový dealer a vrah, ale i člověk, který pro mnoho (především) chudých obyvatel města udělal leccos dobrého; není nijak náhodné, že escobarovský kult žije zejména ve slumech vzpínajících se ze „dna korábu“, zmíněného v úvodu článku, do hor, svírajících město.
